Firma soudu navrhovala, aby Smoljakovi přiznal částku 13.000 korun. Muž podle ní dělá při poskytování licencí obstrukce a jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy.
Soudce pražského městského soudu Filip Liška stanovil částku, kterou má vydavatelství vydat Smoljakovi coby bezdůvodné obohacení, jako dvojnásobek tzv. obvyklé ceny licence. Rozhodoval o prvních 500 kusech desek, jež Supraphon prodal. Kvůli později prodaným kusům bude muset Smoljak podat další žalobu.
Smoljak žádá peníze za otcovy režie. Česká legislativa není v případě divadelních režisérů jednoznačná, míní právník |
Supraphon vydal edici vinylových desek v září 2016. Režisérův syn označil za protiprávní, že se tak stalo bez jeho souhlasu, ačkoliv je jedním z dědiců práv po otci a také držitelem práv výkonného umělce. Vydavatelství připustilo, že synův souhlas skutečně nezískalo, na rozdíl od kladného stanoviska tří jeho sourozenců.
„Do kontaktu s žalobcem (Smoljakem) jsme vstoupili rok před vydáním kompletu - nejprve přes jeho zastupující agenturu, potom přímo s ním. Dostal od nás návrhy licenčních smluv,“ řekl právník Supraphonu Petr Ostrouchov.
Smoljak mladší žádá od Žižkovského divadla 500 tisíc korun. Nejde o peníze, ale o princip, říká |
Poukázal na to, že Smoljak nepodává žaloby, kterými by chtěl dosáhnout zákazu užívání cimrmanovských děl. Domáhá se pouze peněz. „Jediným jeho záměrem je inkasovat dvojnásobek než jeho sourozenci,“ poznamenal. „Jako jediný z dědiců neposkytuje licence. Hromadně podává žaloby i na pořadatele dílčích zájezdových představení,“ dodal.
Smoljak už dříve uvedl, že k Supraphonu nemá historicky naprosto žádnou důvěru a že by mu práva nikdy nesvěřil. Od soudu odcházel spokojený. „Uspěli jsme víc, než jsme čekali,“ řekl.
Režisérův syn tvrdí, že mu jde zejména o princip a že chce požadované peníze použít na prospěšné účely. Na svém blogu napsal, že „podporuje amatérské nevýdělečné divadelní soubory ze všech koutů Čech a Moravy, aby mohly hrát divadelní hry (Ladislava) Smoljaka a (Zdeňka) Svěráka“.
