Uhelné kraje vyhlížejí 90 miliard. Peníze od EU mají přispět k zahlazení jizev po těžbě
Uzavřený Důl Centrum na Mostecku.
| foto: Iveta Lhotská,
MAFRA
Premium
Původní zpráva
Praha -
Severní chvost Moravy vymírá po přesličce. Od začátku 19. století se tam stěhovali zájemci o těžký, ale relativně vysoký báňský výdělek; nejpozději do konce přespříštího roku se šachty nadobro zavřou a s nimi zmizí absolutně dominantní zdroj zaměstnání.
Stejné trápení mají všechny regiony, jejichž identita vyrostla ve fosilní době a jež se teď mají urychleně posunout do zelených pořádků. Evropská unie proto přichystala transformační fond, který uhelným oblastem pomůže v celostní rekvalifikaci. V České republice se má přidělená dotace spravovat ve speciálním operačním programu, který nebude řešit nic jiného.
„ČR by z fondu měla získat bezmála 1,4 miliardy eur. Včetně povinného přesunu z fondů pro regionální rozvoj i sociálního a národního spolufinancování může alokace podpořit projekty až částkou na úrovni zhruba 90 miliard korun,“ uvádí návrh ministerstva pro místní rozvoj, pod které unijní dotace spadají. Lidovky.cz mají materiál k dispozici.
Peníze se dají použít na dvojí účel: zahlazení environmentálních jizev, které těžba způsobila, a těch socioekonomických, jež se otevřou, až kutání skončí. A vztahovat se mají jen na tlumení uhelných ran, například štěrkopísky by se pod definici vejít neměly.
Trojicí strukturálně postižených regionů, jež do kolonky potřebných spadají, jsou Karlovarský a Ústecký kraj s hnědouhelnými pánvemi a Moravskoslezský s hlouběji uloženým, starším černým ekvivalentem. Strukturální zásah spočívá v tom, že obživa tamních obyvatel se spalitelnou surovinou zhusta souvisí: někdy úzce, někdy volněji, ale souvisí. Proto má definitivní útlum kutání efekt nabalující se sněhové koule. Na první pohled zvládnutelná, při bližším pořádný sněhulák.
Tvrdá rána pro Slezsko
„Šachty mají dneska 8,5 tisíce zaměstnanců, ale hlavní je, a to nikdo nespočítal, kolik dalších míst se k tomu přidává z různých dodavatelských nebo agenturních firem. Odhady říkají, že až trojnásobek. Když vezmete jenom naše ČSAD, kolik autobusů denně dojíždí na šachty. Když nebudou horníci jezdit na OKD, řidiči nebudou mít práci. Další firmy dělají svačiny, hlídají šachty, někdo uklízí, máme tu firmičky, co pro OKD vyrábějí náhradní díly. Když se to nasčítá, sociální problém bude daleko větší, než že na šachtách skončí osm tisíc lidí,“ řekl serveru Lidovky.cz nedávno primátor Karviné Jan Wolf (ČSSD).
Na severní Moravě bude dopad nejtvrdší: v počtu zaměstnanců těžebních firem a jejich subdodavatelů o několik délek přesahuje oba české kraje. OKD jsou jediná firma, jež v republice dobývá černé uhlí, to hnědé rubají společnosti Severočeské doly, Vršanská uhelná a Severní energetická v Ústeckém kraji. Nejmenší podíl v tom, kolika lidem dává vydělat, drží Sokolovská uhelná v karlovarském hejtmanství. U černého uhlí vláda v říjnu určí, jestli poslední horník zhasne do konce roku 2021, nebo 2022, ale později už to nebude. Hnědé uhlí postupně dojíždí objem těžby do výše schválených limitů, konec se rovněž počítá v jednotkách let.
Důl Darkov.
Pro trojici krajů už existuje speciální podpůrný program Restart, do konce roku 2030 se z něj má vydat 9 miliard, takže je to desetinásobně skromnější bráška speciálního operačního programu „uhlí“. Do příštího roku sestává hlavně z výroby akčních plánů a vizí, pak už se má z měkké fáze posunout k viditelným aktivitám.
Třeba vyhledávání vhodných brownfieldů (bývalých průmyslových areálů, které se už nedají použít, jak jsou, ale dá se jim vdechnout nový život) a greenfieldů (parcely, kde nebylo a není postaveno nic, ale stavět se tam dá) na zbudování průmyslových zón; nových zdrojů zaměstnanosti.
V rámci starého kontinentu pracuje v báňském sektoru kolem 150 tisíc lidí. Pokud by byli rozptýleni, nebyl by to problém. Jenže oni se naopak koncentrují v přesně ohraničených regionech, tam pak jakákoli redukce horníků dopadá prakticky na celý kraj. V zásadních počtech se havíři vyskytují především ve třech zemích, pořadí je sestupné: v Německu, Polsku a České republice.
Od fosilních, neobnovitelných a na zplodiny bohatých paliv Evropská unie upouští a nasazuje v tom ostřejší tempo. Zelené úsilí se nepromítá jenom do balíku na spravedlivou transformaci, dominantně určuje celou nadcházející dotační sedmiletku 2021 až 2027.
Zotavení po covidu
Podle původních představ Evropské komise mělo jít nejméně 75 procent přidělené alokace každého státu na ekologicky bohulibé účely nebo digitální modernizaci. Česká republika podíl rozporovala jako nesplnitelný, protože ve spoustě regionů tu nejsou dobudované normální dálnice, takže přesunout všechnu pozornost na ty elektronické by bylo kontraproduktivní.
Na zatím rekordně dlouhém červencovém jednání premiérů a prezidentů Unie se muselo několikrát překulit slunce oblohou, než předáci států vysoustružili bolavý kompromis. V otázce povinného minima musejí zelené projekty dostat aspoň třetinu z celkové porce. Jen rozvinuté členské země si pro sebe určily, že do chytrých a ekologických opatření nasypou 85 procent z toho, co jim z unijního rozpočtu náleží.
Nízkoemisní úsilí evropského společenství poněkud ochladila koronavirová pandemie, zejména u některých členských zemí: Českou republiku nevyjímaje. Snáze se chystalo na restrukturalizaci průmyslu, když ekonomika ležela na měkkých polštářích růstu, než když po karanténní odstávce sviští dolů po skluzavce. Aby celý plán na dýchatelnější vzduch a čistší vody neztroskotal, spustil Brusel několik programů a opravných mechanismů, jimiž se mají sanovat speciálně covidní bolesti.
Jde třeba o dodatečnou alokaci, o jejíž skutečné výši se státy dozvědí v říjnu, neoficiálně se však v souvislosti s českou kasou šeptá o miliardě eur, tedy přibližně 25 miliardách korun. Utrácet se začne příští jaro.
„Využití dodatečné alokace musí být řádně odůvodněno a je třeba uvést očekávaný dopad podpory na zotavení z krize covidu-19 nebo přípravu ekologického, digitálního a odolného oživení hospodářství,“ popisuje pravidla ministerstvo pro místní rozvoj. Odměnou za papírování je, že projekty mohou být až stoprocentně pokryty z unijního financování, nevyžadují národní ani regionální spolufinancování.
Česká republika už zmapovala, kde má největší absorpční kapacity: na jednoznačném prvním místě si po konzultaci s resorty vláda nastavila zdravotnictví, které by umělo spolykat přes třicet miliard jen na přístrojích, přístavbách a nákupech záchranek.
Sanitky i cyklostezky
Peníze navíc přibudou v programu integrovaného regionálního rozvoje, řízeného ministerstvem pro místní rozvoj, ale budou mít svoji vlastní osu.V ní se resort postará o tři určené priority – první je opět zdravotnictví spolu se sociálními službami a integrovaným záchranným systémem, má se jim pořídit odolný IT krunýř, aby jim žádný hacker neublížil, notabene ne, když by jich bylo při novém vzedmutí pandemie obzvlášť třeba.
Druhým cílem jsou sociální služby, od domovů důchodců přes denní stacionáře až po léčebny dlouhodobě nemocných. Covid odkryl, že jsou podinvestované, nedisponují dostatkem kapacit, nemají vhodné stavební uspořádání, třeba aby zvládaly oddělit nakažené klienty od zdravých.
Poslední okruh mimořádné dotační intervence je poněkud nečekaný: cyklodoprava. „Během pandemie potvrdila své postavení čisté alternativy k individuální automobilové dopravě, ale zejména zdravější a bezpečnější alternativy k veřejné hromadné dopravě při běžných cestách na kratší vzdálenosti. Kromě efektivity a přínosů pro lidský organismus vytváří síť cyklostezek také část infrastruktury cestovního ruchu, který patří mezi sektory nejvíce zasažené covidem-19,“ vysvětluje ministerstvo.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.