Je to, jako by v místě probíhala neviditelná čára, od níž může jít člověk snadno – jako Cimrmani – jednou na sever a podruhé na jih. Ovšem s tím rozdílem, že na jednu stranu jde člověk do zdravého lesa, na druhou do toho hospodářského. Tady v lesích na Pardubicku to vypadá, že si oba přístupy skutečně odporují. Rozdíl mezi lesem přírodě blízkým a tím, který je pěstovaný pro dřevo, je na první pohled patrný.
Podle lesníka Aleše Erbera poznáte zdravý les podle množství ptáků, kteří slétnou pod koruny stromů. Nebo podle množství komárů, kteří najednou začnou létat všude okolo. Pravda, to druhé nezní zrovna lákavě. Přesto, kalamita kůrovce, která ničí smrky v Česku ve velkém, nastavuje debatu o tom, jak by měly české lesy vypadat. A zdá se, že komáři a ptáci, které není jen slyšet, ale občas i vidět, by mohli být zárukou lesa, jaký ho chceme mít.
Vojenské lesy propůjčí pozemky malým včelařům. Pro medonosný hmyz chystají i jednu specialitu |
Erber kdysi pracoval pro státní podnik Lesy ČR na Pardubicku, pak se vrhl do soukromého a neziskového sektoru a dnes pracuje jako správce lesa pro soukromé vlastníky, kteří chtějí se svým vlastnictvím nakládat jinak. Přesněji udržet les naživu, což je během kalamity lýkožrouta, usychajících borovic a období už několikaletého sucha velmi komplikovaná záležitost.
„Vlastníci lesů do padesáti hektarů mají pověřené státní lesní hospodáře, které jim stát platí. Na mě se majitelé lesů obracejí, když nejsou spokojení s tím, jak jim státní hospodáři radí,“ líčí Erber s tím, že jim pak navrhuje alternativu – přírodě blízké hospodaření.
Za rok své činnosti už má lesní hospodář bezmála dvě desítky klientů, kteří dohromady vlastní bezmála sto hektarů lesa. Od Lázní Bohdanče až po Hlinsko. Za klienty ale jezdí i na Vysočinu. Někteří prosí o pomoc, i když jim les na hlavu zatím nepadá, jiní přišli pět minut po dvanácté, protože už mají místo hvozdu holiny.
Lesy jako pokladnička
A co přesně jim lesní inženýr radí? Například to, že přirozené a odolnější jsou řidší lesy. Komplikované to tak nakonec příliš není, spíš naopak, rady jsou to někdy dosti jednoduché. A vypadá to, že účinné.
„Porosty potřebují vodu, především ve vegetační době. Jenže vodu zachytávají koruny, které jsou nahusto u sebe, a voda pak nepropadne dolů. Dobře je to vidět ve stejnověkých a příliš hustých porostech, když padá sníh: vločky zachytí koruny a pak se vypařují. Dolů, k půdě, voda nepropadne. Stejně to funguje v létě, kdy je srážek méně. Tím pádem je potřeba stromy zredukovat, aby srážky spadly až na zem a nastavil se vodní cyklus,“ líčí.
Tam, kde smrk roste pod vzrostlými borovicemi, je to ukázkově vidět. To málo vody, co se k zemi přece jen probojuje, vypije smrk, který má mělký kořenový systém, a k borovici se voda nedostane. To je podle Erbera jeden z důvodů, proč borovice ve východních Čechách, pěstovaná v kombinaci se smrkem, strádá a usychá.
Za neduhy, které nyní sžírají plíce země, podle něj stojí mix faktorů: půda ochuzená o živiny, emise, které působí dlouhodobě a trvale, přemnožená spárkatá zvěř, jež sežere většinu toho, co vyroste ze semínka, ale i zmíněný způsob hospodaření, kdy les funguje hlavně jako pokladnička – vytěžit co nejvíc a zpeněžit. Proto jsou také lesy tak husté: čím víc stromů, tím víc materiálu na prodej.
Les ukáže cestu sám
Erberův recept zní jinak: v lese by mělo být jen takové množství stromů, které bude maximálně odolné. Ideální jsou stromy s dlouhou mohutnou korunou, protože právě ty mají podle lesníka předpoklad lépe odolat suchu a škůdcům.
Páni lesa by se pak měli postarat o to, aby měly porosty vhodné podmínky k růstu. To znamená mimo jiné pečovat o stromy tak, aby jejich koruny měly volný prostor. Znamená to také těžit i zdravé stromy, které se do skladby nehodí. Stačí jednou za pět až deset let.
„Lékem je vytipovat ty nejlepší stromy a podpořit je odstraněním těch okolních a méně kvalitních. Tím se zlepší půdní podmínky, protože kořeny stromů si nebudou tolik konkurovat a ubírat si navzájem živiny a vodu v půdě. Po čase začne docházet i k vyššímu přírůstku dřeva a les se začne sám a zcela zadarmo obnovovat. Samotný les, pokud ho dostatečně vnímáme, nám ukazuje cestu, jak chce být pěstován,“ míní lesník.
Symbióza mezi dřevorubcem a lesníkem
Pak je například v borovém lese s optimálním počtem stromů na zemi plno šišek i malých semenáčků, větší vlhkost, rosa a chladněji. A dokonce sluneční paprsky si najdou cestu, jak zasvítit až dolů, k mechu. Tím pádem jsou přítomní i zmínění komáři a další hmyz – a za tím se začnou slétat ptáci.
Ti pak plní další úlohu: roznášejí semínka po celém lese, takže i na místě obklopeném jehličnany člověk málem zakopne o malý doubek. A není tu jen jeden, roste jich tu hned několik. Oplocenka netřeba. V Německu prý studie ukázala, že s roznášením semen dubu pomáhají i sojky.
Stromy se těží, když dosáhnou dvou atributů: mají dostatečnou tloušťku a splní svou výchovnou úlohu – ochrání vše, co roste pod nimi.
Zachování zbytků lesa dle vědců pomáhá biodiverzitě i zemědělcům |
Problém je podle Erbera také to, jak se zadávají lesnické práce. A dědictví minulosti, kdy se dřevorubci a lesní dělníci špatně platili. Což je podle lesníka důvod, proč dnes v lesích chybí pracovní síla. „Symbióza mezi lesníkem a dřevorubcem úplně vymizela. Těžař musí vědět, proč co dělá, a být lokální. Jenže teď jezdí těžební firmy z jednoho konce republiky na druhý. Zákon o veřejných zakázkách nemůžete montovat na živý organismus, jako je les,“ míní lesnický poradce.
Může ale pestrý les vydělávat? Podle Erbera ano, přičemž klade otázku: Kolik přiroste dříví na tenkém stromě, který má malou korunu, a kolik na tlustším, jehož koruna se mohla rozrůst? Odpověď zní: Stejně nebo i víc dřeva, které je odolnější, pokud je stromů méně a mají se dobře. Koruna totiž podle lesníka funguje jako jakýsi motor stromu, a proto s velkou korunou roste výkon a odolnost porostu.
„Mým prvořadým úkolem je ukázat vlastníkovi, jak správný les vypadá, což se rovná tomu, čeho chceme dosáhnout, tedy bohatě strukturovanému a druhově i věkově pestrému lesu. Ze začátku panuje samozřejmě trochu nedůvěra, ale pak sami vidí, co dokážou porosty udělat samy od sebe,“ vypráví, přičemž všechny komáry, zběsile poletující kolem, ignoruje. Zdravý les je holt zdravý les.
