Ministr Blatný zvolil strategii, která je naprosto špatně, říká Pavel Řehák. Vládu donutil jednat
Premium
Rozhovor
Praha -
Ředitel pojišťovny Direct Pavel Řehák se na jaře výrazně podílel na úspěšnému zvládnutí první vlny. Vládu svými analýzami donutil začít jednat. Teď se s těžkým srdcem dívá na to, jak stát řeší třeba očkování. „Je to ohromně důležitá věc, kterou podle mého názoru nezvládáme úplně dobře. Objednali jsme málo vakcín a nyní to doháníme,“ říká v druhé části rozhovoru pro Lidovky.cz při příležitosti prvního výročí příchodu covidu do Česka.
Lidovky.cz: Co bychom měli nyní dělat?
Už ani nejde o to, zda se v covidu budeme plácat dalších šest, devět nebo dvanáct měsíců. Nějak to zvládneme a dřív nebo později jsme z toho venku. Bohužel ale nemyslím, že budeme patřit k těm nejrychlejším, a bude to stát zbytečně moc životů. Důležité ale bude to, co přijde potom. Nefunguje nám meziresortní spolupráce, projektové řízení a můžeme a potřebujeme efektivně investovat gigantické peníze z evropských fondů, ale také peníze ze státní kasy.
Třeba digitalizace je úplně marná, část škol vůbec nezvládá učit děti na dálku. Digitalizace celé ekonomiky, udržitelná ekologie, uhlíková stopa. To jsou všechno obrovská témata, která musíme zvládnout. Nebo ty investice prostě nalejeme do betonu a zůstaneme zatuhlí tam, kde jsme teď.
Lidovky.cz: Paradoxně se nyní blížíme k italskému scénáři, před kterým skoro před rokem varovaly právě vaše tabulky. Jak se vám na to nyní dívá?
Celý podzim jsme na vládu posílali naše výhledy a analýzy situace. Navrhovali jsme, jak a kdy je nutné brzdit. Posílat jsme to přestali někdy kolem předvánočního rozvolnění, které považuji za obrovskou chybu.
Lidovky.cz: Dostal jste pocit, že ztratilo smysl to premiérovi posílat?
Ten pocit jsem dostal, ale ne kvůli tomu, že by s komunikací přestal premiér. Šlo o ministerstvo zdravotnictví a ministra Jana Blatného, tam jsme prakticky házeli hrách na stěnu. Myslím, že ministr zvolil strategii, která je naprosto špatně. Její výsledky sklízíme nyní. Musím ale také říct, že jeho pozice je nesmírně složitá, není mu co závidět.
Resort zdravotnictví ale zvolil cestu držení epidemie těsně pod hranicí přetížení systému a nabyl dojmu, že tak minimalizuje ekonomické škody. Šlo o snahu optimalizovat rovnici se ztrátami na životech a dopady na ekonomiku. Jenže už přes čtyři a půl měsíce jedeme v nouzovém stavu a máme tu úplně rozloženou společnost a počet mrtvých, který je strašně smutný.
Lidovky.cz: Vy sám jste s počty mrtvých nějak operoval?
Někteří lidé dál tvrdí, že covid není žádný problém. Tak jsem se nedávno podíval na čísla zemřelých za posledních pět měsíců a rozšířil to na celoroční model. Vyšlo mi číslo asi 38 tisíc mrtvých. To je víc než průměrný rok druhé světové války v České republice. To je, promiňte mi ten výraz, brutus. A přitom se dělá, jakože se nic neděje. Debatujeme, zda vůbec nějaký problém máme. A do toho vám ministr zdravotnictví začne relativizovat počty a důvody úmrtí. Je to neskutečně nešťastná komunikace.
Lidovky.cz: Proč nám to tedy teď nejde?
Myslím, že máme k dispozici hodně nástrojů, jež jsme nevyužili. Třeba intenzivní testování a trasování. Když jde dnes někdo do karantény s průměrným platem, může se dostat do existenčních problémů. Prvních 14 dní má totiž 60 procent platu a my jsme jedna z mála zemí, která to nekompenzuje efektivně. Dopadá to tak, že až sedmdesát procent lidí má ekonomický důvod do karantény nechodit.
Dokonce existují i studie případů, kdy se do existenčních potíží dostala domácnost, jež byla celá v karanténě a žili v ní dva lidé s průměrným příjmem. Během těch 14 dní se mohou dostat do vážných finančních problémů. Jsou to střípky, které při té komunikaci mezi ministerstvy nebyly dotažené. Navíc do toho přichází neefektivní komunikace. Ta by měla spíše posilovat vzájemnost a národní hrdost.
Místo toho je nešťastná a polarizuje. Dostáváme se tak do spirály, kdy přitvrzujete nefunkční opatření a znechutíte tak ještě více lidí. Dostalo se to až do bodu, kdy ministerstvo řeklo, že už neví, co dělat dál a že je to nyní na nás. Tomu se říká kapitulace. Je to jako by Sověti, když byli Němci dvacet kilometrů od Moskvy, řekli, že už si nevědí rady a zabalili to. To přece vůbec nemůže říct někdo, kdo má nějakou zodpovědnost.
Lidovky.cz: Nechme stranou technické řešení všech opatření. Jak moc do nich podle vás vstupuje politika?
Už jaro byla obrovská příležitost se semknout a vyjít z té krize jako hrdý a „nabušený“ národ, jenž ví moc dobře, jak první vlnu zvládl, a je připraven na druhou. To se bohužel nestalo. Covid se stal předmětem politických půtek, pořádaly se závody v rozvolňování. Navíc létala obvinění za všechny možné chyby, které ale musely nutně přijít, nešlo se jim vyhnout. Ideální by bylo, kdyby se z řešení covidu stal národní, nadstranický problém řešený společně. Bavíme se přece o záchranně ekonomiky a bezpočtu lidských životů.
Lidovky.cz: To ale kreslíte skutečně hodně ideální scénář…
Asi je to dokonce až utopické spíš než ideální. Ale podle mého to stálo za pokus a čisté svědomí. Chtělo říct, že jsme v hodně vážné situaci a politika musí na rok stranou. Na chyby poukazujme, pojďme se z nich reálně poučit, ale hledejme také pozitivní řešení místo toho, abychom hledali největšího nekňubu.
Lidovky.cz: Jak se vám tedy dívalo na tahanice o prodlužování nouzového stavu?
To je součást problému. Nejde jen o ten poslední. O prodloužení nouzového stavu se licitovalo pokaždé, což bohužel jen přilévalo olej do ohně politického pletichaření. Jestli jde o nouzový stav, nebo pandemický zákon, by nám mělo být úplně jedno. Hlavním cílem mělo být vytvoření prostředí, která nám umožní implementovat, co bylo třeba v boji s pandemií.
Lidovky.cz: Jste ještě dodnes v kontaktu s premiérem?
Ano, komunikujeme.
Lidovky.cz: Je to na odborné bázi?
Vždy to bylo jen o odborné stránce. Politice se vyhýbáme. Už od podzimu se snažíme dávat dohromady doporučení pro danou situaci a různou formou je sdílet s vládou. Nevíme ale, jak s nimi vláda pracuje, nejsme u rozhodování. Po uzavření ministerstva zdravotnictví do sebe, po nástupu Jana Blatného, se to ale zkomplikovalo a my s našimi pravidelnými reporty přestali. Nicméně nyní, v zatím nejvíce vyhrocené situaci, jsme začali na vládu apelovat znovu. Nemůžeme přece čekat na situaci, kdy sanitky nebudou mít kde skládat pacienty, protože JIP budou přeplněné. Nyní už své návrhy sdílíme bez ohledu na to, zda ministerstvo naše návrhy poslouchá.
Lidovky.cz: Zrovna když jste z toho vypadli, nastoupila očkovací kampaň. Jak ji hodnotíte?
Očkování byl jeden z mála důvodů, který mě donutil mluvit s médii. Jinak jsem se komunikaci s nimi vyhýbal. Až do chvíle, kdy vyšla kniha Pandemie a pan premiér o mně prohlásil tu pseudoslavnou větu, jsem se držel v ústraní. A bylo mi v něm dobře, je mi v něm dobře. Měl jsem jen pár komentářů. Očkování mě ale opět zaktivovalo. Je to ohromně důležitá věc, kterou podle mého názoru nezvládáme úplně dobře.
Objednali jsme málo vakcín a nyní to doháníme. Tady je nutno přiznat vládě obrovskou snahu sehnat vakcíny, kde se jen dá. Ale celý ten systém, od logistiky po komunikaci, jsme mohli udělat výrazně lépe. Už od září jsme apelovali na to, ať stát připraví komplexní strategii očkování. Ještě v září měla totiž pouhých šest stran. Nyní už ale víme, že třeba v dubnu nám má dorazit 2,6 milionu kusů vakcín. My budeme muset přesně vědět, kam je chceme rozvézt.
Do toho tu máme pět zdravotních pojišťoven, různé firmy na distribuci. To je těžký byznys i pro člověka, který se tím živí, natož pro ministerstvo zdravotnictví. Stačí se ale podívat na Izrael nebo Británii – tam už mají proočkovanou značnou část lidí a začínají zvažovat rozvolnění. Pokles těžkých průběhů u lidí 80+ je znatelný také u nás. Vakcína je světlo na konci tunelu. Přitom se stačí podívat na původní rozvržení dodávek. Podle toho bychom očkovali ještě v půlce roku 2022. To je katastrofa, nechci žít další rok a půl v takovém režimu jako nyní. Ale věřím, že se podaří zrychlit.
Lidovky.cz: Vláda by do září ráda proočkovala 60 procent lidí, je to myslitelné?
K tomu bychom potřebovali od prvního února, což už jsme prošvihli, očkovat 50 tisíc lidí denně. Zrovna včera (neděle 21. února – pozn. red.) už to číslo kvůli zpoždění narostlo na 57 tisíc. Čím později začneme, tím větší numero to bude. Premiér sice hovoří o tom, že plánuje očkovat až 140 tisíc lidí denně, ale já ten mechanismus, který by toto umožnil, zatím nevidím.
Lidovky.cz: I díky premiérově větě se z vás stala veřejně známá tvář. Pomohlo to vaší pojišťovně?
Myslím, že naštěstí ne. Titulky typu „Muž, který zachránil Česko“ jsou totiž velice nešťastné. Když to prohlásil v létě Jan Hamáček, věděl jsem, že se po mně začne pátrat. Budu ale mnohem radši neznámý člověk starající se o svou firmu než cíl takových titulků. Vyměnil bych to všemi deseti za to, aby naše návrhy v praxi fungovaly. Nevím ale o tom, že by to pojišťovnu nějak ovlivnilo. Ozvalo se jen pár klientů, že jsou rádi, že jsme pomohli. Že by to ale způsobilo, že se lidé u nás chtějí pojistit? To si nemyslím.
Lidovky.cz: To za vámi nepřišel odborník na marketing s tím, že vás chce dát někam na billboard?
Naši markeťáci vědí, že toto vážně nechceme. Debaty jsme vedli už o té knize Pandemie, kvůli které mě vypátral Michal Kubal z České televize. Zda se nechat jmenovat, nebo ne. Celkem jasně jsme si řekli, že to nebudeme dále komentovat. Když už jsem ale kvůli vakcinaci vyšel do mediálního světla, chtěl jsem z toho vytěžit maximum, abychom reálně pozitivně postrčili ten problém dopředu.
Celý rok 2020 byl pro mě velmi poučný. Nechtěl jsem, aby mě sežralo vlastní ego. Když pak máte kontakt s lidmi ve vládě a řešíte zásadní věci, je snadné nabýt dojmu, že jste nějak důležitý. Doufám, že se mi to ustát povedlo. Měl jsem jednoduché měřítko: cokoliv mohlo situaci v Česku zlepšit, jsem byl ochotný udělat veřejně. Ale pokud byla jiné cesta, zvolil jsem tu. I proto jsem vehementně odmítal rozhovory už na jaře, byli tu totiž povolanější.
Lidovky.cz: Takže jste neuvažoval o tom, že ty stále stejné tváře na tiskových konferencích už nejsou pro lidi důvěryhodné a chtělo by to někoho nového? Třeba vás?
Ale zároveň vyskočilo plno chytrých hlav, které měly milion názorů na to, co by se mělo dělat. A já nechtěl být jednou z nich. Ačkoliv byly některé ty názory extrémně nešťastné a volaly po nějaké reakci, říkal jsem si, že reagováním bych situaci jen zhoršil a nahrál dezinformačnímu proudu. Pořád si stojím za tím, že zůstat v ústraní byla správná volba.
První část rozhovoru s Pavlem Řehákem o tom, co se v zákulisí vlády dělo na jaře, vyšla na serveru Lidovky.cz v neděli 28. února.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
