‚Nic podobného neznáme.‘ Vědci z letokruhů odhalili, jaké klima bylo v českých zemích za posledních dva tisíce let |
Technika není vždy spolehlivá. Možná i proto je i v dnešní době k nezaplacení rada, že pomocí letokruhu se dá určit sever a jih. Čáry viditelné na každém pařezu obecně slouží i k určování stáří stromu. Vědci z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd (CzechGlobe) pro ně našli i jiné využití. Vskutku fascinující. Letokruhy si vybrali pro zkoumání sucha na našem území, a to zpátky až do roku 91 před naším letopočtem, tedy do doby mládí Julia Caesara.
Výsledkem je poznání o tom, jaká byla v každém roce od prvního století před Kristem intenzita sucha. Závěr robustní studie, která trvala několik let, není zrovna optimistický. Současná sucha jsou nejhorší od dob Římské říše. „Bylo to pro nás zajímavé zjištění. Jednak proto, že v celém záznamu se jeví jakýsi pomalý trend vysychání, který nezačal ani v devatenáctém století, ani ve středověku. Vidíme ho už v období starověku. Ten trend podle našich dat trvá dva tisíce let,“ uvedl pro Lidové noviny bioklimatolog Miroslav Trnka z CzechGlobe.
Tím by se ale neměl nikdo nechat utěšit. Od počátku dvacátého století se tento trend výrazně zrychluje a v posledních šedesáti nebo padesáti letech je čtyřicetkrát rychlejší než za celé sledované období. Podle odborníků to jasně dokládá signál globální změny.
Letošní rok byl nejdeštivější za posledních 10 let, uvedli meteorologové. Problém se suchem se přesto zvětšuje |
Ne že by vysychání v průběhu posledních dvou tisíc let bylo neměnné, sušší a vlhčí období se střídala. Větší intenzita sucha byla například na začátku šestnáctého století. Současné epizodě velmi silně konkuruje. Konkrétně se jednalo o roky 1507, 1508, 1509 a 1510. Roky 1508 a 1509 se jeví jako vůbec nejsušší v celé řadě. „V součtu, tedy v kumulativním suchu, ale to poslední období přece jenom vede. Nemá asi smysl hledat rekordmana. Vzhledem k trendu je jen otázkou času, kdy sucho posledních let překonáme i v budoucnu,“ říká Trnka.
Na další dobu ledovou nespoléhejme
Co se počátku šestnáctého století týče, řada získaná z letokruhů poukazuje na to, že ke snižování půdní vlhkosti začalo docházet už někdy kolem roku 1100 nebo 1200, a to až k hodnotám, které jsou blízké dnešku. Tehdy se také na území dnešního Česka běžně pěstovaly melouny nebo fíky. Pak ale následovalo období, kterému říkáme malá doba ledová, v našich podmínkách spíš malá doba deštivá. „Někdy po roce 1550, zhruba k roku 1600, vidíme v záznamu návrat vlhkých hodnot, který vydržel někdy do konce dvacátého století,“ líčí bioklimatolog. Po první polovině dvacátého století následoval sešup, a zatímco k hodnotám v šestnáctém století se spělo několik set let, dnešní sucho je výsledkem jen několika desítek let.
Na další dobu ledovou nebo deštivou se podle vědce v dnešní době spoléhat nedá. Za prvé není úplně jasné, co přesně ochlazení způsobilo. Možné je, že za tím byla série sopečných erupcí. S těmi se ale při výhledu do budoucnosti počítat nedá. Neví se, kdy přijdou. „Ale je dobré vědět, že k takovému zhoupnutí na druhou stranu dojít může. Je ale zapotřebí říct, že kdyby k takovému obratu mělo dojít, vyžadovalo by to daleko větší efekt potenciálních vulkanických erupcí, protože atmosféra je daleko víc nasycená skleníkovými plyny. Zvrat by tedy vyžadoval daleko větší impulz,“ přibližuje Trnka. Podle něj je tak pro lidstvo daleko rozumnější změnit svoje chování než čekat na další dobu ledovou.
‚Hejtit Gretu je snadné. Naším úspěchem je vznik Uhelné komise,‘ říká iniciátor studentských stávek za klima |
Studie, která odhaluje, jaké bylo sucho v minulosti, může svým způsobem ukázat i na budoucnost. Většina klimatických modelů pro naše území odhaduje pokračování trendu rostoucích teplot, stagnujících srážek a celkově zhoršující se vodní bilanci. „Do značné míry jsme věděli třeba to, že současná epizoda sucha nemá obdoby v posledních pěti stech letech. Kontext dvou tisíců let a znalosti bohatosti, variability, způsobu, jak moc jsme se propadli k nízkým hodnotám, a tím, že chápeme, proč k tomu dochází, nám umožňuje udělat si obrázek, jak to bude v budoucnu. A také o tom, jak moc nebo málo se naše modely mýlí,“ uvádí Trnka.
To, co se děje nyní, nemá podle něj v posledních dvou tisících let obdoby. Mohou za to fosilní paliva, jejich efekt je v řadě i v letokruzích naprosto zřetelný. „Fosilní paliva ovlivňují poměr izotopů uhlíku dvanáct a třináct. Fosilní paliva téměř žádný uhlík třináct neobsahují a my vidíme jeho jakési ředění, které se přesně shoduje s nástupem průmyslové revoluce. Je to jeden z mnoha dokladů, že zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je zapříčiněná spalováním fosilních paliv, tedy uhlíku,“ vysvětluje bioklimatolog.
Posloužil živý dub i staré trámy
Vědci si pro svůj výzkum vybrali dub. I proto, že každý rok vytvoří kompletní letokruh. Důvodem je i to, že dubové dřevo naši předkové hojně využívali jako stavební a v základech staveb se lépe uchovalo. V raném středověku a na konci starověku to byl v našich podmínkách běžný strom. K analýze byly použity letokruhy ze šesti stromů za každý jeden rok od roku 91 před Kristem až do roku 2018. Dohromady to bylo třináct a půl tisíce letokruhů a 27 tisíc analýz. Zvlášť se totiž analyzovaly letokruhy kyslíku a uhlíku.
Vážnost a urgence. USA a Čína se v prohlášení zavázaly ke společnému boji proti změnám klimatu |
Kromě živých stromů, kterých byl zlomek, posloužily trámy starých budov, dříví z říčních naplavenin nebo ze studní. Vzorky pocházely převážně z archivu na Mendelově univerzitě.
U každého letokruhu byly vědci schopni určit, z jakého roku je. „Vždy stojí v nějaké souvislé řadě. Začíná se u živých stromů, vzorky se postupně překrývají a jdete tak zpět v čase. Je to výsledek dvacetileté práce dendrochronologů, hlavně Michala Rybníčka a Tomáše Koláře, kteří si data shromáždili a připravili tak, že tato studie byla vůbec možná,“ říká Trnka. Nyní jeho tým pracuje na aktualizaci dat pro roky 2019 a 2020.
