Studie konstatuje "zdánlivě příznivé" aspekty hospodářského vývoje těchto států, ale uvádí, že by pro ně bylo mimořádně nebezpečné nereagovat na nespokojenost těch, které reformní proces ponechal stranou. Ohledně Slovenska oceňuje hospodářský růst, ale uvádí, že pokrok v sociální oblasti byl jen omezený.
U České republiky oceňuje přebytkovou obchodní bilanci, trvalý podstatný růst a respektování kritérií pro přijetí jednotné evropské měny. Tu by prý ČR mohla převzít v roce 2010. Pokračování fiskálních a rozpočtových reforem a posilování rozpočtové discipliny je ale nadále na pořadu dne, i když ČR zdaleka není v těchto oblastech "špatným žákem", uvádí se dále ve zprávě. Podle jejích autorů je při posuzování vnitropolitické debaty na tato témata nutno rozlišovat, co je ideologie a co nutnost.
Vzhledem k politické situaci v zemi CERI soudí, že ať přijde k moci jakákoli koalice, reformy budou pokračovat jen pomalu. Současně se rozhodně vyslovuje proti zavedení rovné daně. "Bylo by velmi neopatrné a nevhodné, kdyby čeští a slovinští (sic!) představitelé podlehli pokušení ji zavést. Jejich země ji opravdu nepotřebují a ty, které ji zavedly nebo na její zavedení pomýšlely, jsou nuceny zařadit zpátečku."
Slovenský hospodářský růst spočívá na dobrém základě se skutečným zvýšením výrobních kapacit, uvádějí autoři studie. Určité problémy vidí ve stabilizaci obchodní bilance a v už zmíněné sociální oblasti. Ale i když nová vláda slíbila zlepšení životních podmínek těch nejchudších, nebude si moci dovolit zklamat mezinárodní pozorovatele ani tu část obyvatelstva, která počítá s pozitivními dopady evropské integrace. Země jako celek by tady měla hodně co ztratit, soudí CERI.
Šéf kolektivu autorů Jean-Pierre Pagé v kapitole věnované celé této části Evropy uvádí, že tamní země úspěšně zvládly náraz, jakým pro ně byl vstup do EU. Ale vzestup populismu v nich svědčí o nespokojenosti obyvatel, kteří mají pocit, že z reforem vytěžila jen úzká vrstva. Nespokojenost plyne ve velké míře ze způsobu, jakým se přechod uskutečnil, a zvlášť z takzvaně liberálních reforem. Lidé mají pocit, že rozdílení plodů růstu je nespravedlivé, že růst nevytváří dost pracovních míst a že
byly zanedbány celé segmenty hospodářského a sociálního života - infrastruktura, veřejné služby, systémy sociální péče, konstatuje autor.