Dokázal byste zabít králíka?
Asi jo, nikdy jsem to nedělal. Ryb jsem zabil metráky. V Norsku jsem pět hodin v kuse jen filetoval ryby, to byla velká řezničina.
To byla narážka na vašeho dědu, řezníka.
Pradědu. Znám ho jenom z jedný fotky, víc vám neřeknu, nevím. Ale jeho syn, můj děda, byl hospodský, to už si pamatuju, jako kluk jsem vedle něj stál u pípy, pivo jsem začal pít v pěti. Tam to začalo… V Budvarce v Ústí nad Labem. Knajpa, čtyřka.
Proč teď nejste v Los Angeles, jak jste mi říkal do telefonu?
Mám jen čtyři dny volna, víc ne. To měl být výlet za režisérem Martinem Krejčím, který se tam nedávno odstěhoval. Na čtyři dny to nemá cenu. Některý věci odkládám třeba dvanáct let a nedávno mi došlo, že některý nechci odkládat až do smrti. Nicméně tahle byla opět odložena. Ještě nikdy jsem nebyl v Americe, třeba. Nemám čtrnáct dní, měsíc…
Herec Marek Taclík
Divadlo, film, divadlo, film?
Jo, mám strašný štěstí, mám práci, ale nemůžu do Ameriky. Jen občas si něco dovolím… Třeba jsem byl tři neděle v Thajsku na chatě u Jirky Macháčka a Davida Ondříčka, mají je vedle sebe. Na útesu u moře… Já si občas pouštím zvuk moře k usínání a tam je to live.
Vydržíte tam být sám?
To miluju. Jezdím hodně sám, i když zrovna v Thajsku jsem úplně sám nebyl. Ob chatu byl grafik Aleš Najbrt, takže jsem ujížděl na skútru, protože Aleš by si rád zaplaval a někdo by jeho děti mohl pohlídat. Měl pocit, že když jsem sám, nemám co dělat. Takže jsem si ráno nechal říct, kam jdou na pláž, abych tam náhodou netrefil. Vydržel bych úplně sám. V Thajsku, na chatě.
Já bych se zbláznila.
Já bych se zbláznil jen v případě, že by do chaty přilezl had, toho nesnáším. Ale nepřišel. Takže jsem nedělal nic. Možná četl, čuměl do moře, není to smutný.
Vy jste jedináček?
Ne, mám bratra, o pět let mladšího.
Aha. Toho jsme potkali minulý týden po vašem představení Osiřelý západ v Činoherním klubu?
Dělá tam technika, světla, zvuk. Kdysi potřeboval zařídit civilku, tak jsem mu pomohl do divadla – a ono mu to zůstalo. Prostě mladší brácha.
Když vás poslouchám, máte s ním něco společného s Davidem Ondříčkem – takovou něžnou drzost.
Něžná drzost? To je hezký. A možná i přesný. S Davidem jsme se potkali při fotbalu, hráli jsme proti sobě a já mu pak řekl, ať přijde do divadla…
Celý rozhovor s Markem Taclíkem o tom, jak se dostal k divadlu, proč přestal pít a o tom, jak je dobré odpouštět najdete v magazínu Pátek, který vychází 22. listopadu.
Co ještě najdete v pátečním magazínu:Co je a jak funguje crowdfunding, veřejná sbírka v době internetu. Nová scéna Národního divadla: Třicet let rozpaků. Příběh divadelní scény, která tento týden slaví kulaté výročí a stále rozděluje veřejnost i architekty. Rozhovor s Josefinou Napravilovou o tom, jak po válce hledala české děti zavlečené do Německa, o emigraci v Kanadě a o návratu do Česka. |