Pumpy přežívají navzdory nízkým maržím z litru benzinu a při cenách, které patří k nejnižším v Evropě. Co do hustoty čerpacích stanic je přitom Česko na špici.
Nejnovější čísla z ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) potvrzují, že od roku 2010 do konce loňska narostl počet všech druhů pump o 429 na 7020 a je nejvyšší v historii. To znamená jednu pumpu na každých osm kilometrů silniční sítě.
Pokud započteme jen veřejné benzinky, kterých přibylo 268 na 3940, vychází jedna pumpa na každých 14 kilometrů silnic.
V obou případech jde podle České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) o údaj, kterého nedosahuje většina evropských zemí, kde každá z pump prodává větší množství paliv a s vyšší marží.
Dvakrát míň než v Německu
Pro srovnání – jedna benzinka prodá měsíčně v průměru kolem 140 tisíc litrů pohonných hmot, v Německu je to víc než dvakrát tolik. Marže z prodaného litru benzinu jsou podle zhruba rok starého průzkumu Českého statistického úřadu jedny z nejnižších v maloobchodním prodeji – kolem šesti procent z konečné ceny. Pumpař si dnes tedy bere zhruba dvě koruny z litru benzinu za 31 korun.
Přesto – alespoň podle evidence MPO – žádné čerpací stanice v Česku nekrachují. V případě potíží se stávají kořistí jiných majitelů. Některé spíš přežívají, jiné – zejména ty z větších sítí provozovatelů – se předbíhají nejen v „zaručeně nejlepší“ kvalitě benzinu a nafty, ale i v nabídce autodoplňků, potravin, hotového jídla, špičkové kávy, volně dostupných léků, parfémů i kosmetiky.
Přepumpované Česko
„Doplňkový prodej v nabídce čerpacích stanic už tvoří významnou část tržeb. A spotřeba pohonných hmot roste. To prodejcům pomáhá,“ říká expert ČAPPO Václav Loula. Řada stanic se ale podle něj udržuje na trhu i díky tomu, že stojí stranou dohledu kontrolních orgánů. „Takové benzinové pastoušky, které leckdy ušetří náklady na plnění norem bezpečnosti a kvality, a mohou tedy prodávat laciněji než konkurence, nemají na trhu co dělat,“ míní Loula.
Tyto případy lze podle něj nalézt v první řadě v kategorii poloveřejných čerpacích stanic s vymezeným přístupem, jejichž počet se za posledních sedm let víc než zdvojnásobil – z 293 na loňských 672. Vznikají například z neveřejných pump v areálech zemědělců, kde se majitelé rozhodnou zpřístupnit tankování částečně i veřejnosti.
Kategorie veřejných stanic částečně roste také přeměnou těch stávajících, například z kategorie neveřejných – ve zmíněných areálech statků, ale i dopravních nebo stavebních podniků. Tím, že je majitel přihlásí na MPO jako veřejné (často i s nabídkou více druhů paliva, nejen motorové nafty), ale podléhají víc kontrolám ohledně bezpečnosti nebo kvality pohonných hmot.
Malých je nejvíc
Z aktuálního počtu 3940 veřejných pump patří 1400 velkým hráčům, sdruženým v ČAPPO, v čele s lídrem trhu Unipetrolem a jeho sítí 400 pump Benzina. Tato zařízení kontroluje Česká obchodní inspekce častěji než zbylé benzinky.
Česko je na druhé straně charakteristické vysokým počtem malých nezávislých majitelů, často rodinných firem, kteří v kategorii veřejně přístupných vlastní pouze jednu pumpu. Podle evidence MPO je takových sólo majitelů 1389 z celkem 1676 vlastníků veřejných čerpacích stanic.
Šéf SČS –Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček, který zastupuje část těchto menších podnikatelů, připomíná, že statistika MPO není úplně přesná. A počet čerpacích stanic je v reálu nižší.
Upozorňuje na to i samo ministerstvo. „Evidence čerpacích stanic je vytvářena podle vlastníků stanic. Z tohoto důvodu tak v řadě případů, a to zvláště u veřejných stanic LPG umístěných v areálech standardních stanic pohonných hmot jiných vlastníků, dochází k tomu, že v jedné lokalitě mohou být evidovány dvě stanice. Přitom obsluha je zpravidla jedna pro celý areál,“ uvádí resortní zpráva.
Indráček připomíná, že v evidenci bude i několik pump, které jsou zjevně opuštěné, ale jejich majitelé je zkrátka neodhlásili. „Je pravda, že vyloženě uzavřených pump je skutečně málo. Dá se říci, že u nás jsou zaprvé čerpací stanice, na kterých se dá vydělat, pak takové, které sotva přežívají, a pak ty, které jsou na prodej, ale za požadovanou cenu je nikdo nechce,“ shrnuje Indráček.
