Kellner šel tam, kam ho politici pustili. Všichni toužili po kapitalismu, tvrdí Vladimír Dlouhý
Petr Kellner na snímku z 23. srpna 2020
| foto: ČTK
Premium
Rozhovor
PRAHA -
„Všichni si pamatujeme doby, kdy jsme horečně toužili po kapitalismu. A Petr Kellner pomohl nastolit moderní kapitalismus, se všemi jeho nespornými výhodami, ale i s jeho neduhy,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR a také bývalý ministr průmyslu polistopadových vlád.
Lidovky.cz: Jaké jsou vaše osobní vzpomínky na Petra Kellnera?
Já ho vlastně ani tolik neznal. Teď všichni říkají, že byli jeho kamarádi. Je to už opravdu dlouho, co jsem s ním mluvil naposledy. Pamatuji si ho z 90. let, kdy jako jeden z prvních pochopil možnosti kuponové privatizace. Nikdy jsem se s ním osobně o žádné privatizaci nebavil. Později však jsem s ním mluvil vícekrát, v rámci práce pro banku Goldman Sachs.
Lidovky.cz Jaký byl v osobním kontaktu?
Aspoň se mnou vždycky velmi klidný, vyrovnaný. Na povrchu byl takový normální, lidský a vždycky velmi dobře věděl, co chce.
Vladimír Dlouhý
Lidovky.cz: Co byly hlavní příčiny obrovského vzestupu Petra Kellnera, když se podíváme zpátky, na začátek 90. let?
Na počátku 90. let byla u nás celospolečenská poptávka po rychlé a rozsáhlé privatizaci. Kellner byl jedním z mnoha lidí, kteří se toho od začátku zúčastnili. Byl mladý, nepatřil k sebevědomým, ramenatým, socialismem odkojeným manažerům, kteří tvrdili, že všechno umějí, a potom zklamali. Naopak, dokázal se rychle zorientovat, byl chytrý, najednou věděl více než mnozí starší a dokázal postavit obrovskou investiční skupinu.
Mám-li to říci jednoduše, tak uspěl. To ho odlišuje od mnoha ostatních. A tento úspěch oceňují jen někteří, jiní prostě lidsky závidějí a další jeho úspěchy přičítají i jiným faktorům než jen jeho podnikatelským schopnostem. Já patřím jednoznačně do té první skupiny, která oceňuje, že Petr Kellner dokázal založit tak velkou investiční skupinu, která má přesah za hranice země a která vlastně i propaguje jméno České republiky.
Lidovky.cz: Média Kellnerovi vyčítají, že si při podnikání pomáhal kontakty s politiky, že měl mít třeba předem k dispozici návrh privatizačního zákona, který mu pak umožnil více vytěžit z privatizace a podobně. Co tomu říkáte?
Netuším, o jakém privatizačním zákonu mluvíte, bylo jich mnoho. Pokud se mluví o Petru Kellnerovi a jeho kontaktech na politiky, tak se mluví především o posledních letech. Já jsem odešel z politiky v době, kdy získával Českou pojišťovnu (v roce 1997 – pozn. red.), ministerstvo průmyslu v tomto nehrálo žádnou roli.
Skutečně úspěšní investoři spravující velké množství majetku si musejí uvědomovat, že majetek a bohatství není jen zdroj blahobytu pro ně a jejich rodinu, ale že je to především odpovědnost. Jak majetek dobře spravovat, rozšiřovat, vytvářet hodnoty a jak zaměstnávat lidi. Myslím, že to si Petr Kellner uvědomoval, a přesně tento typ investora jsme v privatizaci potřebovali.
Takový podnikatel musí být tvrdý a jít tam, kam ho pravidla – a společnost – pustí. To dělali a budou to dělat všichni vrcholoví podnikatelé, všude na světě. Dělal to Petr Kellner, dělal to Andrej Babiš nebo kdokoliv jiný. Petr Kellner šel prostě tam, kam mu to politici, zodpovědní úředníci a regulátoři dovolili.
Lidovky.cz: Někteří kritizují poskytovatele spotřebitelských půjček Home Credit. Úroky jsou prý lichvářské a údajně stojí za osobními a firemními bankroty.
Každý, kdo poskytuje spotřebitelské financování, mimobankovní půjčky, musí počítat s tím, že bude takto obviňován, a musí být schopen to ustát. Navíc v posledních měsících si určitě celá skupina PPF uvědomuje, jak křehký a zranitelný je byznys spotřebitelských úvěrů.
Na druhé straně, nikdo nikoho nenutí si takovou půjčku vzít. Kde je poptávka, tam bude vždy i nabídka. A není to také o mizerné finanční gramotnosti lidí? Není to o regulaci chování exekutorů? O exekučních pravidlech?
Lidovky.cz: Byl tady v 90. letech ještě někdo, kdo měl třeba našlápnuto k podobně velkému úspěchu, ale Kellner byl prostě lepší? Jaké vlastnosti vlastně vyžadovala tehdejší doba od úspěšného podnikatele?
Kellner byl první, ale za ním vyrostli další. Namátkou třeba Penta, to jistě také nejsou andělé, ale po nich tady něco zůstane. Například Florentinum na pražské Florenci, kde sídlí Hospodářská komora. Tenhle velmi kvalitní a krásný kancelářsko-obchodní komplex postavili oni. Zrenovovali část Jinonic, staví dále, bojují s byrokracií a angažují špičkové architekty.
Ohlédneme-li se do historie, kdo co postavil v meziválečném období nebo v 19. století, vidíme stavby, které pro Prahu i další města a místa v Česku hodně znamenají. Stavěli je tehdejší podnikatelé, za kapitalismu, a nikdo z nich nebyl žádný anděl. Dnes se v USA i v Evropě různá myšlenková a politická hnutí snaží o nový, krásný svět, spravedlivý, morální, etický, čistý a všichni si budeme rovni. Kapitalismus je u těchto lidí znovu na pranýři jako za časů socialismu. Přitom si všichni kromě nejmladší generace pamatujeme na doby, kdy jsme po kapitalismu horečně toužili. A Petr Kellner i ti další, kteří tady něco vytvořili, pomohli nastolit moderní kapitalismus, se všemi jeho nespornými výhodami oproti socialismu, ale i s jeho neduhy.
Lidovky.cz: Podle některých komentátorů byl Petr Kellner také jazýčkem vah. Tedy někým, na koho se politici neoficiálně ohlíželi při svém rozhodování. Pokud tuto roli skutečně plnil, kdo ji nyní může převzít?
Osobně si myslím, že některé představy o tom, jak Petr Kellner ovlivňoval politiky už jen tím, že on a jeho PPF existovali, jsou buď nafouknuté, anebo nepřesné. Pokud taková role existovala – a to nevím, jsem prezident Hospodářské komory, politikem už nejsem 25 let – tak proč by ji podle vás měl někdo převzít?
Lidovky.cz: K výroční zprávě skupiny PPF za rok 2019 Petr Kellner napsal úvodní slovo, které vzbudilo velkou pozornost. Přihlásil se ke konzervatismu a vymezil jeho protipól, jehož součástmi jsou nepracovitost, pasivita, progresivismus či klimatický alarmismus. Tím vyvolal v mnoha lidech dojem, že se proti tomu chystá něco dělat.
Myslím si totéž, co PPF v té výroční zprávě napsala. Představy o společnosti, které se v současné době formují ve Spojených státech nebo v západní Evropě, jsou zcela jiné ve srovnání s životem mé generace. To se možná jako mezigenerační problém projeví v každé době, ale nyní mám pocit, že jde o budoucnost třeba mého vnuka. Nutnost tvrdě pracovat, být zaměřený na výkon a mít jasné výsledky, to ustupuje do pozadí. Ano, technologie mohou měnit styl práce, ale bez výkonu a výsledků nic nedokážeme.
Klimatickou změnu je nutné řešit, ale jde o míru věcí, když politické a ideologické tlaky tato řešení poškozují nebo jsou přímo kontraproduktivní. Snižovat chudobu a příjmovou nerovnost musíme, ale jak rádoby rovnostářství vedlo za socialismu k blahobytu úzké elity a ke korupci, si snad ještě pamatujeme.
To vše dlouhodobě podlamuje schopnost naší společnosti konkurovat společnostem jiným. Asijským, arabským a možná do budoucna i znovu USA. V osobě Petra Kellnera tak odešel mimo jiné i člověk, významný podnikatel, který s tím zřejmě chtěl něco dělat.
A ještě jedna poznámka. Kellner, stejně jako s ním srovnatelní podnikatelé z Maďarska či Polska, se snaží hodně expandovat mimo Evropu. Středoevropské skupiny, byť místně silné a agresivní, nemají velkou šanci uspět v Evropské unii nebo jen ve specifických segmentech trhu. V EU na západ od nás je to už dávno rozděleno mezi tamější Kellnery, často daleko větší a nadnárodní, a o ty nové, východoevropské tam moc nestojí. A je jen logické, že cílem podnikatelských skupin, které v našem regionu vznikly, jsou právě země, které navíc netrpí snahou vybudovat novou společnost. Rusko, Čína a další.
Osobně vůbec nejsem fanouškem politických systémů, které v těchto zemích panují, ale kapitalismus, tržní ekonomika tam funguje tak, že tam východoevropští podnikatelé měli šanci uspět.
Lidovky.cz: Zbude tu co do prosazování konzervatismu po Petru Kellnerovi díra?
Podpora určitých myšlenkových proudů mohlo být do budoucna pole, kde by naší společnosti splatil za šanci, kterou mu v 90. letech poskytla. To tady možná chybět trochu bude, ale snad jen krátkodobě. Petru Kellnerovi, když bohužel zemřel, bylo 56 let. Dnes už tady existuje úplně nová skupina mladších podnikatelů. Jejich jména třeba ještě neznáme a oni dozrávali během koronavirové pandemie, ale už i před ní. Vzmáhají se a budují své investiční skupiny a možná z nich budou nositelé podnikatelského a myšlenkového étosu, založeného na tvrdé práci a výkonu, kteří tržní ekonomiku zpochybňovat nebudou. Uvidíme.
Lidovky.cz: Jak se vlastně může dál vyvíjet impérium PPF?
Kromě Petra Kellnera byli nebo jsou na manažerských postech v PPF vždy velmi schopní lidé, protože Kellner si je dokázal najít. Věřím proto, že skupina PPF bude fungovat stejně jako doposud. Středně a dlouhodobě se může projevit vliv změn ve vlastnické struktuře, což může ke změnám ve fungování a zaměření skupiny vést. Ale krátkodobě věřím, že současný management povede firmu tak, jak byla vedena doposud.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
