Záchrana? Jen investice do vzdělání, říká ekonom Jurajda. Státní správa ani školství prý moc nezabodovaly
Premium
Rozhovor
PRAHA -
Epidemie covidu otřásla důvěrou lidí ve státní správu a demokracii, myslí si ekonom z CERGE-EI a člen Národní ekonomické rady vlády Štěpán Jurajda. Navíc také zasadila velkou ránu části žáků a studentů. Podle něj to jde částečně „spravit“ státními investicemi, které mohou být výnosnější než jakékoliv jiné soukromé investice. Jde „jen“ o to, mít data o tom, co se děje, jak jednotlivé zásahy a investice fungují a podle toho investice zaměřit.
Lidovky.cz: Jaké jsou ekonomické důsledky pandemie covidu-19 v Česku? V jednom rozhovoru jste říkal, že na tom budeme prakticky nejhůře ze srovnatelných zemí?
Tomu nasvědčuje fakt, že máme více nadúmrtí a delší lockdowny. Je důležité si uvědomit, jak měřit dopady pandemie. Nelze jen jednoduše srovnávat růst HDP České republiky v příštím roce s ostatními zeměmi Evropské země. Jednotlivé země EU totiž byly na různé dráze růstu a je tedy třeba srovnávat to, kam mohly směřovat, kdyby pandemii zvládly dobře.
Jednou možností je zamyslet se nad tím, v čem spočívá naše budoucí prosperita. Nyní je to tak, že máme velký podíl zaměstnaných v průmyslu a průmysl vytváří vysokou část přidané hodnoty. Náš průmysl je zase navázaný na německý zpracovatelský průmysl a pokud se tomu bude dařit, bude se dařit i tomuto našemu. Když se ale podíváte na země, které bohatnou, vidíte, že mají mnohem větší podíl zaměstnanosti ve službách.
Zároveň se ve společnostech, kde rostou mzdy a produktivita, část lidí přesouvá do zdravotnictví a sociálních služeb. Je to logické, i u nás máme silné populační ročníky, které budou dlouho stárnout a bude se o ně muset někdo starat. Otázkou pak je, zda produktivita mladších ročníků, které jsou menší, bude dostatečná na to, aby táhla růst, abychom si mohli dovolit nějakou kvalitu sociálního a zdravotního systému, a jak se na jejich budoucí produktivitě podepsala pandemie. Vidíme, že to bylo spíše negativně. Zároveň jde o kvalitu veřejné správy. V globalizovaném světě jsou totiž firmy velmi mobilní a jediné, co je přitahuje, je kvalita lidského kapitálu, kvalita státní správy a tím daná kvalita podnikatelského prostředí. A naše veřejná správa v pandemii nezabodovala.
Lidovky.cz: Jak tedy přesně poznáme, jak jsme zvládli pandemii?
Například v tom, jestli jsme zvládli situaci ve vzdělávání, jestli se nám díky pandemii dramaticky nerozevírají nůžky v dostupnosti kvalitního vzdělávání u jednotlivých skupin obyvatel. Zatím se zdá, že se situace spíše zhoršila. Nasvědčují tomu mezinárodní výzkumy, podle nichž žáci a žákyně z rodin, kde rodiče nejsou vysokoškolsky vzdělaní a nepodporují své děti v učení, ztrácí kvůli přerušení prezenční výuky mnohem více než ti ze vzdělanějších rodin. Pak ale budou mít v dospělosti nižší produktivitu.
Většina našich elit si myslí, že to nebude problém, že se to nějak dožene. Pokud například neklesá úspěšnost ve Scio testech, což jsou testy studijních a vzdělanostních předpokladů pro přijetí na střední a vysoké školy, řeknou si, že tu není problém. Jenže to se díváme na výsledky právě té skupiny dětí, kterým se rodiče ve výuce silně věnují. Mezinárodní výzkumy z posledních let, z epizod, kdy se výuka také přerušovala, ukazují, že děti, kterým se rodiče nevěnovali, to své zpoždění z výpadků výuky nikdy zcela nedoženou. Přitom jde u nás o významnou část kohort.
Tyto výzkumy jsou samozřejmě primárně z doby před pandemií. Ale ukazují, že žáci, kteří jsou více pozadu kvůli výpadku výuky, si to po návratu do školy uvědomí a ještě víc pak ztrácí motivaci úspěšnější spolužáky dohnat. Mají pak nejen horší dosažené znalosti ve škole, ale projevuje se to i na kvalitě jejich pozdějšího zaměstnání a výdělku. Jedna studie se dívá na významná přerušení výuky z dob druhé světové války a srovnává oblasti, kde došlo někde k menším a někde k větším uzavřením škol. Dopady těchto rozdílů ve výuce byly vidět ještě desítky let poté. Ekonomové mají mnoho výzkumů, které ukazují, že ty děti, které mají horší školní výsledky, než by mohly mít, následně mají nižší produktivitu na trhu práce, zdravotně rizikovější chování, pravděpodobně jim bude i hůře fungovat manželství a také budou méně šťastné v dospělosti. My jsme přitom v pomoci těmto dětem zatím moc neudělali.
Lidovky.cz: V čem jsme nezabodovali ve školství? Tím, že jsme měli dlouho zavřené školy, nebo tím, že jsme neuměli dost dobře udělat výuku na dálku?
Dlouhou uzávěrou i nepřipraveností výuky na dálku. Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo již před epidemií několik miliard korun na zavádění internetu do škol a nestihlo se to dobře pokrýt před příchodem epidemie. Internetový portál edu.cz o online vzdělávání mohl také být hotový dříve a být více rozvinutý. Já jsem v červnu 2020 navrhoval jako člen NERVu, aby MŠMT v tu dobu hned podpořilo nevládní organizace pomáhající se vzděláním v terénu s kontaktem se školami.
Aby například studenti pedagogických fakult v místech, kde děti z výuky vypadly, pomáhali co nejdřív v rodinách, kde to rodiče nezvládají podpořit. Třeba studie z předškolní výchovy ukazují, že i občasná návštěva odborné asistence v rodině může mít velký efekt.
Mnoho evropských zemí na to utrácelo velké prostředky už v létě a na podzim loňského roku. My se na to chystáme teď. Přitom je to zásadní veřejná investice, která může mít opravdu velkou návratnost. Jsme zároveň zemí, která má jednu z nejvyšších měr mezigeneračního přenosu úrovně vzdělání. To znamená, že když talentované dítě nemá vysokoškolsky vzdělané rodiče, s velkou pravděpodobností u nás nebude mít vysokoškolské vzdělání, což by se jinde nestalo. Přicházíme tak o talenty a snižujeme naši budoucí produktivitu.
Znovu, produktivita nastupujících generací je pro nás klíčová. Když dlouhodobě zvednete roční růst produktivity o jeden procentní bod, zásadním způsobem měníte k lepšímu udržitelnost veřejných rozpočtů. Na stavu rozpočtů zase závisí, zda budete mít nějakou minimální míru důstojnosti na základě svého důchodu a zda se náš zdravotní systém udrží v současné podobě, kdy je relativně kvalitní a zároveň nabízí dobrou dostupnost péče bez ohledu na majetkovou situaci.
Lidovky.cz: A kde je potíž se státní správou?
Veřejné správě a vládě se nepodařilo dobře vypořádat s pandemií, což narušilo důvěru veřejnosti v demokracii a legitimitu vládnutí. Pokud máte tak velký a kvalitní zdravotní systém, jaký máme my, a skončíte s o půlku horší mírou nadúmrtí než Rumunsko, pak náš stát selhal. Došlo k tomu tak, že jsme si, ať již otevřeně či skrytě, zvolili jako strategii naplnit nemocnice na hranu možností a držet je plné.
Výsledkem bylo, že jsme měli spoustu nemocných a zemřelých, protože náš zdravotní systém se dokáže postarat o hodně nemocných. A zároveň se epidemie rozjela do té míry, že ji nešlo regulovat jinak než dlouhými uzávěrami společnosti, služeb, školství. Nemuseli jsme nic z toho mít, kdybychom si, jako třeba Dánsko, uvědomili, že je tohle ta nejhorší strategie boje s pandemií. Že jsme vsadili na krátkodobé zisky jednoho dvou týdnů odložení lockdownu či ušetřených nákladů za testy výměnou za mnohem větší dlouhodobé ztráty.
Studie ukazují, že lidé, kteří měli ve svém formativním věku v minulosti nějakou zkušenost s epidemií, mají nižší důvěru v instituce i ve vědu než ti, kteří si něco takového neprožili. Paradoxně i ti, kterým v takové těžké situaci velmi pomohlo očkování, mají menší důvěru ve vědu, na které je očkování založeno. Obecně každá situace ohrožení automaticky nahlodává důvěru v to, že směřujeme jako společnost vpřed, důvěru v politiky a představitele státu. A o to nákladnější je zkušenost z pandemie.
V příštích desetiletích nás bezpochyby čekají další krize, migrační, klimatické a jiné, a každé snížení důvěry ve veřejný sektor zkomplikuje jejich řešení v budoucnu. Zároveň všechny moderní společnosti bojují s tím, jak jsme informačně fragmentovaní díky sociálním sítím. Půlka z nás dostává zprávy tak, že jim je na sociálních sítích někdo vybírá a chce jimi udržet jejich pozornost a zapůsobit na jejich emoce, místo aby je reálně informoval. Nemáme tak možnost se dozvědět, co si myslí člověk vedle nás, třeba přes ulici, ve městě, kde žijeme, ale víme, co si myslí lidé, kteří jsou jako my. V kombinaci s nedůvěrou ve státní správu ztrácíte víru v to, že umíme řešit nezaměstnanost, stárnutí a další věci.
A konečně je tu problém, že naše státní správa nemá data, na jejichž základě by šlo posuzovat návratnost investic do různých programů. Návratnost veřejných investic do lidského kapitálu, například do předškolního vzdělávání, je přitom pravděpodobně vyšší než jakékoliv soukromé investice, které jsou firmy i jednotlivci teď schopni vymyslet. Potřebujeme ovšem data, která nám ukáží, kam přesně jako společnost investovat a jak je to efektivní. To ale zatím naše veřejná správa neumí a to snižuje kvalitu života a ve výsledku i kvalitu podnikatelského prostředí.
Lidovky.cz: Jak lidé podle vás reagují nebo budou reagovat na tento stav?
Rozpadají se stará pravidla a čekají nás změny. Týká se to třeba i měnové politiky v EU, nebo toho, jak se mohou zadlužovat jednotlivé země. Ukáže se, jestli jsme stále schopni se spolu navzájem bavit a vybírat politiky podle kvality jejich reformního programu, nebo jestli jsme roztrháni na oddělené enklávy, kde v každé lidé konzumují svůj výběr pseudozpráv, které jen odpovídají jejich předem vytvořeným názorům.
Schopnost spolu hovořit a přijímat vědecké argumenty, shodnout se na faktech, je důležitá proto, že jen na společných faktech jsme schopni vybírat volbami do vlády politiky na základě toho, že nám nabídnou dobrý hospodářský a společenský program. Pokud toho nebudeme schopni, politika a demokracie se přemění jen na jakési divadlo.
Lidovky.cz: Co nám tedy může pomoci překonat problémy, jež zesílila pandemie?
Základem je pro mne dostupnost dat a faktů. Například bez anonymizovaných dat o onkologických pacientech a preventivním chování nás všech nemůžete úspěšně bojovat s rakovinou, bez dat ze správy sociálního zabezpečení nemůžete vyhodnocovat účinnost rekvalifikací a celoživotního vzdělávání. Každá firma má své účetnictví či vyhodnocení účinnosti reklamy, ale veřejný sektor skoro nic takového nedělá.
Přitom země, které to umí dělat, budou v budoucnu úspěšné a ty ostatní budou zaostávat. A bude v nich lépe fungovat demokracie. V konečném důsledku i proto, že firmy jsou mobilní a země mezi sebou soutěží o příliv kapitálu kvalitou veřejného sektoru, který vytváří prostředí pro firmy i pro lidi, a vzděláním. Národní plán obnovy, kde jsou peníze z EU, s tím pomáhá, ale ne dostatečně. Je tam málo pozornosti věnováno dostupnosti anonymizovaných individuálních dat, málo podpory doučování a stále málo podpory vzdělávání sociálně znevýhodněných a málo podpory předškolního vzdělávání. Jsou tam výborné věci, ale dalo by se to významně zlepšit.
Lidovky.cz: Stačí tedy lépe využít Národní plán obnovy?
Nejde jen o tento jeden zdroj, je třeba systematicky a efektivně využívat všech evropských zdrojů a státního rozpočtu. O Národním plánu obnovy se zmiňuji proto, že jsou to nové prostředky, které by se daly použít na jinak těžko prosaditelné věci. Například na nový program rekvalifikací, kde zároveň budete sledovat online data o rekvalifikacích a budete sledovat lidi, kteří jimi prošli, na trhu práce. Není to žádná velká věda. Jenže to zároveň vyžaduje, aby státní správa uměla dobře zadávat IT zakázky a měla zaměstnance s doktoráty ze sociálně-vědních oborů, kteří dokáží říci, jestli dodané analýzy jsou věrohodné a užitečné. To ale zatím nemáme.
Lidovky.cz: Mluvil jste o spoustě problémů. Byla pandemie, která zdá se pomalu končí, vůbec k něčemu „dobrá“?
Každá krize by se měla k něčemu využít. Myslel jsem si třeba, že využijeme Národního plánu obnovy, kde jsou závazné monitorovací indikátory, k tomu, že uděláme věci, které by normálně veřejná správa neudělala, protože jsou nepříjemné a nikdo na ně netlačí. Nemám ale pocit, že se to úplně povedlo. Pak je zajímavý home office, který se jistě do nějaké míry udrží, a různé digitální nástroje umožňující práci z domova. Mohlo by to změnit postavení žen na trhu práce, zvýšit jejich zaměstnanost například na částečné úvazky. Zvláště tam, kde ji máme velmi nízkou, tedy u maminek menších dětí.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
