Lidovky.cz

Cyrano baví a dojímá i v létě

Kultura

  10:29
PRAHA - Režisér Jakub Špalek si už jednou v Celetné vyzkoušel, jak neselhávajícím titulem je Rostandův Cyrano. Správně předpokládal, že kouzlo slavného básníka, vojáka a nešťastného milovníka zafunguje i v horkých letních dnech.

Cyrano. Martin Hofmann v titulní postavě nové inscenace v Celetné. foto: Michal Hladík

I když mu sázka na vhodný titul pro prázdninovou produkci vyšla, nespolehl se v jeho interpretaci pouze na barvitý obraz čestných a statečných romantických rytířů, kteří dobývají krásnou dámu svého srdce, což by jistě na úspěch bohatě stačilo.

Hra pro osm herců
Ve spolupráci se scénografkou Libuší Josefy především využil všech zdejších prostorových možností, aby podtrhl divadelní iluzi. A nešlo mu přitom zdaleka jen o to, že Cyrano začíná zničeným představením, které tak trapně herecky markýruje Montfleury. Je to dáno už samotnou úpravou, která text bez velké újmy přizpůsobuje ansámblu čítajícímu pouhých osm herců.

Čtyři z nich se tedy objeví hned v několika rolích, což je nejen příležitost pro různé, často zábavné kreace, ale posiluje se tak i výše zmíněná antiiluzivnost hry. Také většina slavných cyranovských monologů, které už mají statut tradičních árií, je buď důsledně rozehrávána, nebo naopak přednášena s důrazem na význam i zvuk slov vzhledem k jejich romantickému charakteru.

Postupně se však atmosféra stává dramatičtější, divadelní prvky (vědomě ?) mizí a v závěru Cyrano Martina Hofmanna nebojuje ani tolik s přízraky moci, jako zůstává na prahu smrti osamocen se svým niterným životním vyznáním. Hofmannovu hereckému typu vůbec je tohle střídání fanfaronské, exhibicionistické, někdy až vědomě patetické polohy s citovým, civilním ztišením velmi blízké a odlišuje také jeho Cyrana od přemnohých předcházejících vzorů.

Někdy je to rozpětí až extrémní, například Cyranův první souboj je spíše tvrdou rváčskou bitkou a její suverenita ostře kontrastuje s plachým zakrýváním tváře při schůzce s Roxanou.

Sebevědomá osobnost se proměňuje v zakomplexovaného chlapíka už jen při pouhém pohledu na nedostižnou lásku. Vlastně by tak vznikl zajímavý pendant ke Kristiánovi, kdyby ovšem Jan Jankovský dokázal této postavě vtisknout jakýkoli výraznější rys. S pouhým mládím se ani v této jistě ne příliš záviděníhodné roli nevystačí. Jankovský ale i svůj vztah k Roxaně sotva naznačí a mezi panákovitým Valvertem a Kristiánem tak ani není moc velký rozdíl.

Bohužel ani v Jitce Čvančarové nemá Hofmann zvlášť inspirující partnerku. Její Roxana je obecným portrétem zamilované mladé dívky, která snad trochu více energie projeví jen v bitevní scéně u Arrasu. Bohužel na konci hry zrovna velkou proměnou neprojde, ani když pochopí, že zasvětila svůj život iluzi. Je bezesporu okouzlující, ale její výkon vzbuzuje podezření, že byla obsazena hlavně kvůli své popularitě získané díky seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Tak jako Hamlet Horacia má i Cyrano věrného druha a přítele, Le Breta. V Celetné má i režisér svůj podíl na tom, že Lukáš Jůza je v této roli málem k přehlédnutí. Věrným průvodcem Cyrana a jeho života se proto tady stává především muž mnoha osudů, Rageneau Filipa Rajmonta, který strhne publikum k potlesku na otevřené scéně neodolatelnou ódou na svůj cukrářský výtvor. Rajmont je ovšem i nadšeným Divákem nebo naivním, snaživým Kapucínem. Dokáže si se všemi svými figurkami opravdu pohrát, výrazně je odlišit a navíc vybavit nevtíravým humorem. Cyranův nepřítel, vévoda DeGuiche je v podání Filipa Blažka nekarikovaný, sarkastický kavalír, ale také Gaskoněc a svým způsobem čestný protivník.

Při všech výhradách nemá Špalkův Cyrano charakter pouze líbivé a bezproblémové letní produkce, jistě by obstál i v běžném repertoáru. Špalek totiž ani v létě nedělá inscenace bez zřetelného názoru, a proto stojí za to i tenhle „obehraný“ titul v Celetné vidět.
Autoři:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.