V loňském roce dokončil studia na Akademii výtvarných umění v Praze a jeho závěrečná práce zaujala hned v úvodu výstavy absolventů uspořádané ve Veletržním paláci. Šlo o rozměrnou instalaci, kterou se dalo procházet. Přitom to byl velmi intimní posprejovaný prostor s příjemnou atmosférou. Kreslil od dětství, ale sprejem začal malovat v patnácti. Tehdy vytvořil svůj první „piece“. Orok později než první zeď „udělal“ svůj první vlak. Do dneška pomaloval několik stovek zdí a vlaků a graffiti se pro něj stalo nejpřirozenějším vyjadřovacím prostředkem. Zúčastnil se řady akcí a výstav u nás, v Evropě i po celém světě. Důležitá pro něj byla návštěva New Yorku, kde vlastně graffiti vzniklo. Tam také namaloval několik panelů v metru.
Jan Kaláb má přehledné a názorné webové stránky. Je tam velký výběr „zdí“, které naznačují jeho širokou invenci. Obrazy totiž působí velmi živě a jsou na rozdíl od většiny graffiti výrazově bohaté a proměnlivé. Někdy maluje i několik „pieců“ přes sebe. Vrstvením různých obrazů vzniká složitá skladba tvarů a barevných tónů.
Také „jeho“ vlaky jsou výrazově bohaté a jejich charakter se během let mění - od jednodušších znakových ke složitějším a uvolněnějším obrazům. Důležitý pro něj byl objev tzv. 3D graffiti, jež vytvořil v roce 2001 a instaloval na ulici.
V Praze maloval na mnoha místech - na Jižním Městě, na Strahově i na Barrandově. „Každá zeď má své zvláštní možnosti, podle velikosti, tvaru a nasměrování,“ říká Kaláb. Svým způsobem výjimečná je pro něj zeď na Těšnově, která se postupně rozšiřuje a vlní. Navíc si ji denně z tramvaje může prohlédnout velké množství lidí. Kaláb sám některé akce organizuje. Například při „skejtových“ závodech zve „writery“ z nedalekých zemí. Maluje také v cizině. Zajímavá jsou jednoduchá graffiti z Chorvatska, vzniklá na kostře nedostavěného hotelu.
Pracuje i na zakázku, zajímavá je třeba variace na „strojové“ obrazy Františka Kupky nebo malby na historických autech či autobusech. Ještě s dalšími umělci byl v roce 2004 pozván do Manchesteru. Vytvořil tam jednoduchou rozměrnou konstrukci, na které intenzivně pracoval sedm dní. Pak ji umístil do prostoru před galerií. Povolení však platilo jen pro jeden den. Po vernisáži všichni zúčastnění přemýšleli, kam by svá díla přemístili. Pak přišli na místo a našli své práce v kontejneru. „Jsme sice zvyklí na pomíjivost naší tvorby, ale taková přísnost nám přece jen přišla líto,“ vzpomíná mladý umělec.
Půvabné jsou Kalábovy sádrové barevné sošky tzv. pointíků, kterých vytvořil stovku několika typů a rozmisťoval je po Praze. Odléval je do forem a pak mu kamarádi pomohli je barvit. Z vysokého skládacího žebříku je pokládal na různá nesnadno dostupná místa, na fasády, parapety... Zajímalo ho, jak budou poutat pozornost. Občas „kontroluje“, jestli jsou ještě na místě.
Maloval i na dívčí tělo, k tomu ho vyzvala fotografka, která pak celou akci zaznamenala. Nápaditá byla také performance s loďkami z polystyrenu, pomalovanými a vypuštěnými po proudu, jež se uskutečnila v Benátkách.
Jan Kaláb má přehledné a názorné webové stránky. Je tam velký výběr „zdí“, které naznačují jeho širokou invenci. Obrazy totiž působí velmi živě a jsou na rozdíl od většiny graffiti výrazově bohaté a proměnlivé. Někdy maluje i několik „pieců“ přes sebe. Vrstvením různých obrazů vzniká složitá skladba tvarů a barevných tónů.
Také „jeho“ vlaky jsou výrazově bohaté a jejich charakter se během let mění - od jednodušších znakových ke složitějším a uvolněnějším obrazům. Důležitý pro něj byl objev tzv. 3D graffiti, jež vytvořil v roce 2001 a instaloval na ulici.
V Praze maloval na mnoha místech - na Jižním Městě, na Strahově i na Barrandově. „Každá zeď má své zvláštní možnosti, podle velikosti, tvaru a nasměrování,“ říká Kaláb. Svým způsobem výjimečná je pro něj zeď na Těšnově, která se postupně rozšiřuje a vlní. Navíc si ji denně z tramvaje může prohlédnout velké množství lidí. Kaláb sám některé akce organizuje. Například při „skejtových“ závodech zve „writery“ z nedalekých zemí. Maluje také v cizině. Zajímavá jsou jednoduchá graffiti z Chorvatska, vzniklá na kostře nedostavěného hotelu.
Pracuje i na zakázku, zajímavá je třeba variace na „strojové“ obrazy Františka Kupky nebo malby na historických autech či autobusech. Ještě s dalšími umělci byl v roce 2004 pozván do Manchesteru. Vytvořil tam jednoduchou rozměrnou konstrukci, na které intenzivně pracoval sedm dní. Pak ji umístil do prostoru před galerií. Povolení však platilo jen pro jeden den. Po vernisáži všichni zúčastnění přemýšleli, kam by svá díla přemístili. Pak přišli na místo a našli své práce v kontejneru. „Jsme sice zvyklí na pomíjivost naší tvorby, ale taková přísnost nám přece jen přišla líto,“ vzpomíná mladý umělec.
Půvabné jsou Kalábovy sádrové barevné sošky tzv. pointíků, kterých vytvořil stovku několika typů a rozmisťoval je po Praze. Odléval je do forem a pak mu kamarádi pomohli je barvit. Z vysokého skládacího žebříku je pokládal na různá nesnadno dostupná místa, na fasády, parapety... Zajímalo ho, jak budou poutat pozornost. Občas „kontroluje“, jestli jsou ještě na místě.
Maloval i na dívčí tělo, k tomu ho vyzvala fotografka, která pak celou akci zaznamenala. Nápaditá byla také performance s loďkami z polystyrenu, pomalovanými a vypuštěnými po proudu, jež se uskutečnila v Benátkách.