Většina tvorby spisovatele a scenáristy Neila Gaimana se dá zahrnout pod termín „urban fantasy“, Hvězdný prach se z této linie poněkud vymyká. Jde v podstatě o čistokrevnou pohádku, jejíž filmové zpracování se ovšem prezentuje jako fantasy. Nejspíš proto, že „fantasy“ zní atraktivněji než „pouhá“ pohádka, která je navíc vnímána jako něco určeného dětem, co si nezaslouží přílišnou pozornost odrostlých a dospělých.
| Hodnocení LN: * * * |
|
Hvězdný prach (Stardust) VB/USA 2007 |
Fantazie i humor bez pravidel a omezení
Hvězdný prach, pod nímž je podepsán režisér Matthew Vaughn (má na kontě zatím jen narkomanské drama Po krk v extázi), začíná padající a posléze padlou hvězdou. Tenhle kousek vesmíru má podobu sličné dívky se zářivými vlasy (Claire Danesová), jejíž jas může být zárukou nesmrtelnosti i moci.
O hvězdu (jmenuje se Yvaine) začne být velký zájem a kdekdo jí jde po krku. Nejaktivnější je kdysi krásná, dnes už hodně zchátralá čarodějnice (Michelle Pfeifferová), na paty jí šlape nejmladší ze sedmi následníků královského trůnu. Na naivním Tristanovi leží nelehký úkol, aby hvězdu před vším tím zlem ochránil, a ještě ji stačil včas předat své milé k narozeninám.
Hvězdný prach využívá tradiční schéma iniciační cesty, během níž musí hlavní hrdina překonat řadu překážek, prokázat náležité odhodlání, statečnost a vůli, a hlavně dospět – nejen fyzicky, ale hlavně emocionálně, tedy pochopit, kam skutečně patří jeho srdce. Toho všeho se v Hvězdném prachu dočkáme vrchovatě. Ostatně nešetří se tu ničím – fantazií, humorem ani triky. Příběh se zalíbí hlavně těm, kteří si dokáží užít fantastickou bezbřehost nehraničenou prakticky žádnými pravidly a omezeními.
Ve vyprávění zabaleném do slušivého viktoriánského kabátku je takřka všechno možné a prudkých dějových zvratů se dočkáme v každé scéně, stejně jako permanentního odlehčování dramatických momentů hodně nevázaným humorem. Zprvu to může působit sympaticky, záhy se ale dostaví dojem, že tu vlastně vůbec o nic nejde, protože když začíná přituhovat, vynoří se bůhvíodkud záchrana, případně se scéna, v níž šlo ještě před chvílí o život, obrátí ve vtip.
A tak tu nebeský pirát (Robert De Niro), který se ve volných chvílích převléká do korzetů a sukní, dostává nepřiměřeně velký prostor, stejně jako parta duchů postupně umírajících princů, kteří glosují usilování o trůn těch zatím přeživších. Jsou to scénky sice vděčné, ale celistvosti příběhu příliš neslouží. Místy to působí, jako by tvůrci potřebovali maximálně vytěžit přítomnost hvězd Michelle Pfeifferové a Roberta Ne Nira, a umožnili jim roztáhnout se v příběhu víc, než je nutné. Nebohý Tristan je pak jen vláčen událostmi, jimž už by se měl dávno dokázat postavit. Přitom Charlie Cox (Casanova) má potenciál, aby tíži hlavní role unesl se vším všudy. To by ho k tomu ale tvůrci museli pustit.
Jenže bazírovat na vyváženosti postav a náležitých motivacích v příběhu je evidentně nadstandardní požadavek. Vyprávění je maximálně podřízeno rychlému tempu a efektům, a na těch se opravdu nešetřilo. Gaimanovi čtenáři jistě zaznamenají posun filmu směrem k mladšímu publiku, z něj pak bude spokojenější ta dívčí polovina. Navzdory všem dobrodružným eskapádám se tu akcentuje romantická linie rozhodně více než chlapský „boj s příšerou zla“.