Ušlechtilé téma dobrý film nedělá

Ne každý film, který se vrací k tragédii holokaustu, musí diváka chytnout za srdce. Aktuálním a smutným důkazem této skutečnosti je německočeský snímek Poslední vlak, v němž od prvních do posledních záběrů sledujeme herce navlečené do starých hadrů a umazané šminkami. Atmosféra žádná a nikde ani jiskřička emoce.

Hodnocení LN: * *

Poslední vlak (Der letzte Zug) Německo/ČR 2007 Scénář: Stephen Glantz Režie: J. Vilsmaier, Dana Vávrová Kamera: Joseph Vilsmaier Hrají: Gedeon Burkhard, Sibel Kekilliová, Roman Roth, Juraj Kukura, Vojtěch Kotek a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 11. 10. 2007

Přitom by to s člověkem mělo cloumat, když sleduje, jak nacisti ženou celé rodiny do dobytčáků, nechají je šest dní a nocí nacpané hlavu na hlavě bez vody i bez jídla. Ale necloumá. Lidské utrpení je tu tak neumětelsky předstírané, že se navzdory vší vážnosti tématu můžeme maximálně shovívavě pousmát. Topornou didaktičností byl evidentně prosáklý už scénář a neobjevně popisná režie mu nijak nepomohla. Těžko odhadovat, jak probíhala spolupráce tvůrčí a partnerské dvojice Vilsmaier-Vávrová. Režisérské zkušenosti Dany Vávrové se sice opírají o mládežnickou komedii Hurá na medvěda, ovšem Joseph Vilsmaier má na kontě například válečný snímek Stalingrad. Z někdejší inscenační obratnosti toho ale dnes mnoho nezbylo.

Bezradnost čiší ze všech, tedy německých i českých herců, kteří se potácejí po vagóně a každý podle svého uvážení odměřuje emoce. Většinou nepřiměřeně. Vyprávění je poskládáno ze sekvencí, které jako by vypadly z učebnice dějepisu: jeptiška nepomůže Židům, kteří prosí o vodu, strojvůdce se pyšní zlatými hodinkami, jež získal výměnou za kus chleba...

Postavy mají přiblížit krátké, nicméně intenzivní flashbacky, ale i ty jsou jako ze školní učebnice, byť ne historie, ale filmu: jasně barevné rozverné záběry šťastných rodin a párů mají ostře kontrastovat s hrůzou v transportu. Záměr je zřejmý, účinek minimální.

Ve vagoně se vrší mrtví, lidé postupně přicházejí o důstojnost i o rozum, přesto v některých z nich stále žije naděje a vůle k útěku. Člověk až žasne, jak se dá tak silné téma pohřbít pod nánosem neobratně poskládaných klišé. Rozhodně nelze říci, že poté, co Spielberg natočil Schindlerův seznam, je téma holokaustu v kinematografii uzavřeno. Jenže filmy jako Poslední vlak dobré věci příliš velkou službu neudělají, spíše naopak.