* LN Několikrát jste natáčel v Praze, prý se vám tu docela zalíbilo...
Ne docela, ale hodně. Natočil jsem u vás už několik filmů a vždycky to byla skvělá práce. Mám na Prahu jen ty nejlepší vzpomínky.
* LN To říkáte jen ze zdvořilosti.
Nemám důvod. Na jeden můj pobyt v Praze připadla oslava mých narozenin - mám je 31. prosince, ale obvykle je slavím až na Nový rok - oslavil jsem je se ženou a její matkou v restauraci s nádherným výhledem na město. Prahu prostě není možné nemilovat, i díky tomu městu to byly jedny z nejhezčích narozenin, jaké jsem zažil.
* LN Film Poslední legie jste točil pro změnu u našich sousedů na Slovensku...
Na Slovensku a také v Tunisu. Slovensko hrálo ve filmu Británii, Tunis římskou říši, oběma to šlo velmi dobře, ačkoli jsem patriot a Británie je prostě jen jedna.
* LN V Poslední legii hrajete učitele malého císaře, duchovního vůdce, který se vyzná i v bojových uměních a neváhá je použít. Předpokládám, že v tomhle případě byla vaše příprava na roli spíše fyzická než duševní.
To ano, už proto, že v té mentální oblasti jsem měl určitý náskok, zajímám se o historii, baví mě legendy a mytologie, takže jsem byl v tomto ohledu dostatečně zorientovaný. Dominovala fyzická příprava, začal jsem trénovat už pár měsíců před natáčením doma na zahradě. Mám ve filmu rekvizitu, která se podobá irské holi shillelagh, je to specifický způsob boje, který vyžaduje dost velkou rychlost a obratnost. Měl jsem dobrého učitele a bavilo mě to, takže si troufám říct, že jsem to zvládnul.
* LN U nás si všichni dobře pamatují, jak jste na karlovarském festivalu před přebíráním ceny udělal na pódiu stojku. Do hotelového pokoje jste si dal přinést posilovací stroj... Vás přece hned tak nějaký fyzický výkon nezaskočí.
Živím se svým tělem, je to můj pracovní nástroj, takže se o něj musím náležitě starat. Minimálně tak, abych byl kdykoli připraven na jakoukoli výzvu. Ta přišla i při natáčení Poslední legie. Přiznám se, že nejsem velký kamarád s koňmi, takže tréninky jízdy na koni mi zabraly asi nejvíc času. Ta zvířata ale snad nakonec pochopila, že je mám rád, což je pravda. Záběry, v nichž coby Ambrosinus uháním na koni přes horizont a hned za mou sedí malý Romulus, vypadají impozantně.
* LN Říká se, že zvířata a děti na plac nepatří. V tomhle filmu je koní požehnaně, a hlavní roli navíc hraje dítě. Malého Thomase Sangstera si spousta lidí pamatuje z Lásky nebeské, má podle vás jako herec budoucnost?
To bude záležet na mnoha okolnostech. Já mohu jen říct, že je to dost rozvážné, hloubavé a na svůj věk hodně chytré dítě, i když trochu stydlivé. Ale také hodně tvůrčí a disciplinované. Je to ten typ, co nikdy nezačne dělat hlouposti, když ví, že na to není vhodná chvíle. Tahle vlastnost chybí i leckterým dospělým hercům. Měli jsme při natáčení vztah jako mezi učitelem a žákem a ten trvá dosud.
* LN Se spoustou dětských herců jste hrál například v Polanského filmu Oliver Twist. Máte nějaký recept na to, jak s dětmi na place komunikovat, aby vše dopadlo, jak má?
Děti mají svůj vlastní svět, který se tak docela neshoduje s tím, ve kterém žijeme. Mají fantazii, mají odkud čerpat. Naučil jsem se, že když se v tom svém světě fantazie zabydlí, není dobré je vyrušovat. Dítě nesmíte nikam tlačit, pokud se nerozhodne samo, neudělá, co se po něm chce, a pokud ano, tak jen aby vám vyhovělo, ale to pak na plátně nefunguje.
* LN V Poslední legii se objevil i váš syn Ferdinand. Čí to byl nápad, obsadit ho, váš?
Musím se přiznat, že ano. Ve filmu jsou sekvence, kde se má postava objevuje v mladém věku. Původně režisér navrhoval, že je natočím já a pak se počítačově upraví. Mě ale napadlo, že by mě mohl zastoupit můj syn. Všichni říkají, jak jsme si podobní... Bylo to zrovna v době, kdy nastoupil na školu dramatických umění v Londýně, a tohle bylo jeho první vystoupení před kamerou. Pokračování na straně 14
* LN Jste na syna hrdý, že jde ve vašich stopách?
Jsem na něj samozřejmě hrdý. Jsem hrdý na všechny svoje děti. Snažím se jim dát trochu víc, než dal můj otec mně. On byl takový nepřítomný otec, fakticky i v přeneseném smyslu. Já jsem vzhledem ke své práci taky nebyl doma vždycky, když bylo potřeba. Ale čas, kdy jsem se svými dětmi, věnuji opravdu jen jim.
* LN Historické filmy nebo ty, které se halí do žánru fantasy, obvykle komentují současnost, vnímáte tak i Poslední legii?
Naprosto. Nedávno jsem byl s režisérem Richardem Attenboroughem na festivalu v Torontu, kde uváděl svůj první film Jaká to rozkošná válka! Po projekci pak byla beseda. Řekl, že film je velmi mocná zbraň, že můžete velmi vážná sdělení a poselství zabalit nejrůznějším - pro diváky přitažlivým a srozumitelným - způsobem, do komedie, fantasy nebo romance. Z ústředního sdělení se pak stane jakési srdce filmu. A já myslím, že srdce Poslední legie říká: „Nedotýkejte se toho dítěte!“ To má pro mě osobně mimořádnou sílu.
* LN Hrál jste někdy postavu, kterou jste z duše nenáviděl?
Musím říct, že ne. Ještě když jsem hrál v divadle, tak mi skvělý režisér Peter Brook radil, že na každé postavě, kterou hraji, musím najít něco, co budu obdivovat. Musí být třeba statečnější, chytřejší, obratnější, než jsem já. Jinak by se prostě nedala hrát. Něco k obdivu jsem našel i na takovém zmetkovi, jako byl mafián Don Logan z gangsterky Sexy bestie.
* LN To by mě opravdu zajímalo, co...
Jeho obdivuhodnou zarputilost, ta mě zajímala. Pak je to také zjevně inteligentní člověk. To už jsou dva důvody. Podstatné je neukazovat jen, jaký je ten člověk vyšinutý gangster, ale také poodhalit, proč je takový, proč se tak chová. Don Logan byl zjevně zneužívané dítě. Každý v sobě máme kousek Dona Logana, ale i kousek Gándhího. Jde jen o to rozeznít tu správnou strunu, v tom je princip herectví. Herec má to privilegium, že si může vyzkoušet i ty nejextrémnější polohy lidské existence.
* LN Dokázal byste ve své kariéře vystopovat nejdůležitější moment, který vás nasměroval a ovlivnil?
Teď to ze mě leze jako z chlupaté deky, protože mám pocit, jako by se můj život skládal ze samých nejdůležitějších momentů. Můj život je prostě jeden dlouhý elastický důležitý okamžik. Jsem šťastný člověk, moc dobře si to uvědomuji a také si toho náležitě považuji.
* LN Teď jste se z odpovědi trochu vykroutil. Upřímně řečeno jsem čekala, že začnete mluvit o Gándhím...
To byla samozřejmě zásadní zkušenost, ale předcházela jí řada jiných, bez nichž bych se k roli Gándhího nikdy nedostal. Ale jestli trváte na „silných momentech“, dám vám příklad. Týká se to právě Gándhího... Když se točila scéna pohřbu, namaskovali mě, položili na vůz a ten projížděl průvodem. Z každé strany lemovalo cestu asi dvě stě tisíc lidí. Představte si ten obrovský mlčící dav. Já jsem tam ležel, takřka nedýchal, jen vnímal tu neuvěřitelnou energii. Tenhle zážitek mě hodně poznamenal. Nechybělo moc a přišel bych o něj, protože původně tuhle scénu chtěli točit s figurínou. Jiný silný okamžik jsem zažil právě v Praze při natáčení Deníku Anne Frankové. Přijel za mnou člověk, který se za války v Amsterdamu přátelil s Ottou Frankem, kterého jsem hrál. Čekal na mě před karavanem, kde mě zrovna líčili, když jsem pak vyšel ven, objal mě a řekl: „Tohle je můj přítel Otto.“ Měl pocit, jako by Otto Frank ožil. Moc mi děkoval, že se i díky mně tenhle příběh dostane k lidem. Tohle jsou chvíle, na které nikdy nezapomenete. Dávají smysl mé práci i celému životu.
* LN Říkáte o sobě, že jste šťastný člověk. Gratuluji. Ale je tohle pro herce výhodná výchozí pozice? Říká se, že nejlepší výkony podávají ti, kteří pracují pod velkým tlakem.
Zase musím citovat Petera Brooka, který říkal: Když nejsi šťastný, tak na nějakou tvorbu zapomeň. Na mě to platí absolutně, můžu pracovat, jen když mám srovnaný a harmonický osobní život. Troufám si říct, že většina herců to cítí podobně. Možná jsou na tom trochu jinak spisovatelé nebo hudební skladatelé... Když jsem hrál Šostakoviče, snažil jsem se vcítit do jeho neklidu, do boje s režimem, se Stalinem, a to v té době složil opravdu geniální skladby. Samozřejmě, že jsou i herci, kteří si prošli osobním peklem a mají pocit, že mohou tuhle zátěž zužitkovat ve svém herectví. Nemohou. Je třeba častý omyl, když režisér obsadí do filmu herce, kteří se nesnášejí. Někteří režiséři jsou přesvědčeni, že to bude fungovat i na plátně. Nebude. Ve filmu Smrt a dívka jsem hrál se svou dobrou přítelkyní Sigourney Weaverovou. Tehdy jsem zjistil, že čím blíž jsme si jako přátelé, tím nepřátelštější k ní dokážu být ve filmu - přesně tak, jak to ode mě vyžadovala role. Je to všechno otázka citlivosti, vnímavosti vůči hereckému partnerovi, a také důvěry.
* LN Stále platí, že své role neprožíváte, že „pouze předstíráte“?
Naprosto. Podívejte se na seznam postav, které jsem kdy hrál, kdybych je měl všechny prožít, tak už nejspíš nejsem mezi živými, nebo bych se přinejmenším už dávno zbláznil. Využívám metodu pomocných vzpomínek, která je velmi bezpečná a přitom efektivní. Když jsem hrál Itzhaka Sterna v Schindlerově seznamu, nosil jsem v kapse kabátu fotografii holčičky, byla to Anne Franková, která se dlouho skrývala před nacisty. Hrál jsem tu postavu pro ni. Pak jsem měl tu čest hrát jejího otce Otto Franka. Tady mi zase pomohla vzpomínka, která mě dodnes dokáže dojmout. Přitom je vlastně docela banální: váže se k malé holčičce, hrála si s kamarády na hřišti, pak ukázala prstem a řekla: Vidíš toho muže támhle? To je můj táta! - A to byla moje role, věděl jsem, že v tomhle filmu musím být tím nejlepšího tátou na světě pro tu malou holku.
* LN Jsou pro vaši práci důležité filmové kritiky, znamenají pro vás třeba určitou zpětnou vazbu?
Naprosto ne. Kritiky jsem přestal číst někdy v roce 1985. Mám svou profesi příliš rád na to, abych si ji kazil kritikami. Navíc je to tak trochu zhoubné, kdybych si přečetl jednu, chtěl bych číst další a další. Byla by to ztráta času i iluzí.
* LN Čemu se teď věnujete?
Dokončil jsem komedii The Love Guru s Mikem Meyersem. Točili jsme ji v Kanadě, teď mě čeká další natáčení v Irsku. A jestli vás zajímá, co dělám právě v tuto chvíli, tak mám rozečtený scénář filmu o Shakespearovi.
* LN Budete ho hrát?
Rád bych.