LN Co jste říkal tomu, jak letos dopadli Čeští lvi?
Nic. Já ten ceremoniál nesledoval. Nezajímá mě to.
LN Nezajímalo vás to, ani když váš film Je třeba zabít Sekala dostal deset Českých lvů?
Den před předáváním se mi narodil syn, takže jsem byl plný docela jiných emocí.
LN Vy máte ke svým filmům velmi vlažný vztah. Filmaři obvykle říkají, že filmy jsou jako jejich děti, že je mají všechny rádi...
Ty starší filmy, ty jsou prostě pryč, to je odbytá záležitost. Vztah mám jen k tomu aktuálnímu a ten nemůžu mít rád, protože během jeho dokončování potřebuju odhalit a odstranit co nejvíc jeho chyb. Vím, že už nebudu opakovat chyby, které jsem dělal dřív, jenže se najdou zase jiné. Jeden zkušenější režisér mi ale říkal, ať si z toho nic nedělám, že chyby vytvářejí styl.
LN Každý váš film je docela jiný, jaký snímek jste chtěl natočit tentokrát?
Ta látka měla spoustu úskalí a nikdo dopředu nevěděl, co to udělá: natočit procházku dvou chlapíků. Je tam dost experimentů, ale nechtěl jsem, aby byly nějak okaté, chtěl jsem udělat normální, nehysterický film, který by nikoho neohromoval kdovíjakými ambicemi...
LN Vybral jste si předlohu, v níž se neodehraje prakticky nic jiného než dialog dvou mužů na procházce. To je hodně nefilmová látka. Bral jste to jako výzvu?
Jako neuvěřitelnou výzvu. Rok jsem to v sobě nosil, než jsem to vůbec vyslovil. Právě to, jak z téhle látky udělat film, to bylo největší úskalí. Je obtížné adaptovat knihu napsanou třeba i velmi filmově, ale tahle literatura opravdu není psaná pro plátno. Navíc Haklova próza vznikla mimo jiné i proto, aby prověřila, jestli je možné postavit knihu na dialogu, jestli je to únosné.
LN Předpokládám, že vás spousta lidí varovala.
Spousta lidí mi prostě řekla, že to není možné. Čím víc jich bylo, tím víc mě to zajímalo. Chtěl jsem vědět, kde je zakopaný pes, proč by to nemělo jít natočit.
LN Co vás přesvědčilo, že to půjde?
To bylo díky Jiřímu Křižanovi, který si udělal vlastní verzi scénáře a seškrtal celý text na sedmnáct stránek. Což Emila Hakla vyplašilo a já se bavil tím, jak ho to vyplašilo. Před tím jsme zkoušeli látku dávat přepsat různým lidem, ale většinou to skončilo v bodě, kdy jsem věděl, že tudy cesta nevede. Nicméně i tyhle slepé pokusy nás spolu s Křižanovou brutální verzí nasměrovaly.
LN V předlohách se většinou hodně škrtá, vy jste také škrtali, ale krom toho jste i přidávali...
Z knihy zbylo asi třicet procent a to, co je tam ve dvou větách, to dostalo rozměr paralelní dějové linky.
LN Na vaší filmové procházce je mimo jiné sympatické, že má reálnou topografii. Kdo by chtěl, může si ji projít...
Je to tak. Procházka má necelých patnáct kilometrů, takže když se začne v poledne, do večera se to v klidu ujde. Ta místa nejsou náhodně vybraná. Skutečně jsem chtěl, aby topograficky dávala smysl, a pak mi šlo o to, aby také přinášela nějaké asociace na dialog, aby byl v určitou chvíli například rozhovor přerušovaný jedoucím vlakem... Leccos se odehrává ve Stromovce, ta je jako nádherný ateliér, jsou tu tunýlky, můstky, průhledy, je to takový živý organismus. Nemám v sobě nějakou nostalgii, ale myslím, že ten film zachycuje mimo jiné i proměnu města.
LN Ve filmu je klíčové obsazení Josefa Somra do role otce. Byla to vaše jediná volba?
Kdyby to on nevzal, tak jsem netušil, kdo by tu roli hrál. Alternativu jsem neměl. Ty dva týdny, kdy jsem čekal na jeho rozhodnutí, byly nejpernější z celé přípravy filmu. Nijak jsem na něj netlačil, scénář jsem mu nechal v trafice před jeho domem, čekal jsem, až si to přebere. Myslím, že to nakonec vzal podobně jako já, tedy jako výzvu. Od Žertu vlastně nehrál hlavní roli. David Novotný mi k Josefu Somrovi dobře pasoval, viděl jsem tam určitou fyziognomickou příbuznost. Tehdy jsem ještě netušil, že se ti dva znají, že už spolu pracovali v rozhlase a dost si rozumějí. To byla nesmírná úleva, protože kamera ihned odhalí, jestli k sobě herci opravdu pasují, nebo jestli to jen předstírají.
LN Kvůli nepředstírání jste si také vybral do hlavní ženské role neherečku?
Tak nějak. Je to dost zásadní role, byť se o ní v knížce řekne maximálně, že je to první holka, které hlavní hrdina nezahnul... Nicméně jsem o ní měl velmi konkrétní představu. Měla to být inteligentní holka s vnitřním klidem. Jenže prakticky každá herečka - a to říkám s veškerým respektem - vnáší do postavy nějaký afekt nebo hysterii. Navíc nám připadala hodně důležitá scéna, kdy ona najednou sedí v křesle nahá, a to znamenalo pro leckterou herečku komplikaci. Takže jsme vybrali Marianu Kroftovou, která byla úplně jiná. Vždycky zvažujete, jestli do požadované polohy dotlačit školeného herce, nebo jestli bude jednodušší přimět neherce, aby byl sám sebou. Kamera je potvora, když je někdo prázdný, tak může hrát jako od pána boha, ale ona to odhalí.
LN Mezi filmy Babí léto a O rodičích a dětech uplynulo skoro šest let. V té době jste natočil nějaké televizní projekty, ale měl jste připravené i nějaké filmové látky, jaký byl jejich osud?
Nějaké byly, ale nakonec všechny ztroskotaly. Samozřejmě na penězích. Leckdy to bylo docela k vzteku, protože to byly projekty už takřka zafinancované, chyběla třeba jen relativně malá, nicméně důležitá částka, ale já jsem se zařekl, že už nikdy nepůjdu do filmu, který není kompletně finančně pokrytý. Takhle třeba padl thriller Tma podle scénáře Martina Němce, to jsem měl dělat u nás. A pak jsem měl točit film The City of Birds v Anglii, to byl příběh ruské emigrantské rodiny v Itálii, která čekala na víza do Ameriky. Bylo to připravené, obsazené, prakticky před natáčením, pak se cosi stalo s nějakým zákonem, tím pádem chyběla trocha peněz, takže nic...
LN S Babím létem jste měl úspěch v USA a něco se rýsovalo i tam. Oč šlo?
Nebyl jsem tam dlouho, jen když Babí léto šlo v Americe do distribuce. Probíhaly tam ze strany producentů nějaké koketérie, které jsem se snažil brát s humorem. Ale jedna nabídka byla trochu vážnější, šlo o titul Corrections, ale taky jsem tomu nepřikládal větší váhu, nejsem naivní, tohle namlouvání je složitý proces. Filmaři z Evropy, kteří americké producenty nějak zaujmou, se prostě objeví a pak zase zmizí, takže jsem se na ty nabídky nijak citově nevázal. Přestože třeba právě Corrections mi nabídl Scott Rudin...
LN Ten co produkoval oscarový film bratrů Coenů Tahle země není pro starý?
Ten. Tehdy to bylo po čerstvém úspěchu filmu Hodiny, který produkoval. Babí léto mělo dobré recenze v New York Times, takže jsem mu připadal nějak zajímavý. Nabídl mi Corrections, což byla hodně složitá rodinná sága, román měl adaptovat stejný scenárista jako Hodiny - David Hare. Pak z toho ale vycouvali...
LN Ani tohle vás nemrzelo? Spoluprací s takovými jmény byste se dostal do úplně jiné filmařské ligy...
Ani ne. Ono je hodně riskantní režírovat v angličtině, ty jemnosti a nuance, které v češtině slyšíte, v angličtině prostě nikdy cítit nebudete... Ale nebyly to marné zkušenosti, třeba díky přípravám City of Birds jsem se setkal se zajímavými britskými herci a poznal jejich pokoru a připravenost na práci, respektovali mě, přestože jsem byl cizinec... Ale s Josefem Somrem jsme si zase rok povídali o smyslu každé věty ve filmu, tenhle luxus bych venku nikdy neměl.
Nic. Já ten ceremoniál nesledoval. Nezajímá mě to.
LN Nezajímalo vás to, ani když váš film Je třeba zabít Sekala dostal deset Českých lvů?
Den před předáváním se mi narodil syn, takže jsem byl plný docela jiných emocí.
LN Vy máte ke svým filmům velmi vlažný vztah. Filmaři obvykle říkají, že filmy jsou jako jejich děti, že je mají všechny rádi...
Ty starší filmy, ty jsou prostě pryč, to je odbytá záležitost. Vztah mám jen k tomu aktuálnímu a ten nemůžu mít rád, protože během jeho dokončování potřebuju odhalit a odstranit co nejvíc jeho chyb. Vím, že už nebudu opakovat chyby, které jsem dělal dřív, jenže se najdou zase jiné. Jeden zkušenější režisér mi ale říkal, ať si z toho nic nedělám, že chyby vytvářejí styl.
LN Každý váš film je docela jiný, jaký snímek jste chtěl natočit tentokrát?
Ta látka měla spoustu úskalí a nikdo dopředu nevěděl, co to udělá: natočit procházku dvou chlapíků. Je tam dost experimentů, ale nechtěl jsem, aby byly nějak okaté, chtěl jsem udělat normální, nehysterický film, který by nikoho neohromoval kdovíjakými ambicemi...
LN Vybral jste si předlohu, v níž se neodehraje prakticky nic jiného než dialog dvou mužů na procházce. To je hodně nefilmová látka. Bral jste to jako výzvu?
Jako neuvěřitelnou výzvu. Rok jsem to v sobě nosil, než jsem to vůbec vyslovil. Právě to, jak z téhle látky udělat film, to bylo největší úskalí. Je obtížné adaptovat knihu napsanou třeba i velmi filmově, ale tahle literatura opravdu není psaná pro plátno. Navíc Haklova próza vznikla mimo jiné i proto, aby prověřila, jestli je možné postavit knihu na dialogu, jestli je to únosné.
LN Předpokládám, že vás spousta lidí varovala.
Spousta lidí mi prostě řekla, že to není možné. Čím víc jich bylo, tím víc mě to zajímalo. Chtěl jsem vědět, kde je zakopaný pes, proč by to nemělo jít natočit.
LN Co vás přesvědčilo, že to půjde?
To bylo díky Jiřímu Křižanovi, který si udělal vlastní verzi scénáře a seškrtal celý text na sedmnáct stránek. Což Emila Hakla vyplašilo a já se bavil tím, jak ho to vyplašilo. Před tím jsme zkoušeli látku dávat přepsat různým lidem, ale většinou to skončilo v bodě, kdy jsem věděl, že tudy cesta nevede. Nicméně i tyhle slepé pokusy nás spolu s Křižanovou brutální verzí nasměrovaly.
LN V předlohách se většinou hodně škrtá, vy jste také škrtali, ale krom toho jste i přidávali...
Z knihy zbylo asi třicet procent a to, co je tam ve dvou větách, to dostalo rozměr paralelní dějové linky.
LN Na vaší filmové procházce je mimo jiné sympatické, že má reálnou topografii. Kdo by chtěl, může si ji projít...
Je to tak. Procházka má necelých patnáct kilometrů, takže když se začne v poledne, do večera se to v klidu ujde. Ta místa nejsou náhodně vybraná. Skutečně jsem chtěl, aby topograficky dávala smysl, a pak mi šlo o to, aby také přinášela nějaké asociace na dialog, aby byl v určitou chvíli například rozhovor přerušovaný jedoucím vlakem... Leccos se odehrává ve Stromovce, ta je jako nádherný ateliér, jsou tu tunýlky, můstky, průhledy, je to takový živý organismus. Nemám v sobě nějakou nostalgii, ale myslím, že ten film zachycuje mimo jiné i proměnu města.
LN Ve filmu je klíčové obsazení Josefa Somra do role otce. Byla to vaše jediná volba?
Kdyby to on nevzal, tak jsem netušil, kdo by tu roli hrál. Alternativu jsem neměl. Ty dva týdny, kdy jsem čekal na jeho rozhodnutí, byly nejpernější z celé přípravy filmu. Nijak jsem na něj netlačil, scénář jsem mu nechal v trafice před jeho domem, čekal jsem, až si to přebere. Myslím, že to nakonec vzal podobně jako já, tedy jako výzvu. Od Žertu vlastně nehrál hlavní roli. David Novotný mi k Josefu Somrovi dobře pasoval, viděl jsem tam určitou fyziognomickou příbuznost. Tehdy jsem ještě netušil, že se ti dva znají, že už spolu pracovali v rozhlase a dost si rozumějí. To byla nesmírná úleva, protože kamera ihned odhalí, jestli k sobě herci opravdu pasují, nebo jestli to jen předstírají.
LN Kvůli nepředstírání jste si také vybral do hlavní ženské role neherečku?
Tak nějak. Je to dost zásadní role, byť se o ní v knížce řekne maximálně, že je to první holka, které hlavní hrdina nezahnul... Nicméně jsem o ní měl velmi konkrétní představu. Měla to být inteligentní holka s vnitřním klidem. Jenže prakticky každá herečka - a to říkám s veškerým respektem - vnáší do postavy nějaký afekt nebo hysterii. Navíc nám připadala hodně důležitá scéna, kdy ona najednou sedí v křesle nahá, a to znamenalo pro leckterou herečku komplikaci. Takže jsme vybrali Marianu Kroftovou, která byla úplně jiná. Vždycky zvažujete, jestli do požadované polohy dotlačit školeného herce, nebo jestli bude jednodušší přimět neherce, aby byl sám sebou. Kamera je potvora, když je někdo prázdný, tak může hrát jako od pána boha, ale ona to odhalí.
LN Mezi filmy Babí léto a O rodičích a dětech uplynulo skoro šest let. V té době jste natočil nějaké televizní projekty, ale měl jste připravené i nějaké filmové látky, jaký byl jejich osud?
Nějaké byly, ale nakonec všechny ztroskotaly. Samozřejmě na penězích. Leckdy to bylo docela k vzteku, protože to byly projekty už takřka zafinancované, chyběla třeba jen relativně malá, nicméně důležitá částka, ale já jsem se zařekl, že už nikdy nepůjdu do filmu, který není kompletně finančně pokrytý. Takhle třeba padl thriller Tma podle scénáře Martina Němce, to jsem měl dělat u nás. A pak jsem měl točit film The City of Birds v Anglii, to byl příběh ruské emigrantské rodiny v Itálii, která čekala na víza do Ameriky. Bylo to připravené, obsazené, prakticky před natáčením, pak se cosi stalo s nějakým zákonem, tím pádem chyběla trocha peněz, takže nic...
LN S Babím létem jste měl úspěch v USA a něco se rýsovalo i tam. Oč šlo?
Nebyl jsem tam dlouho, jen když Babí léto šlo v Americe do distribuce. Probíhaly tam ze strany producentů nějaké koketérie, které jsem se snažil brát s humorem. Ale jedna nabídka byla trochu vážnější, šlo o titul Corrections, ale taky jsem tomu nepřikládal větší váhu, nejsem naivní, tohle namlouvání je složitý proces. Filmaři z Evropy, kteří americké producenty nějak zaujmou, se prostě objeví a pak zase zmizí, takže jsem se na ty nabídky nijak citově nevázal. Přestože třeba právě Corrections mi nabídl Scott Rudin...
LN Ten co produkoval oscarový film bratrů Coenů Tahle země není pro starý?
Ten. Tehdy to bylo po čerstvém úspěchu filmu Hodiny, který produkoval. Babí léto mělo dobré recenze v New York Times, takže jsem mu připadal nějak zajímavý. Nabídl mi Corrections, což byla hodně složitá rodinná sága, román měl adaptovat stejný scenárista jako Hodiny - David Hare. Pak z toho ale vycouvali...
LN Ani tohle vás nemrzelo? Spoluprací s takovými jmény byste se dostal do úplně jiné filmařské ligy...
Ani ne. Ono je hodně riskantní režírovat v angličtině, ty jemnosti a nuance, které v češtině slyšíte, v angličtině prostě nikdy cítit nebudete... Ale nebyly to marné zkušenosti, třeba díky přípravám City of Birds jsem se setkal se zajímavými britskými herci a poznal jejich pokoru a připravenost na práci, respektovali mě, přestože jsem byl cizinec... Ale s Josefem Somrem jsme si zase rok povídali o smyslu každé věty ve filmu, tenhle luxus bych venku nikdy neměl.