Jeho film je ale mnohem bohatší a rozhodně nejde o „záznam“ divadelního představení.
Režisér ho doplnil o dramatický rámec a na plátně se rozehrávají nejen vztahy mezi postavami, ale i mezi jejich reálnými interprety. takže například Ivan Trojan nehraje jen starého Karamazova, ale také „Ivana Trojana“.
Mrazení v pětatřiceti stupních
Celým filmem prostupuje dramaticky mrazivá atmosféra (přestože se točilo v pětatřicetistupňových vedrech) a koncentrované vášně. Skrze Dostojevského text se dostáváme k podstatě lidských selhání, morálce, povaze člověka, svědomí, vině, trestu a odpuštění. Podle režiséra by podtitul filmu mohl znít: „Žijeme jako zvířata, ale chceme se modlit.“
Zelenka celý svůj film situoval do industriálního prostředí ocelárny v krakovské Nové huti (ve skutečnosti se točilo v železárnách v Hrádku u Rokycan). Sem přijíždí divadelní soubor, aby se zúčastnil netradiční přehlídky konané pod heslem „Blíž k lidem“.
Když herci začínají zkoušet mezi kovadlinami a háky Dostojevského drama, ještě netuší, jak „blízko k lidem“ se dostanou. Do příběhu zasáhne tragédie jednoho z diváků a herci odehrají představení jen pro něj.
„Věděl jsem, že pro rámec divadelního představení, které je samo o sobě dost komplikované, není mnoho prostoru. Dal se na něj nabalit maximálně desetiminutový příběh, proto jsem volil něco jako antickou tragédii, kterou lze sdělně odvyprávět v pěti záběrech,“ vysvětlil režisér, jak dotvořil divadelní základ filmu.
Zelenka do filmu obsadil herce, kteří Bratry Karamazovy nastudovali v Dejvickém divadle pod vedením Lukáše Hlavici: Ivana Trojana, Davida Novotného, Igora Chmelu, Martina Myšičku, Radka Holuba a Lenku Krobotovou. K nim přizval Michaelu Badinkovou a Lucii Žáčkovou.
Film vznikl v česko-polské koprodukci, za projektem stál producent Čestmír Kopecký. „Měl jsem pocit, že Petr potřebuje mít volné ruce. Ve svých předchozích filmech byl příliš svázaný tím, že je výsledek podmíněn návštěvností. Chtěl jsem ho toho břemene zbavit. Tohle není film, který by měl jen vydělat,“ vysvětlil svůj přístup Kopecký. Projekt se podařilo zafinancovat díky evropským grantům, spolupráci s Českou televizí a polskou stranou.
„Celý život jsem dělal televizní přenosy z divadel, ty většinou dopadly hrozně. Kéž by to šlo vždycky takhle!“ posteskl si Kopecký. Na výrazně filmovém výsledném tvaru snímku má vedle režiséra velký podíl kameraman Alexander Šurkala nebo polský hudební skladatel Jan A. Kaczmarek, který působí hlavně v USA.
Dostojevskij jako mončičák
Přestože jsou Karamazovi především dramatickým kusem, nebyl by to Petr Zelenka, kdyby i sem nedostal humor. Dočkáme se tedy Dostojevského zpodobněného figurkou mončičáka nebo plivání na fotografii papeže. Humor do filmu vnášejí i sami herci, zejména Ivan Trojan a Radek Holub.
Ojedinělý film si vyžádal i zvláštní péči ohledně distribuce. Do kin Karamazovy chystá společnost Cinemart 24. dubna. Diváci, kteří se na film vypraví, mohou počítat s tím, že dostanou - podobně jako v divadle, ale zdarma - obsáhlý program, kde se dozvědí leccos užitečného o Dostojevském nebo o dramatizaci Evalda Schorma, která byla pro toto nastudování použita.
Režisér ho doplnil o dramatický rámec a na plátně se rozehrávají nejen vztahy mezi postavami, ale i mezi jejich reálnými interprety. takže například Ivan Trojan nehraje jen starého Karamazova, ale také „Ivana Trojana“.
Mrazení v pětatřiceti stupních
Celým filmem prostupuje dramaticky mrazivá atmosféra (přestože se točilo v pětatřicetistupňových vedrech) a koncentrované vášně. Skrze Dostojevského text se dostáváme k podstatě lidských selhání, morálce, povaze člověka, svědomí, vině, trestu a odpuštění. Podle režiséra by podtitul filmu mohl znít: „Žijeme jako zvířata, ale chceme se modlit.“
Zelenka celý svůj film situoval do industriálního prostředí ocelárny v krakovské Nové huti (ve skutečnosti se točilo v železárnách v Hrádku u Rokycan). Sem přijíždí divadelní soubor, aby se zúčastnil netradiční přehlídky konané pod heslem „Blíž k lidem“.
Když herci začínají zkoušet mezi kovadlinami a háky Dostojevského drama, ještě netuší, jak „blízko k lidem“ se dostanou. Do příběhu zasáhne tragédie jednoho z diváků a herci odehrají představení jen pro něj.
„Věděl jsem, že pro rámec divadelního představení, které je samo o sobě dost komplikované, není mnoho prostoru. Dal se na něj nabalit maximálně desetiminutový příběh, proto jsem volil něco jako antickou tragédii, kterou lze sdělně odvyprávět v pěti záběrech,“ vysvětlil režisér, jak dotvořil divadelní základ filmu.
Zelenka do filmu obsadil herce, kteří Bratry Karamazovy nastudovali v Dejvickém divadle pod vedením Lukáše Hlavici: Ivana Trojana, Davida Novotného, Igora Chmelu, Martina Myšičku, Radka Holuba a Lenku Krobotovou. K nim přizval Michaelu Badinkovou a Lucii Žáčkovou.
Film vznikl v česko-polské koprodukci, za projektem stál producent Čestmír Kopecký. „Měl jsem pocit, že Petr potřebuje mít volné ruce. Ve svých předchozích filmech byl příliš svázaný tím, že je výsledek podmíněn návštěvností. Chtěl jsem ho toho břemene zbavit. Tohle není film, který by měl jen vydělat,“ vysvětlil svůj přístup Kopecký. Projekt se podařilo zafinancovat díky evropským grantům, spolupráci s Českou televizí a polskou stranou.
„Celý život jsem dělal televizní přenosy z divadel, ty většinou dopadly hrozně. Kéž by to šlo vždycky takhle!“ posteskl si Kopecký. Na výrazně filmovém výsledném tvaru snímku má vedle režiséra velký podíl kameraman Alexander Šurkala nebo polský hudební skladatel Jan A. Kaczmarek, který působí hlavně v USA.
Dostojevskij jako mončičák
Přestože jsou Karamazovi především dramatickým kusem, nebyl by to Petr Zelenka, kdyby i sem nedostal humor. Dočkáme se tedy Dostojevského zpodobněného figurkou mončičáka nebo plivání na fotografii papeže. Humor do filmu vnášejí i sami herci, zejména Ivan Trojan a Radek Holub.
Ojedinělý film si vyžádal i zvláštní péči ohledně distribuce. Do kin Karamazovy chystá společnost Cinemart 24. dubna. Diváci, kteří se na film vypraví, mohou počítat s tím, že dostanou - podobně jako v divadle, ale zdarma - obsáhlý program, kde se dozvědí leccos užitečného o Dostojevském nebo o dramatizaci Evalda Schorma, která byla pro toto nastudování použita.