* LN Do patnáctého ročníku jde Febiofest s několika změnami. Jednou z nich je nové vedení programu, v jeho čele teď stojí Hana Cielová a Štefan Uhrík. Pozná to divák?
Programový tým Febiofestu se obměňoval v celkem pravidelném rytmu vždy po několika letech. Například místo ředitele programu se změnilo popáté. Je to přirozený vývoj a já to považuji za dobré, vždy to přineslo nové impulzy a festival posunulo vpřed. Věřím, že tak to bude i tentokrát. Nelze samozřejmě srovnávat možnosti, jaké jsou dnes, s těmi třeba před deseti nebo patnácti lety, podmínky jsou teď už docela jiné. Tu nejtěžší práci museli udělat předchůdci, kteří festival budovali od nuly. Začínalo se v jednom sále, pak ve dvou ve třech, dnes se Febiofest jen v Praze koná ve čtrnácti sálech. Učili jsme se za pochodu, ale měl jsem velké štěstí na lidi, protože Febiofest všichni vždycky dělali s velkým nadšením a nasazením. Nicméně Hana Cielová a Štefan Uhrík jsou první programoví šéfové, kteří do funkce nastupují už se čtrnáctiletou zkušeností z jiného festivalu. Navíc nejsou tak limitováni finančními možnostmi jako někteří jejich předchůdci, Febiofest je dnes už úspěšná a stabilizovaná značka.
* LN Filmoví fanoušci, kteří chodí na Febiofest pravidelně, už si prostudovali na internetu program. Možná jim tam bude chybět oblíbená sekce Novinky světové tvorby...
Chtěl jsem, aby bylo do značné míry zachováno geografické rozdělení jednotlivých programových sekcí Febiofestu, což usnadňovalo orientaci ve velkém množství filmů. Ale nešlo jen o praktické důvody, prostě jsme chtěli představovat nepříliš známé kinematografie, v nichž se děje něco zajímavého, třeba Filipíny, Mexiko, Thajsko nebo africké země... To také zůstává. Ale zachovávat sekci Novinky světové tvorby se ukázalo být nesmyslné, protože s výjimkou retrospektiv či poct konkrétním osobnostem jsou na programu Febiofestu především aktuální premiérové filmy, takže Novinky světové tvorby jsou už vlastně ve všech sálech...
* LN Výraznou novinkou letošního programu je také zavedení soutěže. Co vás k tomu vedlo?
Uvažovali jsme o tom několik let, snažili jsme se najít svou cestu, abychom jen nekopírovali nebo se nekonfrontovali s modely, které už fungují jinde. Jedním z argumentů pro zavedení festivalové soutěže a udělení ceny byl také tlak zahraničních producentů. Nesoutěžní přehlídky je tolik nemotivují k účasti, raději dají přednost zařazení svého filmu na festival, kde mohou získat nějaké ocenění. Absence soutěže se tedy začala jevit jako handicap.
* LN Soutěž Febiofestu je specifická především tím, že v porotě nezasednou filmoví profesionálové, ale skupina vybraných diváků. Proč jste zvolili toto řešení?
Byl jsem členem řady porot na mnoha festivalech a často jsem kriticky vnímal omezení, které takzvaná odborná porota má. Stávalo se, že jedna silná osobnost dokázala na svou stranu strhnout ostatní, ale leckdy se tam projevily i jiné tlaky, třeba politické. Zkrátka mám pocit, že takové poroty s sebou nesou nebezpečí prosazování i jiných než uměleckých zájmů, ať už individuálních nebo společenských. Lze to vypozorovat dokonce i na nejprestižnějších světových festivalech, podle vkusu a zaměření předsedy poroty se už dopředu odhaduje, který film by mohl vyhrát... Je to logické a přirozené, ale proč tomu podléhat. Určitou alternativou je cena diváků, ale tam nelze ovlivnit, kdo se do hlasování zapojí a v jakém rozsahu, obvykle jsou to buď nadšení, nebo naopak naštvaní diváci, kteří ani všechny filmy vidět nemohli. Takže to také není nijak reprezentativní. Nakonec nás inspiroval festival v Římě, třiatřicetičlennou porotu jsme vybrali takřka z tisícovky diváků, kteří se nám přihlásili prostřednictvím internetu. Jsou tam studenti, podnikatel, vědecký pracovník, dělník, lidé různého věku, z různých koutů republiky i různé národnosti... Spojuje je pouze to, že všichni žijí v České republice, mají rádi filmy a zajímají se o ně. Je to reprezentativní divácký vzorek, zohlednili jsme třeba i fakt, že se přihlásilo hodně studentů, ti také tvoří čtvrtinu poroty. Je to logické, mladých lidí chodí do kina nejvíce. Tato porota vybere nejlepší film mezi mladými evropskými snímky. Věřím, že v tomto složení dojde k zajímavému rozhodnutí, které může být inspirativní například i pro filmové distributory.
* LN Proto je možná škoda, že v kolekci soutěžních filmů chybí český film. Proč?
Trefili jsme se do období, kdy jsou dokončovány takové filmy, jejichž tvůrci mají ambice uspět na zahraničních festivalech a získat mezinárodní renomé. Nebo to jsou naopak tituly, jejichž kvalita není taková, aby mohly „reprezentovat“.
* LN K patnáctému výročí Febiofestu připravujete knihu, která by se měla na trhu objevit v průběhu přehlídky. Co všechno bude obsahovat?
Půjde o pětisetstránkovou publikaci Fenomén Febio, obsáhlou kroniku historie Febia a Febiofestu. Nebude v ní chybět kompletní seznam všech titulů, které vznikly v produkci Febia, reflexe tvůrců, vzpomínky dramaturgů, samozřejmě množství dalších údajů a stovky fotografií... Rádi bychom tuto rekapitulaci jedné etapy Febia a Febiofestu nabídli i v běžných knihkupectvích, protože je zároveň i jakýmsi obrazem doby, kterou jsme všichni žili.
Programový tým Febiofestu se obměňoval v celkem pravidelném rytmu vždy po několika letech. Například místo ředitele programu se změnilo popáté. Je to přirozený vývoj a já to považuji za dobré, vždy to přineslo nové impulzy a festival posunulo vpřed. Věřím, že tak to bude i tentokrát. Nelze samozřejmě srovnávat možnosti, jaké jsou dnes, s těmi třeba před deseti nebo patnácti lety, podmínky jsou teď už docela jiné. Tu nejtěžší práci museli udělat předchůdci, kteří festival budovali od nuly. Začínalo se v jednom sále, pak ve dvou ve třech, dnes se Febiofest jen v Praze koná ve čtrnácti sálech. Učili jsme se za pochodu, ale měl jsem velké štěstí na lidi, protože Febiofest všichni vždycky dělali s velkým nadšením a nasazením. Nicméně Hana Cielová a Štefan Uhrík jsou první programoví šéfové, kteří do funkce nastupují už se čtrnáctiletou zkušeností z jiného festivalu. Navíc nejsou tak limitováni finančními možnostmi jako někteří jejich předchůdci, Febiofest je dnes už úspěšná a stabilizovaná značka.
* LN Filmoví fanoušci, kteří chodí na Febiofest pravidelně, už si prostudovali na internetu program. Možná jim tam bude chybět oblíbená sekce Novinky světové tvorby...
Chtěl jsem, aby bylo do značné míry zachováno geografické rozdělení jednotlivých programových sekcí Febiofestu, což usnadňovalo orientaci ve velkém množství filmů. Ale nešlo jen o praktické důvody, prostě jsme chtěli představovat nepříliš známé kinematografie, v nichž se děje něco zajímavého, třeba Filipíny, Mexiko, Thajsko nebo africké země... To také zůstává. Ale zachovávat sekci Novinky světové tvorby se ukázalo být nesmyslné, protože s výjimkou retrospektiv či poct konkrétním osobnostem jsou na programu Febiofestu především aktuální premiérové filmy, takže Novinky světové tvorby jsou už vlastně ve všech sálech...
* LN Výraznou novinkou letošního programu je také zavedení soutěže. Co vás k tomu vedlo?
Uvažovali jsme o tom několik let, snažili jsme se najít svou cestu, abychom jen nekopírovali nebo se nekonfrontovali s modely, které už fungují jinde. Jedním z argumentů pro zavedení festivalové soutěže a udělení ceny byl také tlak zahraničních producentů. Nesoutěžní přehlídky je tolik nemotivují k účasti, raději dají přednost zařazení svého filmu na festival, kde mohou získat nějaké ocenění. Absence soutěže se tedy začala jevit jako handicap.
* LN Soutěž Febiofestu je specifická především tím, že v porotě nezasednou filmoví profesionálové, ale skupina vybraných diváků. Proč jste zvolili toto řešení?
Byl jsem členem řady porot na mnoha festivalech a často jsem kriticky vnímal omezení, které takzvaná odborná porota má. Stávalo se, že jedna silná osobnost dokázala na svou stranu strhnout ostatní, ale leckdy se tam projevily i jiné tlaky, třeba politické. Zkrátka mám pocit, že takové poroty s sebou nesou nebezpečí prosazování i jiných než uměleckých zájmů, ať už individuálních nebo společenských. Lze to vypozorovat dokonce i na nejprestižnějších světových festivalech, podle vkusu a zaměření předsedy poroty se už dopředu odhaduje, který film by mohl vyhrát... Je to logické a přirozené, ale proč tomu podléhat. Určitou alternativou je cena diváků, ale tam nelze ovlivnit, kdo se do hlasování zapojí a v jakém rozsahu, obvykle jsou to buď nadšení, nebo naopak naštvaní diváci, kteří ani všechny filmy vidět nemohli. Takže to také není nijak reprezentativní. Nakonec nás inspiroval festival v Římě, třiatřicetičlennou porotu jsme vybrali takřka z tisícovky diváků, kteří se nám přihlásili prostřednictvím internetu. Jsou tam studenti, podnikatel, vědecký pracovník, dělník, lidé různého věku, z různých koutů republiky i různé národnosti... Spojuje je pouze to, že všichni žijí v České republice, mají rádi filmy a zajímají se o ně. Je to reprezentativní divácký vzorek, zohlednili jsme třeba i fakt, že se přihlásilo hodně studentů, ti také tvoří čtvrtinu poroty. Je to logické, mladých lidí chodí do kina nejvíce. Tato porota vybere nejlepší film mezi mladými evropskými snímky. Věřím, že v tomto složení dojde k zajímavému rozhodnutí, které může být inspirativní například i pro filmové distributory.
* LN Proto je možná škoda, že v kolekci soutěžních filmů chybí český film. Proč?
Trefili jsme se do období, kdy jsou dokončovány takové filmy, jejichž tvůrci mají ambice uspět na zahraničních festivalech a získat mezinárodní renomé. Nebo to jsou naopak tituly, jejichž kvalita není taková, aby mohly „reprezentovat“.
* LN K patnáctému výročí Febiofestu připravujete knihu, která by se měla na trhu objevit v průběhu přehlídky. Co všechno bude obsahovat?
Půjde o pětisetstránkovou publikaci Fenomén Febio, obsáhlou kroniku historie Febia a Febiofestu. Nebude v ní chybět kompletní seznam všech titulů, které vznikly v produkci Febia, reflexe tvůrců, vzpomínky dramaturgů, samozřejmě množství dalších údajů a stovky fotografií... Rádi bychom tuto rekapitulaci jedné etapy Febia a Febiofestu nabídli i v běžných knihkupectvích, protože je zároveň i jakýmsi obrazem doby, kterou jsme všichni žili.
