LN Narodil jste se v Sarajevu. Vracíváte se často domů? Dotýká se vás složitá politická situace bývalé Jugoslávie?
Můj domov je v Jugoslávii. Kdekoliv na světě zrovna jsem, můj skutečný domov je někde mezi Bělehradem, Záhřebem a Sarajevem. Politické záležitosti mě nezajímají, ačkoliv se teď ty země jmenují Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie, Srbsko... Ostatně zrovna v této době si všechny státy svou nezávislost znovu uvědomují.
LN Hodně cestujete. Kde trávíte nejvíce času?
Mám několik domů po celém světě. Ale nejvíc času trávím v Paříži, kde žije moje rodina a blízcí přátelé, a v Bělehradě, kde zase pracuje většina mých kolegů z branže.
LN Měl jste velmi divoké mládí a zažil jste spoustu průšvihů. Změnil jste se hodně?
Má hudba se určitě změnila a já asi zároveň s ní. Víte, dříve jsem byl rockerem, docela úspěšným... a teď mě už úspěch nezajímá. Chci hlavně dělat muziku, kterou mám rád. Ale snažím se, abych nikoho – včetně sebe – nenudil. Tak snad o sobě můžu říct, že něco z té „divokosti“ ve mně zůstalo.
LN Vloni jste zkomponoval první operu. Jaká to byla zkušenost?
Jednou jsem v Bělehradě zašel na Carmen. Docela mě to zasáhlo. Spousta cikánských žen má dnes podobný osud. Ale taková cikánka Carmen si přece zaslouží lepší konec! Hudba je inspirována originálem George Bizeta, takže není divu, že to bude občas znít povědomě. I když je to zcela „balkanizováno“, není to složité a už vůbec ne složité na pochopení. Začal jsem psát filmovou hudbu, pak jsem sepsal i scénář... a byla z toho opera. Malá! Tak malá, že by mohla být hrána třeba na svatbách. Zkoušeli jsme ji hrát i na koncertech a šlo to výborně, tak jsme ji nahráli na album. Film chystám... tak do dvou let.
LN Podílel jste se na soundtracku Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu...
Ano! Byla to výtečná komedie, podle mě jedna z nejlepších vůbec. Měl jsem moc rád Sachu Cohena ještě před jeho velkým úspěchem. I proto jsem se podílel na té hudbě, téměř polovina nahrávky je vlastně moje práce.
* LN Chystáte se znovu spolupracovat s Emirem Kusturicou?
Víte, s Emirem jsme bývali nejlepší přátelé. V naší práci jsme se fantasticky doplňovali; bylo to jedno z nejdůležitějších období mého života. V současnosti má Emir kapelu a já píšu filmové projekty, takže zatím se ke spolupráci nevracíme. Ale rozhodně není vyloučena.
LN Dřív jste hrával s Bijelo dugme. Vídáte se ještě s jejich členy?
Ano, ovšem. S fanoušky jsme se sice rozloučili už před třemi lety, ale stále jsme v kontaktu. Kariéra Bijelo dugme nicméně skončila, každý jdeme svou vlastní cestou. Respektujeme se a podporujeme.
LN Ve velmi úspěšném filmu Arizona Dream jste hudebně spolupracoval také s Iggym Popem. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Těch pár dní s Iggym Popem bylo opravdu velmi zvláštních, pro nás oba. Byla to neobvyklá spolupráce. Iggy měl tehdy období, kdy nebral drogy, nekouřil, nepil alkohol, byl vegetarián. Požádal nás tehdy o studio, ve kterém nebude nikdo z techniků kouřit. Nahráli jsme úplně vážné, seriózní a opravdu decentní album. Pro mě to byla úplně nová zkušenost. Pro Iggyho taky.
LN Naposledy jste napsal hudbu k filmu Georgi Stoeva s názvem Letete s Rossinant. Proč jste si vybral zrovna tento snímek?
V posledních letech tvořím filmovou hudbu opravdu jen zřídka. Preferuji menší, nezávislé snímky s malým rozpočtem – mám dojem, že se jejich tvůrci cítí mnohem svobodněji a do jejich práce se to pak promítá. Přesně jako Georgi Stoev. Letete s Rossinant je hudební komedie. Z pohledu diváka je vtipná a zábavná a opravdu „živá“. Je to mozaika příběhů životů několika bulharských muzikantů, kteří cestují napříč Evropou. Při natáčení se hodně improvizovalo, kladl se důraz na rychlé a přesné reakce na neočekávané události. Byla to ohromná legrace! Nejen tvůrci, ale i herci mají větší volnost a více možností, jak danou scénu prezentovat, a nemusí se držet za každou cenu scénáře. A to stejné platilo i pro mou hudbu. Byl jsem jakoby jeden z herců. Takový druh spolupráce mi velmi vyhovuje, a pokud bude podobná příležitost, určitě ji nepromarním.
LN Když jste byl mladší, hrál jste na housle. Na kolik nástrojů hrajete dnes? Máte nějaký zvláště oblíbený?
Kdybych tehdy pokračoval ve studiu na konzervatoři, mohl bych teď být profesionální houslista. Jenže jsem to neudělal a dneska jsem neprofesionální hráč na spoustu neprofesionálních hudebních nástrojů. Ale já jsem se rozhodl dělat muziku, která bude přirozená a od srdce, takže nemusí být úplně skvělá a bezchybná a perfektně nazvučená, víte? Proto mám rád nástroje cikánských dechovek a tradiční lidové bubny a různé perkuse. A pokud jde o můj oblíbený nástroj... Určitě kytara. Na kytaristy totiž nejvíc letí holky!
LN Co v současné době posloucháte, co vy sám máte rád?
Samozřejmě hudbu, která mi připomíná mé dětství, která je se mnou pevně svázaná. Takže balkánskou a cikánskou tradiční muziku. Ale jinak poslouchám úplně všechno, vůbec nemám vyhraněný hudební vkus. Odraz toho, co miluji nejvíc, se dá snadno najít v mé vlastní hudbě.
LN Chystáte se také do České republiky, kde má balkánská hudba široké publikum. Pamatujete si na svá česká vystoupení?
Ano, jistě! Mám Českou republiku moc rád. A k českému publiku mám velmi blízko. Vždycky na mě působí dojmem, že mi rozumí.
Můj domov je v Jugoslávii. Kdekoliv na světě zrovna jsem, můj skutečný domov je někde mezi Bělehradem, Záhřebem a Sarajevem. Politické záležitosti mě nezajímají, ačkoliv se teď ty země jmenují Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie, Srbsko... Ostatně zrovna v této době si všechny státy svou nezávislost znovu uvědomují.
LN Hodně cestujete. Kde trávíte nejvíce času?
Mám několik domů po celém světě. Ale nejvíc času trávím v Paříži, kde žije moje rodina a blízcí přátelé, a v Bělehradě, kde zase pracuje většina mých kolegů z branže.
LN Měl jste velmi divoké mládí a zažil jste spoustu průšvihů. Změnil jste se hodně?
Má hudba se určitě změnila a já asi zároveň s ní. Víte, dříve jsem byl rockerem, docela úspěšným... a teď mě už úspěch nezajímá. Chci hlavně dělat muziku, kterou mám rád. Ale snažím se, abych nikoho – včetně sebe – nenudil. Tak snad o sobě můžu říct, že něco z té „divokosti“ ve mně zůstalo.
LN Vloni jste zkomponoval první operu. Jaká to byla zkušenost?
Jednou jsem v Bělehradě zašel na Carmen. Docela mě to zasáhlo. Spousta cikánských žen má dnes podobný osud. Ale taková cikánka Carmen si přece zaslouží lepší konec! Hudba je inspirována originálem George Bizeta, takže není divu, že to bude občas znít povědomě. I když je to zcela „balkanizováno“, není to složité a už vůbec ne složité na pochopení. Začal jsem psát filmovou hudbu, pak jsem sepsal i scénář... a byla z toho opera. Malá! Tak malá, že by mohla být hrána třeba na svatbách. Zkoušeli jsme ji hrát i na koncertech a šlo to výborně, tak jsme ji nahráli na album. Film chystám... tak do dvou let.
LN Podílel jste se na soundtracku Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu...
Ano! Byla to výtečná komedie, podle mě jedna z nejlepších vůbec. Měl jsem moc rád Sachu Cohena ještě před jeho velkým úspěchem. I proto jsem se podílel na té hudbě, téměř polovina nahrávky je vlastně moje práce.
* LN Chystáte se znovu spolupracovat s Emirem Kusturicou?
Víte, s Emirem jsme bývali nejlepší přátelé. V naší práci jsme se fantasticky doplňovali; bylo to jedno z nejdůležitějších období mého života. V současnosti má Emir kapelu a já píšu filmové projekty, takže zatím se ke spolupráci nevracíme. Ale rozhodně není vyloučena.
LN Dřív jste hrával s Bijelo dugme. Vídáte se ještě s jejich členy?
Ano, ovšem. S fanoušky jsme se sice rozloučili už před třemi lety, ale stále jsme v kontaktu. Kariéra Bijelo dugme nicméně skončila, každý jdeme svou vlastní cestou. Respektujeme se a podporujeme.
LN Ve velmi úspěšném filmu Arizona Dream jste hudebně spolupracoval také s Iggym Popem. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Těch pár dní s Iggym Popem bylo opravdu velmi zvláštních, pro nás oba. Byla to neobvyklá spolupráce. Iggy měl tehdy období, kdy nebral drogy, nekouřil, nepil alkohol, byl vegetarián. Požádal nás tehdy o studio, ve kterém nebude nikdo z techniků kouřit. Nahráli jsme úplně vážné, seriózní a opravdu decentní album. Pro mě to byla úplně nová zkušenost. Pro Iggyho taky.
LN Naposledy jste napsal hudbu k filmu Georgi Stoeva s názvem Letete s Rossinant. Proč jste si vybral zrovna tento snímek?
V posledních letech tvořím filmovou hudbu opravdu jen zřídka. Preferuji menší, nezávislé snímky s malým rozpočtem – mám dojem, že se jejich tvůrci cítí mnohem svobodněji a do jejich práce se to pak promítá. Přesně jako Georgi Stoev. Letete s Rossinant je hudební komedie. Z pohledu diváka je vtipná a zábavná a opravdu „živá“. Je to mozaika příběhů životů několika bulharských muzikantů, kteří cestují napříč Evropou. Při natáčení se hodně improvizovalo, kladl se důraz na rychlé a přesné reakce na neočekávané události. Byla to ohromná legrace! Nejen tvůrci, ale i herci mají větší volnost a více možností, jak danou scénu prezentovat, a nemusí se držet za každou cenu scénáře. A to stejné platilo i pro mou hudbu. Byl jsem jakoby jeden z herců. Takový druh spolupráce mi velmi vyhovuje, a pokud bude podobná příležitost, určitě ji nepromarním.
LN Když jste byl mladší, hrál jste na housle. Na kolik nástrojů hrajete dnes? Máte nějaký zvláště oblíbený?
Kdybych tehdy pokračoval ve studiu na konzervatoři, mohl bych teď být profesionální houslista. Jenže jsem to neudělal a dneska jsem neprofesionální hráč na spoustu neprofesionálních hudebních nástrojů. Ale já jsem se rozhodl dělat muziku, která bude přirozená a od srdce, takže nemusí být úplně skvělá a bezchybná a perfektně nazvučená, víte? Proto mám rád nástroje cikánských dechovek a tradiční lidové bubny a různé perkuse. A pokud jde o můj oblíbený nástroj... Určitě kytara. Na kytaristy totiž nejvíc letí holky!
LN Co v současné době posloucháte, co vy sám máte rád?
Samozřejmě hudbu, která mi připomíná mé dětství, která je se mnou pevně svázaná. Takže balkánskou a cikánskou tradiční muziku. Ale jinak poslouchám úplně všechno, vůbec nemám vyhraněný hudební vkus. Odraz toho, co miluji nejvíc, se dá snadno najít v mé vlastní hudbě.
LN Chystáte se také do České republiky, kde má balkánská hudba široké publikum. Pamatujete si na svá česká vystoupení?
Ano, jistě! Mám Českou republiku moc rád. A k českému publiku mám velmi blízko. Vždycky na mě působí dojmem, že mi rozumí.