Odvolejte Knížáka, žádají umělci

Dopis zatím podepsalo pět desítek odborníků a umělců. Signatáři se bezúspěšně pokoušeli sejít s ministrem. Podařilo se jim uskutečnit jen schůzku s jeho náměstkem Mikešem. „Bylo nám řečeno, že argumenty pro změnu vedení galerie slyší na ministerstvu poprvé, a nabídli nám, abychom se zapojili do návrhu budoucích změn ve struktuře příspěvkových organizací. Pochopili jsme, že Milan Knížák je politicky chráněn a naše argumenty mají být zameteny pod koberec,“ píše se v prohlášení.

Milan Knížák se také netají se svou nevraživostí vůči obci kunsthistoriků a bez obtíží se mu ji podařilo zdecimovat. Dnes v České republice není vrcholná instituce, kde by se odborníci mohli realizovat. V Národní galerii z větší části pracují odborní pracovníci „úředníci“ a trosky někdejšího odborného zázemí se tu drží za cenu bezvýhradné loajality. Knížák také rád opakuje, že z Národní galerie museli odejít neschopní pracovníci, pravda je ale taková, že po krátké koexistenci s ním většina odešla sama. Na to upozorňuje i někdejší šéf Sbírky starého umění Jiří Fajt. Píše, že „za Knížákova vedení opustila Národní galerii z donucení řada kvalitních odborných pracovníků; jistě mi teď může být vyčteno, že se namyšleně považuji za jednoho z nich - není to pravda, neboť jsem z Národní galerie odešel zcela dobrovolně krátce poté, co Knížák do ní nastoupil. Z mezinárodně uznávané instituce s pestrou paletou výstavních a vědeckých aktivit se stal uzavřený úřad nekomunikující s internacionální muzejní scénou, jak vím z nesčetných reakcí kolegů ze zahraničí."

Národní galerie se izoluje a ignoruje evropský vývoj, Milan Knížák se stále cíleně udržuje ve středu pozornosti, a tak svými spory s mladými umělci - počínaje Davidem Černým, skupinou Podebal a studenty uměleckých škol konče, které střídavě označuje za nýmandy a zakazuje jim vstup do NG, zastiňuje fakt, že instituce jím řízená přestala komunikovat s možnými partnery ve světě. V Praze se nepořádají žádné velké a atraktivní výstavy, a nejde jen o otázku peněz. Národní galerie odmítá svá díla zapůjčovat a sama se tak vyřadila z kooperace s Evropou; Češi si navykli jezdit na výstavy do Vídně a do německých měst. Mladá generace výtvarníků ředitele Knížáka také většinou příliš vážně nebere, naposledy si z něj poměrně drsně utahovala skupina Guma Guár.

Izolování Národní galerie ale představuje jen část problémů, dopis upozorňuje i na další nedostatky: „Stav a činnost Národní galerie dnes již neodpovídá novým možnostem v rámci evropského uměleckého dialogu a sbírek. Vývoj Národní galerie, která podléhá vládě a potažmo ministerstvu kultury, dlouhodobě charakterizuje trend k izolaci, sebestřednosti a nedostatečné výkonnosti vůči evropskému vývoji v oboru,“ píše se v dopise.

Knížákovi kritici dále pokračují, že „jedinou zásluhou tak zůstává nákladné rozšiřování expozičních prostor ve státem financovaných objektech. Ovšem Knížákovy přesuny sbírkových fondů jsou také kapitola sama pro sebe. Nejenže doslova „rozbombardoval“ promyšlenou koncepci Jiřího Kotalíka, ale získával prostory intrikami a bez veřejné diskuse, po níž jinde tak rád volá. Ignoroval názory odborníků, že Anežský klášter je svou polohou v první zátopové zóně nevhodný pro gotické umění, přesto sbírku přesunul, a ta pak byla při povodních 2002 skutečně ohrožena. Kritická situace byla i v sochařské sbírce na Zbraslavi, Knížák v této situaci vystupoval arogantně a odmítl se bavit s médii, a tak dodnes není jasné, k jakým ztrátám došlo.

Potichu také získal Schwarzenberský a od prezidenta Klause i Salmovský palác na Hradčanech. „Od začátku bylo zjevné, jak problematické jsou tyto objekty pro sbírky starého umění z hlediska klimatického i prostorového, a jak náročný bude jejich provoz pro kapsu daňových poplatníků - opět tedy aspekt, který tak rád Knížák připomíná jiným,“ říká Fajt a dodává, že přesto se před pár dny otevřela expozice barokního umění ve Schwarzenberském paláci, kterou kunsthistorik Petr Kováč v Právu nazval „pohřbem baroka v Čechách“. Iniciativa Čas na změnu není prvním seskupením, které přichází s kritikou vedení NG, kritizují ho i jednotliví odborníci, před časem publikovala v MfDnes rozsáhlý kritický materiál kunsthistorička Noemi Smolíková.

Před čtyřmi lety byl zveřejněn text, který podepsala řada teoretiků, například Marie Klimešová, Tomáš Pospiszyl či Magda Juříková. Byla to reakce na polemiku v časopise Ateliér. Vyvolal ji článek vládního zmocněnce pro lidská práva Jana Jařaba, který kritizoval způsob Knížákovy instalace do vedení NG. Na Jařaba reagoval tehdejší ministr Pavel Dostál, který se ředitele zastal. Knížák pak označil Ateliér, který poskytl prostor všem, za politický bulvár. Teoretici uvedli, že Dostál by se měl zamyslet nad odchodem odborníků z galerie. Připomněli, že Milan Knížák poškodil významné zahraniční i domácí projekty (Dürer v Albertině i Slavíček v Galerii hl. m. Prahy), když odmítl zapůjčit díla, a přitom nebyl s to monografické výstavy odborně připravit a plnil výstavní prostory problematickými stálými expozicemi a prodlužoval projekty lokálního významu. Ostatně o rok dřív média plnil skandál, který vyvolalo rozhodnutí NG nezapůjčit na výstavu Počátky abstrakce v Musée d’Orsay obraz Františka Kupky Amorfa Dvoubarevná fuga.

Přečtěte si: Celé znění otevřeného dopisu ministru kultury