* LN Vloni jste vydal novou desku In Our Nature. Dal jste si docela načas, váš debut Veneer vyšel před více než čtyřmi lety. Co vás tolik „zdrželo“?
Opravdu to byla docela dlouhá pauza. Způsobilo ji především předlouhé turné po celém světě. První dva roky jsem téměř nepřetržitě vystupoval. A i samotné nahrávání a skládání jsem nechtěl podcenit, takže i to mi zabralo pár měsíců.
* LN Obě desky odkazují k akustickému folku, hudebně vycházejí z podobných základů. Změnil se váš přístup k tvorbě?
Určitě. Především jsem si při práci na druhé byl jistější, jak co má znít, šel jsem přímo po konkrétním zvuku. Druhá nahrávka je také o dost osobnější, ať už v hudbě nebo v textech. Společnou mají intenzitu, kterou jsem se jim snažil při skládání vložit. Dost jsem se v poslední době začetl do knížek s filozofickými, náboženskými a etickými tématy. Ovlivnila mě třeba The God Delusion od Richard Dawkinse, ve které rozebírá aspekty víry v Boha. Není to ale tak, že bych tam explicitně něco vysvětloval, spíš si rád hraji s metaforami a symboly...
* LN Máte hudebně dost zajímavou minulost...
Ano, měl jsem i trochu „divočejší“ období, než mám teď. Když jsem byl teenager, tak jsem dělal spoustu věcí najednou. Učil jsem se na klasickou kytaru, přitom jsem hrál s kamarády v hardcoreových Back Against the Wall a později ještě na baskytaru v Only if you call me Jonathan, i když jen docela krátce. V těchhle kapelách jsme si sice užili spoustu legrace, jenže jsme se nikam pořádně neposouvali, trochu jsem tím trpěl. Začal jsem psát vlastní skladby, které se hodily spíš ke kytaře.
* LN Poslechnete si občas tvrdší kapely, které vás dříve inspirovaly?
Ano, ale je to spíše výjimka, dost jsem se změnil i po stránce hudebního vkusu. Ale mám i několik oblíbených skupin, které přímo „nezapadají“ do mého hudebního profilu, třeba Neurosis a podobně. Hardcore, punk a metal pro mě dnes mají takovou až nostalgickou příchuť. A některé kapely, co jsem poslouchal, mi dnes přijdou až komické.
* LN Udělal jste několik coververzí, některé z nich byly velmi úspěšné - ostatně velký hit Heartbeats, který byl použit v reklamě Sony Bravia, je původně švédské elektronické dvojice The Knife. Podle čeho si vybíráte písně, které přezpíváte?
To je dost delikátní záležitost, práce s cizími písněmi je vždycky o dost složitější. Ty písně, které jsem přezpíval (Love Will Tear Us Apart od Joy Division, Born in the USA Bruce Springsteena, Hand on Your Heart Kylie Minogue nebo Teardrop od Massive Attack na poslední desce - pozn. red.), se mi v minulosti dobře osvědčily naživo, a někdy neodolám a zařadím je také na oficiální nahrávku. Může to zpříjemnit koncert, to ano, ale v poslední době se soustředím spíš na své vlastní věci.