Stačilo jen změnit obal

Za píseň Falling Slowly ze soundtracku k Once dostali na začátku letošního roku Cenu americké Akademie filmového umění a věd, což je vystřelilo mezi smetánku nejen mezinárodní, ale - především - české hudební scény, kde je z nich, po letech jejich působení od Valašského Meziříčí na všechny světové strany, najednou spousta lidí na větvi.

Ocenění za léta dřiny?
Hvězdy z nich udělala především přitažlivá a prestižní soška Oscara, a to s důrazem na slovo „udělala“: nebyla to jejich muzika, romantické texty nebo dojemný příběh nízkorozpočtového snímku Johna Carneyho. Ostatně od doby, kdy se film objevil poprvé, shrábl sotva průměrná hodnocení a v případě jeho soundtracku tehdy spíš doufali, jestli jim pár prodaných kousků pokryje náklady.

 „Desky The Swell Season se prodalo tak tři sta kusů. Nemohl jsem tomu uvěřit. I v Irsku prodáváme s Frames tak patnáct tisíc desek. (...) Byl jsem zklamaný. A pak, asi za rok, jsme to vydali jako Once. A najednou to má zlatou desku. Člověče, to je přes půl milionu prodaných desek! To je prostě šílenost. A jediné, co jsme museli udělat, bylo změnit obal,“ řekl s nadsázkou Glen Hansard v rozhovoru po Oscarech. Jistě, produkt, který má visačku Ceny Akademie, se prodává mnohem líp.

 Mezinárodní, respektive ten zaoceánský úspěch teď stranou - není pochyb, že Oscar jim připravil pevnější půdu pod nohama a vřelejší publikum, ale v Evropě je to trochu paradox. Hansardova kapela The Frames vydala šest relativně úspěšných studiových alb, jejich koncerty bývaly vyprodané, aniž by k tomu potřebovali jakoukoliv pomoc médií - ta velká je ostatně ignorovala. Instrumentální zručnost, chytlavé písně a charisma frontmana jim zaručovaly dlouhý potlesk věrných fanoušků, které nerozhodilo ani popově laděné a „stále stejné“ poslední album The Cost.

 I sólová vystoupení Glena Hansarda (např. v rámci festivalu Hrachovka v roce 2006 s irskými Interference) byla silným zážitkem. Členové Frames (kromě bubeníka) dnes hrají background (nabízí se slovo „přicmrdávají“) dvojici pod hlavičkou Swell Season. Není to pěkné ocenění za ta léta dřiny?

Soubor neschopností
Co nejhoršího ale mýtus „českého Oscara pro Irglovou“ přinesl? Takzvanou univerzální revizi všech kritiků, kteří jsou všichni najednou jenom „závistiví Čecháčci, kteří nepřejí úspěch“. Takový kritik prý tváří v tvář úspěchu Irglové těžce nese - jak se píše v e-mailu redakci -„... že je mladší než Vy a už se dostala tam, kam Vy se ve svém oboru nepodíváte nikdy“ a trpí „absencí pokory nebo souborem neschopností“. Začalo to tím, když dva redaktoři magazínu Týden upozornili na fakt (!) porušení pravidel, kde stojí, že nominovaná píseň musela vzniknout výhradně pro film, jejž zastupuje, tedy Once. Nominace skladby navíc neměla obstát v dalším bodu: dílo musí být nahráno pro použití ve filmu dříve než pro jakékoliv jiné užití, včetně veřejných vystoupení nebo využití jakýmikoliv médii vůbec.

 Vysvětlení? „Sešli jsme se a potvrdili, že nominace Falling Slowly je oprávněná. Opírali jsme se o písemná ujištění a detailní chronologii, kterou poskytli skladatelé, režisér a distributor Fox Searchlight,“ uvedl šéf hudební komise Charles Bernstein. Ta potřebovala vyjasnit, zda byla píseň opravdu napsána pro Once a také v jakém rozsahu zazněla na veřejnosti. „To první vyřešilo místopřísežné prohlášení a chronologie vzniku, to druhé pak fakt, že písničku hráli jen v Evropě (i v České republice), a tudíž jim to tady nemohlo dát žádnou výhodu,“ uvedl Bernstein. Takže je to vlastně v pořádku.

 Naštěstí se vše v dobré obrátilo, porota Akademie námitky na správnost nominace zachovala, Hansard s Irglovou s Falling Slowly Oscara získali. Všichni byli najednou lháři (taky Miloš Čermák, co se Týdne veřejně zastal) a ti, co kritizovali film nebo hudbu, závistivci. Vždyť dostali Oscara. To něco znamená!

 „Cena Akademie? Ta nic neznamená, tu dávají ze sympatií,“ poznamenal vtipně v jednom snímku z 90. let „odborník na filmy Seana Conneryho“. Možná by nebylo marné poslouchat (nakupovat) muziku hlavou a smysly, a ne skrze Oscara či názory zastánců, a rozhodnout, zda se vám to líbí, nebo ne. Na obou názorech totiž není nic špatného. Pokud jste si z jejich muziky nesedali na zadek dříve, není důvod, aby se to teď „po Oscarech“ změnilo. A se závistí ani absencí pokory to opravdu nemá společného vůbec nic.