Nabídl líbivou a odsýpající směs uhlazeného pop-rapu opřeného o tradičně vytříbenou černošskou rytmiku, vynikající vokální souhru a po čase bohužel i stereotyp, byť hity jako Beautiful Girls publikum spolklo i s navijákem. V dobrém slova smyslu zaskočila návštěvníky Sázavafestu Ewa Farna. Management dětské hvězdičky odtušil, že letní festival není estráda a dal šikovné doprovodné kapele zelenou k razantnímu přitvrzení, Farna navíc zaujala poměrně sebejistým projevem, dalekým kňourání Langerové nebo stereotypu Zemanové. Výsledkem tak byla kupodivu jedna z nejtvrdších show letošního Sázavafestu.
Obdivuhodný rozsah má i ve svých třiačtyřiceti Kamil Střihavka. On ani jeho kapela Leaders dnes v daném žánru v Česku nemají konkurenci. Hledačům neměnných jistot posloužila v Kácově Mňága a Žďorp, hledačům talentů třeba Eastpark s pozoruhodným chraplákem Pavla Bohatého v popředí nebo hračičkové Toxique. Převážně folkaři a písničkáři (Luboš Pospíšil, Neřež...) hladili duše příchozích na kryté Balbínka stage.
Povznášející i špatné
Páteční vzpomínkový jam na tragicky zesnulého Pavla Grohmana z Chinaski byl jistě hodnotnější než minuta či hodina ticha. Nabídl verze povznášející (Dlouhej kouř v osobitém podání Jany Loty), průměrné i špatné (Ivan Hlas, Jan Budař...). Zarážející bylo, že většina sólistů uctila bubeníka, kapelníka a textaře Grohmana s papírem v ruce. Nemluvě o plochém průvodním slově Zdeňka Suchého.
Celému nápadu nechyběla spontánnost a odvaha, lidé se bavili a ve finále se jednalo o příjemnou vzpomínku. Nelze se ale zbavit dojmu, že někteří zúčastnění přišli spíš vystavit obličej.
Team Sázavafestu se rozhlíží rovněž za kopečky, ba i za mořem. Ska-punkovou smršť předvedli mexičtí revolucionáři Panteon Rococó, show plnou hypnotických samplů nezklamali Švýcaři The Young Gods, teskný koktejl namíchaný z židovské, balkánské a romské tradice nabídla návštěva The Izraeli Ethnic Ensemble. V porovnání s chaotickou koncepcí například Benátské noci plné vyčpělých hvězd a zmatků Kácov jasně vede. Ze zázemí festivalu je cítit snaha jít naproti návštěvníkům; příjemným zjištěním je i skutečnost, že špičkový zvuk je dnes na velkých festivalech pravidlem. A když pak ještě každoročně stoupá návštěvnost, může si festival mnout ruce.
Obdivuhodný rozsah má i ve svých třiačtyřiceti Kamil Střihavka. On ani jeho kapela Leaders dnes v daném žánru v Česku nemají konkurenci. Hledačům neměnných jistot posloužila v Kácově Mňága a Žďorp, hledačům talentů třeba Eastpark s pozoruhodným chraplákem Pavla Bohatého v popředí nebo hračičkové Toxique. Převážně folkaři a písničkáři (Luboš Pospíšil, Neřež...) hladili duše příchozích na kryté Balbínka stage.
Povznášející i špatné
Páteční vzpomínkový jam na tragicky zesnulého Pavla Grohmana z Chinaski byl jistě hodnotnější než minuta či hodina ticha. Nabídl verze povznášející (Dlouhej kouř v osobitém podání Jany Loty), průměrné i špatné (Ivan Hlas, Jan Budař...). Zarážející bylo, že většina sólistů uctila bubeníka, kapelníka a textaře Grohmana s papírem v ruce. Nemluvě o plochém průvodním slově Zdeňka Suchého.
Celému nápadu nechyběla spontánnost a odvaha, lidé se bavili a ve finále se jednalo o příjemnou vzpomínku. Nelze se ale zbavit dojmu, že někteří zúčastnění přišli spíš vystavit obličej.
Team Sázavafestu se rozhlíží rovněž za kopečky, ba i za mořem. Ska-punkovou smršť předvedli mexičtí revolucionáři Panteon Rococó, show plnou hypnotických samplů nezklamali Švýcaři The Young Gods, teskný koktejl namíchaný z židovské, balkánské a romské tradice nabídla návštěva The Izraeli Ethnic Ensemble. V porovnání s chaotickou koncepcí například Benátské noci plné vyčpělých hvězd a zmatků Kácov jasně vede. Ze zázemí festivalu je cítit snaha jít naproti návštěvníkům; příjemným zjištěním je i skutečnost, že špičkový zvuk je dnes na velkých festivalech pravidlem. A když pak ještě každoročně stoupá návštěvnost, může si festival mnout ruce.