Mogwai nejsou jen další kapelou nejpopulárnějšího rockového subžánru současnosti. Nejsou křečovitě melancholičtí ani pozérsky drsní, nemají potřebu kopírovat motivy svých souputníků ani „obohacovat“ živá vystoupení pompézními videoprojekcemi. Na každém ze svých šesti alb úspěšně představili jemně poupravený přístup k tématu a stali se tak uznávaným interpretem.
Ponuré, ale ne depresivní Prvotina Mogwai Young Team (1997) ukázala slabost kapely pro náhlé přechody mezi klidnými a hlasitými pasážemi. A přestože se zpětně o této nahrávce členové vyjadřují jako o uspěchané, co neměla nikdy vzniknout, nejeden příznivec i hudební kritik na ni nedá dopustit. Po dvou letech následující Come on Die Young je pravým opakem debutu. Volné až lineární tempo bez překvapivých zvratů doplnil popový hit Cody, kde kytarista Stuart Brathwaite dokonce zpívá.
Na Rock Action (2001), které pojmenovali podle pseudonymu bubeníka Scotta Ashetona ze Stooges, transformovali svůj zvuk použitím elektronických nástrojů, především syntezátorů a naprogramovaných bicích.
Výsledný dojem je ponuřejší, ne však depresivní. Získané zkušenosti s digitální technologií promítli Mogwai do čtvrtého alba Happy Songs for Happy People (2003), kde si nadále pohrávají s negativními náladami. Elektronické prvky jsou tentokrát použity promyšleněji s větším citem, a přestože klíčový nástroj zastává kytara, na výbornou splňují roli podkreslovačů atmosféry.
Předposlední, zcela instrumentální nahrávka Mr. Beast (2006) je zvukově i hudebně nejčistším dílem skotské pětice. Kytary tentokrát ustoupily do pozadí a nový prostor získal klavír, který opět posunul hudbu Mogwai do melodičtějších rovin. Větší přístupnost se také odrazila v úspěchu skladby Friend of the Night, ta se prvně objevila v britském žebříčku nejlepších čtyřiceti singlů.
V září vydaná novinka The Hawk Is Howling je logickým vyústěním předešlé tvorby. Kapela se vrátila ke kytarovému zvuku, který doplnila téměř ambientními podklady a klavírními harmoniemi. Střídají uvolnění s nervozitou a koncepčně vytvářejí hudební doprovod k námětům definovaným pouze názvy skladeb. Zdárně tak pokračují v rozvoji tvůrčích základů, které jsou dlouhodobě silnou inspirací nejen pro mnoho muzikantů, ale především hudebních příznivců.
Spřízněné hudební duše Jako předskokani se objeví indierockový objev minulého roku The Twilight Sad a zejména hudebně unikátní duo Hebden/Reid. Zvukový experimentátor a remixér Kieran Hebden, známější pod uměleckým jménem Four Tet, a Steve Reid, jeden z nejuznávanějších jazzových bubeníků vůbec, který spolupracoval s Milesem Davisem nebo Ornettem Colemanem.
O 36 let starší Reid popisuje Hebdena jako svou spřízněnou hudební duši a dosavadní výsledky to jen potvrzují. Od února roku 2006 stihli natočit dva záznamy ze studiové improvizace, která oba muzikanty nadchla natolik, že se rozhodli v práci pokračovat a dosud vydali dvě ceněná alba Tongues a NYC.
Ponuré, ale ne depresivní Prvotina Mogwai Young Team (1997) ukázala slabost kapely pro náhlé přechody mezi klidnými a hlasitými pasážemi. A přestože se zpětně o této nahrávce členové vyjadřují jako o uspěchané, co neměla nikdy vzniknout, nejeden příznivec i hudební kritik na ni nedá dopustit. Po dvou letech následující Come on Die Young je pravým opakem debutu. Volné až lineární tempo bez překvapivých zvratů doplnil popový hit Cody, kde kytarista Stuart Brathwaite dokonce zpívá.
Na Rock Action (2001), které pojmenovali podle pseudonymu bubeníka Scotta Ashetona ze Stooges, transformovali svůj zvuk použitím elektronických nástrojů, především syntezátorů a naprogramovaných bicích.
Výsledný dojem je ponuřejší, ne však depresivní. Získané zkušenosti s digitální technologií promítli Mogwai do čtvrtého alba Happy Songs for Happy People (2003), kde si nadále pohrávají s negativními náladami. Elektronické prvky jsou tentokrát použity promyšleněji s větším citem, a přestože klíčový nástroj zastává kytara, na výbornou splňují roli podkreslovačů atmosféry.
Předposlední, zcela instrumentální nahrávka Mr. Beast (2006) je zvukově i hudebně nejčistším dílem skotské pětice. Kytary tentokrát ustoupily do pozadí a nový prostor získal klavír, který opět posunul hudbu Mogwai do melodičtějších rovin. Větší přístupnost se také odrazila v úspěchu skladby Friend of the Night, ta se prvně objevila v britském žebříčku nejlepších čtyřiceti singlů.
V září vydaná novinka The Hawk Is Howling je logickým vyústěním předešlé tvorby. Kapela se vrátila ke kytarovému zvuku, který doplnila téměř ambientními podklady a klavírními harmoniemi. Střídají uvolnění s nervozitou a koncepčně vytvářejí hudební doprovod k námětům definovaným pouze názvy skladeb. Zdárně tak pokračují v rozvoji tvůrčích základů, které jsou dlouhodobě silnou inspirací nejen pro mnoho muzikantů, ale především hudebních příznivců.
Spřízněné hudební duše Jako předskokani se objeví indierockový objev minulého roku The Twilight Sad a zejména hudebně unikátní duo Hebden/Reid. Zvukový experimentátor a remixér Kieran Hebden, známější pod uměleckým jménem Four Tet, a Steve Reid, jeden z nejuznávanějších jazzových bubeníků vůbec, který spolupracoval s Milesem Davisem nebo Ornettem Colemanem.
O 36 let starší Reid popisuje Hebdena jako svou spřízněnou hudební duši a dosavadní výsledky to jen potvrzují. Od února roku 2006 stihli natočit dva záznamy ze studiové improvizace, která oba muzikanty nadchla natolik, že se rozhodli v práci pokračovat a dosud vydali dvě ceněná alba Tongues a NYC.