Lidovky.cz

Čtvrť, kde vládne Bürger a Meister

Kultura

  10:40
V Praze se vraždí a chystá se asanace... Žádný strach, to jen Miloš Urban vydal nový román s názvem Lord Mord.

I v novém románu se Miloš Urban zabývá Prahou a její architekturou, tentokrát asanací na přelomu 19. a 20. století. foto: Hynek GlosLidové noviny

Výrazná obálka a výtvarná výzdoba knihy - to jsou vnější prvky románů Miloše Urbana, bez nichž si je už nedovedeme představit. I v případě právě vydaného románu Lord Mord je obstaral „dvorní“ ilustrátor Pavel Růt.

Příznačný je také typizovaný rozměr díla, který připomíná někdejší odeonská vydání „gotických“ románů Ann Radcliffové či Matthewa Lewise. I tato zdánlivě nepodstatná vlastnost pomáhá navozovat bizarní atmosféru románového světa, jakou naznačuje již sám titul.

A jak rovněž bývá u Miloše Urbana zvykem, dílo uvádějí přípravné poznámky, přičemž tu první tvoří upravený úryvek ze známé stati Viléma Mrštíka Bestia triumphans, publikované v roce 1897. Ta byla totiž namířena proti asanačním zásahům pražského magistrátu, které vedly k likvidaci valné části pitoreskní, leč z hygienických i urbanistických důvodů modernímu rozvoji města odporující židovské čtvrti Josefov.

Urbanistické a architektonické otázky i konflikty konzervativismu a moderny tvořily součást tematické výstavby děl Miloše Urbana (1967) od počátku, ať už v Sedmikostelí, či ve Stínu katedrály.

Vražda s přívlastkem
Tentokrát nás autor přenáší do staré Prahy přelomu 19. a 20. století. Jakkoliv Miloš Urban považuje za nutné v úvodním poznamenání o celkové smyšlenosti prózy čelit výtkám za porušení vazeb k historické „skutečnosti“, přece jen se nedá popřít, že usiluje o zachycení dávno minulých dob.

Právě přelom 19. a 20. století se stal přitažlivým obdobím pro postmoderní umělce. V národnostně-jazykových i technicky urbanizačních turbulencích se tehdy Praha proměňovala z provinční metropole v moderní velkoměsto žijící v rytmu přicházející epochy - v kulturním prostředí se střetávaly různé umělecké směry od realismu a naturalismu po dekadenci a secesi.

Miloš Urban je autorem, který již dříve - v první části románu Hastrman nebo v novele Pole a palisáda - dokázal, že k jeho přednostem patří schopnost vytvořit ovzduší doby, jímž světy svých próz rámcuje. Této pověsti se nezpronevěřil ani v románu Lord Mord.

Do dobového rámce pak vložil thrillerový příběh masového vraha prostitutek zvaného Masíčko (Kleinfleisch), připomínající v řadě rysů kolportážní romány o Jacku Rozparovači nebo dalších fantomech velkoměstského podsvětí.
Nebyl by to však Miloš Urban, aby nedodal kriminálnímu příběhu sociálně-politické pozadí - Masíčko totiž vraždí ve službách modernizátorů.

A nechybí ani některé aktuální narážky. Je snad náhoda, že jména dvou záporných postav představitelů městské správy - Bürgera a Meistera - dávají dohromady příjmení jednoho nepříliš oblíbeného současného politika, někdejšího starosty centrální pražské části?

To však jsou jen vedlejší účinky spisovatelovy hravosti. Nešlo mu totiž ani o věrný obraz minulých dob, ani o portréty politických celebrit. Jeho román je čistou hrou představivosti, dovedně pracující s konkrétními dobovými reáliemi a schématy v podobě tuberkulózních aristokratů, jejich příbuzných i oddaných milenek i bohatých a obratných židovských obchodníků, ochotných vždy poskytnout finanční výpomoc rozhazovačným šlechtickým přátelům.

A nesmí tu chybět ani sentimentální epizoda krásného nalezence - židovského děvčete, jež hrabě Arco, vypravěč příběhu, vykoupí z bídy, aby z ní učinil svou metresu -, ani další rekvizity bulvární prózy. Méně se Miloši Urbanovi podařilo vytvořit dojem napjatého ovzduší národnostních konfliktů a vůbec národnostní otázky.

Dokazuje to postava otce hraběte Arca, účastníka vlastenecké protirakouské konspirace. Jakkoliv by se snášela s fantasmaty brakové literatury, působí v rámci románu přece jen poněkud násilně a přitom matně -stejně jako komparz z jejího okolí. V tomto případě by bylo méně patrně více.

Jako Alexandre Dumas starší
Nicméně je třeba autorovi přiznat, že v románu Lord Mord opět prokázal schopnost oživit tradici čtenářsky přitažlivého, obecně přístupného románu, jaký ve stylu takového Alexandra Dumase staršího nebo Paula Févala dokáže upoutat pozornost od začátku do konce.

A nejsou to jen dovedně využité dobové reálie - v tomto ohledu jsou obdivuhodné autorovy detailní znalosti nebo přinejmenším jeho představivost v oblasti šermířského umění -, nýbrž i schopnost vytvořit děj plný zápletek, napětí a překvapivých zvratů, v závěru snad až příliš nakupených.

Přece jen se však i v takovémto díle tají pod zábavným povrchem hlubší smysl - spodní tón postmoderního protestu vůči myšlence přímočarého pokroku bezohledně bořícího tradiční hodnoty, která byla spojována s modernistickým uvažováním. To je ostatně leitmotiv, jejž bylo možné sledovat již v dřívějších prózách Miloše Urbana. Ten také dodává jeho tvorbě rys, jenž ji vymaňuje z nástrah kýčovité konzumentské produkce a zachraňuje ji pro umění.
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.