Bylo – nebylo. V jedné ostrovní zemi napsala jedna mladá žena knihu. A ne ledajakou. Byl to příběh o sirotkovi, který ve svých jedenácti letech zjistí, že kouzla nejsou jen v pohádkách a že vedle našeho „normálního“ světa tu existuje ještě jiný, v němž se vesele čaruje a zaklíná – a dokonce se tomu všemu učí ve škole.
Malého Harryho Pottera do ní přijmou jako žáka zrovna ve chvíli, kdy svět lidí neboli „mudlů“ i čaroděje samotné chce ovládnout Pán zla, lord Voldemort. A Harry, jehož rodiče tento černokněžník kdysi zavraždil, s ním má bojovat…
HODNOCENÍ LN | |||
***** (pět hvězdiček z pěti) |
|||
J. K. Rowlingová: Bajky barda Beedleho Přeložil Pavel Medek Albatros, Praha 2008, 124 stran |
|||
A jak to bylo dál? Autorka Joanne Kathleen Rowlingová (1965) v psaní pokračovala a vytvořila cyklus sedmi románů o Harrym Potterovi, během několika let se proslavila po celém světě, vydělala miliony a z chudé matky samoživitelky bez práce se stala uznávanou spisovatelkou, která štědře podporuje charitu.
Ale co je na celé věci nejzajímavější: Rowlingová přivedla nemálo dětí i jejich rodičů zpátky ke knihám, ke čtení i hlasitému předčítání – a také k oživenému zájmu o pohádky. Vždyť skutečná pohádka se rodí z potřeby vypravovat a rozkoše naslouchat, jak věděl už Karel Čapek a jak dodnes vědí zvláště ti nejmenší.
Povídačky naší Kačky
Pohádka původně nebyla literatura, nezapisovala se ani nečetla, vznikla povídáním. Je do jisté míry odpoutaná od aktuální skutečnosti i od reálného světa, ale jejím prostřednictvím se dá vyjádřit hodně důležitého. A tak děti milují nerudného děda Vševěda s jeho zlatými vlasy, Popelku, co ztratila svůj střevíček a ke krásnému princi přišla, i chudáky Jeníčka a Mařenku uvězněné v perníkové chaloupce.
A kouzelnické děti – vysvětluje Rowlingová – prý mají zase rády napraveného čaroděje a jeho skákající hrnec, laskavou fontánu příznivé sudby či naopak temné vyprávění o mágově chlupatém srdci anebo králici Alici a chechtavém pařezu a konečně příběh tří bratří, kteří chtěli vyzrát na Smrt. Zmíněných pět pohádek se ve světě čarodějů tradičně vydává spolu jako The Tales of Beedle the Bard – což v češtině nabízelo hezkou aliteraci Bajky barda Beedleho.
Pohádky nebo spíše povídačky v této útlé knížce jsou tedy určené dětem, které mají neobyčejné schopnosti, ale jejich život není proto o nic jednodušší než náš. Kouzla nikomu automaticky nepomohou, „cítit bolest je stejně lidské jako dýchat“, a tak ze všeho nejvíc záleží na tom, jací jsme, píše ředitel bradavické školy čar a kouzel Albus Brumbál v komentáři k jedné z pohádek. V tom je sbírka výjimečná: každému dá něco. Dítěti chytré pohádky, díky nimž lépe pochopí, s čím se může v životě setkat a jak to má řešit. Dospělému jejich vtipný výklad i ujištění, že přepisovat drastická vyprávění, aby děti neměly těžké sny ze smrti, odpudivých nemocí i osob, se opravdu nevyplácí. Děcka jsou odolnější, než si myslíme, a z roztančených hrnečků, sladkých pusinek a růžovoučkých prstíků se jim bude chtít jen zvracet!
Čtu, a proto se nenudím
Z Bajek barda Beedleho, které vyšly 4. prosince knižně v řadě světových jazyků a také česky, tu poslední vlastně už známe. Příběh tří bratří – mimochodem inspirovaný jednou z Canterburských povídek Geoffreyho Chaucera – autorka začlenila do sedmé, závěrečné části potterovského cyklu.
Krátké vyprávění se tak stalo významným literárním vodítkem, které nakonec pomohlo Harrymu Potterovi a jeho přátelům vyřešit, co a kde jsou takzvané relikvie smrti, a porazit lorda Voldemorta.
Malé i větší čtenáře z našeho – mudlovského – světa všech pět bajek pobaví a potěší. A možná jim pomůže přemoct také jednoho nepřítele, sice méně nebezpečného, ale stejně protivného, totiž nudu.