Koncert téměř vyprodaného Kongresového centra včera večer v podání čerstvého dvaašedesátníka Josého Carrerase zahájila předehra k opeře Netopýr Johanna Strausse, poté se umělec za doprovodu svého synovce, dirigenta Davida Giméneze, objevil na jevišti ve skladbě Marechiare od Franceska Paola Tostiho. Již od počátku sklízel pěvec velké ovace.
V Il Bacio od Luigiho Arditiho se poprvé v programu představila mexická sopranistka Rebecca Olveraová. Mladá zpěvačka v zářivě červených šatech, která je od roku 2005 členkou curyšského Opernstudia, do přestávky sklidila aplaus za píseň Me llaman la primorosa z Lazebníka sevillského Jerónima Giméneze, jehož dílo vychází z tradiční Rossiniho opery. Carreras s Olveraovou publiku nabídli také duet Dúo y Jota z opery Manuela Caballera El Dúo de la Africana.
K vánoční atmosféře koncertu přispěly dva ozdobené stromky na pódiu a dvě velká promítací plátna, na kterých se vedle dění na jevišti objevovaly také vánoční motivy.
Druhá část vystoupení patřila podle očekávání písním od Schuberta a Mozarta, vystoupení vrcholilo vánočními skladbami The Little Drummer Boy a White Christmas. Carrerase doprovodil Kühnův dětský sbor vedený Jiřím Chválou.
Ceny vstupenek se podle ČTK pohybovaly od osmnácti set do deseti tisíc korun, přesto bylo hlediště s kapacitou 2750 sedadel zaplněno téměř do posledního místa.
Kariéra bez chyb je nudná
V Praze Carreras poprvé účinkoval v roce 1971 – jako Alfréd ve Verdiho Traviatě; do české metropole pak zavítal už jako mezinárodně úspěšná megastar také v roce 1994, kdy měl s Českou filharmonií recitál společně se sopranistkou Montserrat Caballéovou. V Praze pak vystoupil několikrát, před dvěma lety zpíval poprvé v Ostravě.
Po smrti Luciana Pavarottiho zůstává jediným Carrerasovým rivalem Plácido Domingo. Ze všech tří tenorů, kteří spolu v 90. letech podnikli sérii kontroverzních stadionových show, byl však José Carreras vždy tím nejcivilnějším a nejméně okázalým. Bytostný introvert, jenž si nikdy příliš neliboval v pompě, kterou s sebou přináší sláva operní hvězdy, tvrdí, že „není nic snazšího, než si obstarat mánii“, a také prohlašuje, že „kariéra bez chyb je nudná“.
V Il Bacio od Luigiho Arditiho se poprvé v programu představila mexická sopranistka Rebecca Olveraová. Mladá zpěvačka v zářivě červených šatech, která je od roku 2005 členkou curyšského Opernstudia, do přestávky sklidila aplaus za píseň Me llaman la primorosa z Lazebníka sevillského Jerónima Giméneze, jehož dílo vychází z tradiční Rossiniho opery. Carreras s Olveraovou publiku nabídli také duet Dúo y Jota z opery Manuela Caballera El Dúo de la Africana.
K vánoční atmosféře koncertu přispěly dva ozdobené stromky na pódiu a dvě velká promítací plátna, na kterých se vedle dění na jevišti objevovaly také vánoční motivy.
Druhá část vystoupení patřila podle očekávání písním od Schuberta a Mozarta, vystoupení vrcholilo vánočními skladbami The Little Drummer Boy a White Christmas. Carrerase doprovodil Kühnův dětský sbor vedený Jiřím Chválou.
Ceny vstupenek se podle ČTK pohybovaly od osmnácti set do deseti tisíc korun, přesto bylo hlediště s kapacitou 2750 sedadel zaplněno téměř do posledního místa.
Kariéra bez chyb je nudná
V Praze Carreras poprvé účinkoval v roce 1971 – jako Alfréd ve Verdiho Traviatě; do české metropole pak zavítal už jako mezinárodně úspěšná megastar také v roce 1994, kdy měl s Českou filharmonií recitál společně se sopranistkou Montserrat Caballéovou. V Praze pak vystoupil několikrát, před dvěma lety zpíval poprvé v Ostravě.
Po smrti Luciana Pavarottiho zůstává jediným Carrerasovým rivalem Plácido Domingo. Ze všech tří tenorů, kteří spolu v 90. letech podnikli sérii kontroverzních stadionových show, byl však José Carreras vždy tím nejcivilnějším a nejméně okázalým. Bytostný introvert, jenž si nikdy příliš neliboval v pompě, kterou s sebou přináší sláva operní hvězdy, tvrdí, že „není nic snazšího, než si obstarat mánii“, a také prohlašuje, že „kariéra bez chyb je nudná“.