Koloman Kertész Bagala, vydavatel
Slovenskou knihou roka je jednoznačne Pavol Rankov: Stalo sa prvého septembra (Kalligram). Vynikajúci román, svojské vyrovnanie sa s historickými udalosťami v Československu v rokoch 1938–1968. Dávam do pozornosti aj dve staršie úspešné knihy mladých slovenských spisovateľov, ktoré získali ocenenia v tomto roku. Brutálny román Agda Bavi Pain: Koniec sveta (L.C.A. 2006) získal spomedzi 800 kníh zo 16 krajín Veľkú cenu pre východnú a juhovýchodnú Európu „Bank Austria Literaris“ v hodnote 7500 Eur a nemecký preklad knihy. Ocenenie v prestížnej cene Anasoft Litera získala zbierka poviedok Marek Vadas: Liečiteľ (L.C.A. 2006). Snáď budú čoskoro preložené aj do češtiny.
Jan Balabán, spisovatel
Knihou roku je pro mě Cesta Cormaca McCarthyho, nemohu na ni přestat myslet. Je to kniha, která mě zděsila a z toho děsu pak dokázala vykřesat jiskřičku naděje. Tak se má psát.
Milan Balabán, spisovatel a teolog
1. Rudolf Šedý: Paměti pana vikáře Šedého (EMAN).
Posmrtně vydané, široké (kniha má 351 stran a některé originální fotografie jsou z konce 19. století) vzpomínky evangelického duchovního navštěvujícího české evangelické osady za hranicemi naší vlasti v Pruském Slezsku, na Volyni a na Ukrajině. Šedý zorganizoval transport 76 českých dětí z hladovějící Ukrajiny. Na severní Moravě byl „pan vikář“ pokládán za světce náboženské, kulturní i pedagogické ražby. Jeho víra vítala výzkumy astronomů. Perpetuum mobile nesestavil. Teď už je asi mezi anděly v nebi...
2. Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Autor, anglista, překladatel a učitel na všech stupních, nabízí k meditativní prohlídce zvichřené fáze svého života, jehož písmo je psáno v jakési chetitštině, tedy klínopisně. „Hlavní věcí ďábla je zlomit naší víru."
3. Připravili Petr Blažek a Jaroslav Pažout: Nejcitlivější místo režimu. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) pohledem svých členů. (Pulchra – Jiří Fiedor)
Záznam diskusního setkání někdejších aktérů – 19. 10. 2007.
Jitka Bednářová, literární historička
Josef Čapek: Publicistika 1. Sloupky, entrefilety, fejetony, črty aj. (Triáda) – pro jemnost, delikátnost a humor, které mi v českém myšlení i psaní připadají vzácné – a také proto, že soubor skvěle umocňuje to, co jsme u Čapkova psaní doposud vnímali jen částečně.
„Někteří se ptají, jak se toho dovtípiti, co je dobrá literatura? Těm tedy možno odpověděti tolik, že toho se lze nejúspěšněji dopíditi především dobrou četbou.“ (s. 120)
Libuše Bělunková, šéfredaktorka A2 kulturního týdeníku
1. Miloslav Topinka: Hadí kámen. Eseje, články, skici (1966–2006) (Host)
2. Bohumila Grögerová: Rukopis (Pavel Mervart)
3. Roland Barthes: Rozkoš z textu (Triáda) Přeložila Olga Špilarová.
Všechny tři texty jsou – pro mne letos neopominutelným – projevem vášnivého života v literatuře a literaturou. Krom brilantního zacházení se slovem je spojují: neokázalá erudice, svůdná náruživost, odvaha, svojskost, pochybnosti a… velkorysost. Jsou to knihy, kterých se je záhodno dotýkat.
Vladimír Binar, spisovatel a editor
Miloslav Topinka: Hadí kámen (Host)
Konečně někdo dokázal promluvit o poezii zasvěceně a srozumitelně.
Petr Borkovec, básník a editor
Durs Grünbein: Lekce lební báze (Opus). Překlad Wanda Heinrichová.
Edgar de Bruin – překladatel, Literární agentura Pluh
Je to těžká volba, protože letos vyšlo dost zajímavých titulů a řada z nich by určitě zasloužila být navržena na knihu roku, třeba letošní novinky zavedených autorů jako Emil Hakl, Petra Hůlová, Miloš Urban, anebo nových autorů jako Marek Šindelka. Vybral jsem ale tři jiné knihy:
1. Tommy Wieringa: Joe Kluzák (Argo)
Pro mě byla tahle kniha velký objev a považuji ji za nejlepší nizozemský román posledních let. Jsem nesmírně rád, že se letos objevila v překladu i v Čechách. Výborně napsaný příběh, vyprávění má spád a vtáhne čtenáře tak, že se od knihy nemůže odtrhnout.
2. Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Skutečný objev tohoto roku. I přes menší nedostatky ta kniha od prvních stránek budí zvědavost na to, co se bude dít dál. Propojení příběhů a osudů je natolik neotřelé, že udržuje pozornost až do konce.
3. Dalibor Demel: Nahý valčík (Mladá fronta)
K té knize jsem se dostal náhodou a velmi mě zaujala kombinací různých rovin: od příběhu ze současného Česka s napínavými prvky po konfrontaci různých přístupů k životu, v níž se promítá autorova znalost buddhismu.
František Burda, organizátor setkání Ars poetica
1. Miloslav Topinka: Hadí kámen (Host)
Nikdy jsem nečetl ucelenější, sevřenější vhled do moderní poezie, slova textu doslova lomcují čtenářem.
2. Ctirad Václav Pospíšil: Jako v nebi tak i na zemi. Náčrt trinitární teologie (Krystal)
Naprosto ojedinělé propojení trinitologie a spirituality s četnými a tvůrčími odkazy k modernímu myšlení.
Pavel Janoušek a kol. Dějiny české literatury 1945–1989 I–III, čtvrtý jsem nečetl (Academia)
Navzdory tomu, že jde o kolektivní dílo, je text jednotný, velmi čtivý a celkovou koncepci považuji za jedinečnou a novou.
3. Jiří Přibáň: Pod čarou umění (Kant)
Odvážný pokus o obhajobu zjevujícího se smyslu umění.
Jiří Holý – Vladimír Justl: Ozvuky času... (Akropolis)
Velmi vzácné a cenné svědectví o lásce k literatuře, jehož význam lze jen těžko docenit.
Václav Cílek, geolog a spisovatel
V tomto roce mne zaujalo asi 50 knižních titulů, ze kterých by nejméně 15 knih zde stálo za vyjmenování.
Možná by nám neměl uniknout výbor poezie tajného básníka Hermora Lilii Osamělý chodec (Dybbuk), který v něčem připomíná Fernanda Pessou. Výběr z jeho básní připravoval v roce 1966 Jiří Kolář a nyní konečně vyšel.
Tak jako existují knihy chvatné plné proudivého ducha, tak nalézáme i knihy důkladné jako základy katedrál. Patří mezi ně letos dokončené čtyřdílné Dějiny české literatury 1945–1989 (Pavel Janoušek a kol., Academia), ve kterých si člověk uvědomí přelomový přínos této doby v okrajových literárních oblastech, jakými jsou texty písní a filmové scénáře.
Antická knihovna tisíc let představovala základ evropské vzdělanosti, ale dnes ji čte méně než 500 čtenářů, přestože neviditelně impregnuje snad všechny velké moderní romány. Na překlad Polybiových Dějin I,díla kvalitou soupeřícího s Hérodotem a Thúkididem(Antická knihovna č. 78, 2008), si čtenáři v české kotlině museli počkat na 2100 let,což je nejspíš déle než na penzijní reformu, ale výsledek stojí za to.
Josef Čermák, překladatel a literární historik
1. Roberto Calasso: K (Slovart)
Výjimečná kniha. Italský autor, u nás už dobře známý, prokazuje suverénní znalost Kafkova díla a odhaluje metodou cross-reading vniřní souvislosti, a tím i nové možnosti interpretace textu. Nevěřil jsem, že knihu je možno do češtiny přeložit (cca 1700 citací z německého originálu!). A vida: Zdeněk Frýbort to dokázal, a jak!
2. Hartmut Binder: Kafkas Welt (Rowohlt)
Encyklopedické dílo německého germanisty, který Kafkovi věnoval už stovky, ne-li tisíce stran. Obsahuje cca 1200 ze značné části neznámých obrazových dokumentů s detailními doprovodnými texty a bibliografickými odkazy. Kafkův životopis je obohacen o množství nových fakt, např. i v souvislosti s českým kulturním světem. Autorův badatelský zájem po desetiletí směřuje do Čech a měl by být i u nás oceněn.
3. Lexikon české literatury, díl 4, sv. I, II (Academia)
V záplavě různých pseudoencyklopedií je třeba ocenit dílo našich bohemistů, výsledek jejich systematické mravenčí práce, neocenitelnou pomůcku pro všechna bohemistická studia.
Tomáš Dimter, překladatel a redaktor (Mladá fronta)
Ilija Trojanow: Sběratel světů (Host)
Pro orientální styl psaní a jedinečnou atmosféru.
Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (Revolver Revue)
Salman Rushdie: Klaun Šalímar (Paseka)
Miloš Doležal, redaktor ČRo3-Vltava a básník
1. Jaroslav Čvančara: Někomu život, někomu smrt (Laguna)
Vydáním třetího dílu dokončil autor rozměrnou knižní trilogii, mapující protektorátní děje s přesahem do 50. let. Jedinečný dokumentární soubor několika tisíc fotografií a dokumentů, souvislé pásmo, snímky vracející jménům tváře. Dvě desítky let práce, dílo jedince, nikoli státem dotovaného ústavu či týmu.
2. I. M. Jirous: Okuje (Torst) pro sveřepost; a Dagmar Hochová: Narodila jsem se za bouřky (Torst) pro vzácnou neupovídanost.
3. Andrej Stankovič: Josef Florian a Stará Říše (Triáda, v rámci spisů A. S., svazek 2) a Miloš Dvořák: O Jakubu Demlovi (Cherm). Dokázali se přiblížit vybuchujícím sopkám (i jejich smíchům).
Pavel Dominik, překladatel
1. Petr Hruška: Auta vjíždějí do lodí (Host 2007), syrové, silné, někdy až drsně přímočaré, nečekaně smutné verše, které nutí čtenáře reflektovat realitu v podobě, z níž občas běhá mráz po těle.
2. Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (Revolver Revue), mám rozečteno a nemohu se odtrhnout od fascinujícího vyprávění zdaleka ne jenom o Sibiři.
3. Pavel Šrut, Galina Miklínová: Lichožrouti (Paseka), pro čirou radost nejen ze čtení téhle kouzelně ilustrované rozpustilosti, ale i z potvrzení skutečnosti, že Šrutova nevyčerpatelná invence posunuje hranice kvality v daném žánru.
Jan A. Dus, klasický filolog
Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Ivan Urbánek: Josef (Eman, Zwart op Wit).
Nevšední černobílé kresby, které krok za krokem provázejí biblický příběh o Josefovi a jeho bratrech.
Jan Kalvín: Malé pojednání o večeři Páně (Kalich). Kniha je to sice poněkud starší (1566), ale díky novému překladu a doprovodným textům Miloše Rejchrta opět projevuje životaschopnost. Hlavně pro ty, kdo se nespokojují s předsudky o Kalvínovi.
Edgar Dutka, spisovatel, profesor FAMU
Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř (1. a 2.díl) (Revolver Revue)
V tomto románu autor využil nejen osobních zkušeností ze svých osmi soukromých cest na Východní Sibiř mezi pastevce sobů Evenky, ale kromě krásného a čtivého jazyka uložil do své knihy i mnoho přemýšlivých úvah svého románového hrdiny, rozkročeného mezi kulturami Evropy a nefalšované Sibiře.
Tereza Boučková: Rok kohouta (Odeon)
Tímto svým druhým silně autobiografickým románem Tereza Boučková potvrdila, že je výjimečnou současnou českou spisovatelkou s vlastním čtivým stylem, a dá se říci, že se zde potvrdil i její smysl pro drsnou životní pravdu.
Petra Soukupová: K moři (Host 2007)
Mladá autorka jako svou prvotinu napsala stylově čistý román na téma dětí v rozvedených rodinách. V jejím pregnantním literárním stylu je znát i její scenáristické školení.
Alena Dvořáková, anglistka
Knihou roku 2008 pro mě byla na prvním místě Cesta Cormaca McCarthyho (Argo, překlad Jiří Hrubý), protože mi otevřela cestu k ostatním dílům autora, zejména Krvavému poledníku, jenž česky teprve vyjde. Na druhém místě chci zmínit Puklinu Doris Lessingové (Jota, překlad Petr Pálenský) jako dílo, jež se snaží odpovědět na otázku po hodnotě pohlavního rozdílu mezi mužem a ženou, a při tom zajímavě mísí polemiku s vyprávěním.
Jiří Dynka, básník
Sándor Márai: Deníky (Academia) – nikdo tak fakticky nepopsal poslední dny člověka, jak sebevražda beznadějné, až anulují dřívější život...
Bytosti schopné zemřít (fra) – francouzští prokletí básníci 20. století.
Pavel Petr: Ve spánku sluncem voněl jsi (Kniha Zlín) – žalozpěv za láskou je jedinou možností!
Jiří Ellinger, diplomat a historik
Stanislav Komárek: Zápisky z Okcidentu (Dokořán).
Přes pár scestí, k nimž svede každé generalizování (a cestování); víc než vyvážena jsou překvapivými vhledy, svérázným stylem, vtipem a – moudrostí.
Václav Veber: Osudové únorové dny (NLN).
Pro Veberovu opakovanou odvahu psát včas o důležitých tématech – i pro schopnost odvaze dostát kvalitou.
Ludvík Vaculík: Dřevěná mysl (Dokořán, Máj). Protože ho čtu nejradši.
Bez nároku na bod uvádím jednu z amerických radostí – George F. Will: One Man´s America: The Pleasures and Provocations of Our Singular Nation (Crown Forum, New York 2008).
Eseje a úvahy předního konzervativního žurnalisty (něčím starosvětsky umanutým trochu Vaculíka připomínajícího) o historii, politice a současné Americe, včetně baseballu, jemuž beztak nerozumím.
Anna Fárová, kunsthistorička
Samozřejmě mě nejvíce zaujala kniha, kde slova se spojila s obrazy:
Josef Koudelka: Invaze 68 (Torst)
Jako velkolepý nakladatelský koncept, který propojil fotografa, grafika a historiky k vytvoření knihy o událostech přerůstajících lokální a časová vymezení.
Petr Fischer, vedoucí kulturní rubriky Hospodářských novin
Domácí próza a poezie: Ivan Martin Jirous: Okuje (Gallery 2007/Torst 2008)
Česká poezie pořád žije, ta Magorova navíc zraje jako víno.
Překladová beletrie: Cormac McCarthy: Cesta (Argo)
I s minimálními prostředky lze zachytit celé dějiny lidské civilizace. Geniální.
Odborná literatura: Václav Bělohradský: Společnost nevolnosti (SLON 2007).
Za vytrvalost, s jakou filosof vydrží křičet na agoře.
Jaroslava Janáčková: Božena Němcová. Příběhy – Situace – Obrazy (Academia)
Skutečná interpretace.
Petr Fidelius, kritik a editor
Josef Čapek: Publicistika I. Sloupky, entrefilety, fejetony, črty aj. (Ed. Jiří Opelík, Triáda).
Významné doplnění tvůrčího portrétu autorova a zároveň objevná sonda do publicistické řeči meziválečné.
Jaroslav Flegr, přírodovědec
Za zcela zásadní dílo pokládám literární prvotinu Jiřího Sádla Prázdná země (Dauphin 2007)
Podle mého názoru se jedná o nejen o neobyčejně zajímavý pohled na krajinu a lidi pražského předměstí, ale zároveň i o mimořádně autentickou poezii (v próze), vytvořenou za použití originálních jazykových a stylistických prostředků. Myslím, že nejde o knihu roku, ale o knihu nejméně desetiletí.
Alice Flemrová, překladatelka
1. Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Po hodně dlouhé době jsem v české próze navázala s vypravěčem onen důvěrný vztah, kdy chcete poslouchat, co vám říká, a máte pocit, že „de te fabula narratur“.
2. João Guimarães Rosa: Burití (Torst)
Přeložila a doslovem opatřila Vlasta Dufková. Díky vypravěčskému a překladatelskému umu jsem se mohla přenést na druhý konec světa a vychutnat si intenzivní chvění bezčasí.
3. Folgore da San Gimignano. Sonety týdne a měsíců (Opus 2007, ale vyšlo až na konci roku)
Přeložil a doslovem opatřil Jiří Pelán. Útlá knížečka, ale tolik radosti ze života! Zásobárna duševní vyrovnanosti na celý rok.
František Fröhlich, překladatel
1. Lexikon české literatury 4 (I–II)
Dokončeno záslužné mamutí dílo o české literatuře. Teď kdybychom se tak ještě dokázali připojit k civilizovaným zemím a pořídili si moderní slovník českého jazyka!
2. Roberto Saviano: Gomora (Paseka, přeložila Alice Flemrová)
Poučné, děsivé, výborně napsané (a přeložené) čtení, obzvláště v naší dnešní mrázkoidní, kočkoidní apod. současnosti.
3. Jiří Dědeček: Haiku haiečku (Galén) – zejména druhý oddíl.
Tomáš Glanc, rusista
Petra Soukupová: K moři (Host 2007)
Petr Halmay: Země nikoho (Opus)
Ivan Martin Jirous: Rok krysy (Torst)
Damas Gruska, Knihy a spoločnosť
Ladislav Bielik: August 1968 (Slovart)
Josef Koudelka: Invaze 68 (Torst)
Podobný je príbeh oboch kníh: fotografie nemohli byť dlhé roky publikované, v prípade Bielikovej fotky z bratislavského námestia „Muža s odhalenou hruďou pred hlavňou tanku“, ktorá obletela svet a stala sa logom konca Pražskej jari, sa jej autorstva dokonca spočiatku zmocnil nepoctivec.
Podobná je aj situácia, v ktorej vychádzajú – v oboch našich krajinách silnejú hlasy rusofilstva, či už vo svojej priamej a insitnej podobe alebo maskované formami antiamerikanizmu. Mohli by sme si spomenúť nie len na to, že v minulosti sa skôr či neskôr väčšina ich nositeľov našla na výplatných páskach Moskvy, ale aj na to, čo vlastne ospevujú.
Autentičnost oboch kníh k tomu silno nabáda.
Roberto Saviano: Gomora (Paseka, Kalligram)
Obávam sa, že o pár rokov sa bude dať napísať podobná kniha o pôsobení organizovaného zločinu na Slovensku či v Čechách. Rozbehli sme sa opačným smerom než civilizovaný svet. Prepojenie podsvetia a politickej moci (či moci štátnej, čo je u nás skoro to isté) zasahuje všetky úrovne, neskrýva sa ale demonštratívne manifestuje a spoločenské elity sa vo veci minimálne angažujú (na rozdiel napríklad od mohutnej domácej podpory, ktorú si získal Roberto Saviano).
Dana Hábová, překladatelka
Cormac McCarthy: Cesta (Argo)
Kiran Desaiová: Dědictví ztráty (Odeon)
Antonín Přidal: Kouzlo nechtěného (Druhé město 2007)
Pro obdivuhodnou nezdolnost postav smyšlených i skutečných.
Emil Hakl, spisovatel
1. Iva Pekárková: Sloni v soumraku (Millennium Publishing)
Příběh stárnoucí Britky a mladého Senegalce nese všechny znaky autorčina „klasického“ stylu: nespekuluje, nenudí, nefilozofuje, nešustí papírem, není to zkrátka skoro ani literatura – je to život sám.
2. Cormac McCarthy: Cesta (Argo, překlad Jiří Hrubý)
Minimalistické mistrovství, s nímž McCarthy pojal základní trauma euroatlantické kultury, snad mimo jiné přispělo i k tomu, že by se téma generální zkázy mohlo začít aspoň na čas počítat mezi náměty značně opotřebované.
Jan Halas, literární redaktor v. v.
1. Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Trochu opožděný znamenitý debut autora, od kterého lze jistě očekávat další vynikající texty (Ladislav Fuks také vydal svého Mundstocka po čtyřicítce).
2. Jiří Holý: Vladimír Justl – Ozvuky času... (Akropolis)
Konečně knižní rozhovor s člověkem, který se zcela mimořádným způsobem zasloužil o kontinuitu naší kultury navzdory temným časům.
3. Jiří Voskovec, Jan Werich: Korespondence III (Akropolis)
Vzácně lidské svědectví o smutném stáří obou komiků v smutné době, podané s nenapodobitelným humorem.
Tomáš Halík, teolog a sociolog
1. Lionel Blue: Do nebe zadními vrátky (Tartaros)
Upřímná, vzácně sebeironická výpověď rabína, spojující anglický humor s židovskou moudrostí
2. Matka Tereza: Přijď, buď mým světlem (Karmelitánské nakladatelství)
Pro mnohé šokující vhled do vnitřních krizí víry moderní světice
3. Ulrich Beck: Der eigene Gott (Inselverlag Frankfurt)
Originální úvaha známého sociologa o měnící se společenské roli světových náboženství, o jejich potenciálu k míru i k násilí.
Zbyněk Hejda, básník
Andrej Stankovič: Co dělat, když Kolja vítězí (Triáda a Revolver Revue)
Dagmar Hochová, fotografka
1. Josef Čermák: Prahou Franze Kafky (Albatros)
2. editorka Anna Freimannová: Síla věcnosti (Respekt Publishing)
3. Georges-Marc Benamou: Mnichovský přízrak (Paseka)
Jiří Honzík, rusista a literární historik
Jana Štroblová: Lament (Akropolis)
Autorka je hluboce otřesena stavem dnešního světa, ale statečně se s ním potýká, brání se dnes tak módní frustraci. A hlavně: bez ohledu na název knížky v knížce samé vůbec nelamentuje.
Vladimír Justl za to, jaký cit pro kvality, jež časem nestárnou, projevil ve svém výboru z tvorby neprávem pozapomínaného básníka: Konstantin Biebl: Dobrodruh (Euromedia – Odeon, Skvosty poezie, sv. 18)
Dušan Havlíček: Listy v exilu. Obsahová analýza časopisu Listy, který v letech 1971 až 1989 vydával v Římě Jiří Pelikán (Burian a Tichák)
Materiály, jež se k nám vracejí na oněch bezmála tisíci stránkách, jsou mi dokladem svobodného myšlení v nesvobodné době. Když si v nich po večerech s potěšením listuji, radši si ani nekladu otázku, jak by ve srovnání s nimi dopadla naše dnešní publicistika.
Michal Horáček, textař
Jan Randák a Petr Koura (eds): Hrdinství a zbabělost v české politické kultuře 19. a 20. století (Dokořán)
Přehršel esejí vesměs mladých badatelů českých společenskovědních disciplín na významné téma, jakým je nejen hrdinství/zbabělost, ale i politická kultura.
Pavel Himl: Zrození Vagabunda (Argo)
Inspirativní žánr historické antropologie, do ČR dosud pohříchu teprve vstupující. Autor osobitě rozvíjí postupy světových klasiků (například Natalie Z. Davisové), ale pole jeho zájmu je ryze domácí.
Jaromír Hořec, básník a novinář
Karla Erbová: Betty (Středisko západočeských spisovatelů Plzeň, doslov Vladimír Novotný, edice Pro Libris)
V dnešním stavu české poezie je to mimořádné dílo.
Cyril Höschl, psychiatr a publicista
1. Khaled Hosseini: A Thousand Splendid Suns /Tisíc nádherných sluncí/ (Bloomsbury Publishing PLC, UK 2007)
Na pozadí krutých dějin současného Afghánistánu vystavěné úchvatné drama úžasné lásky, přátelství a smrti. Nesmírně jímavá sonda do hlubin ženské duše a ženského údělu – nejen v islámu, ale vůbec. Vypravěčské mistrovství autora Lovce draků se ani v tomto románu nezapře.
2. Poslední román laureáta ceny Dominika Tatarky, Stanislava Rakúse: Excentrická univerzita (Koloman Kertész Bagala, SK).
Citát: „....prichádzam na to, že veľa som získal pre Excentrickú univerzitu najmä od tých, ktorí ma svojou rozprávačskou prevahou a dominantnosťou prinútili mlčať, počúvať a pozorovať. Niekedy sa mi dokonca zdá, že práve oni mi poskytli najviac podnetov na rozprávanie.“
3. Nassim Nicholas Taleb: The Black Swan /Černá labuť aneb Důsledek vysoce nepravděpodobného/ (Random House, NY 2007)
Svým názvem na Popperovu epistemologii narážející velice čtivá kniha o způsobu lidského myšlení, o nahodilosti a pravděpodobnosti, která je tak provokativní, že každému, kdo ji přečte, změní pohled na svět.
Anna Housková, hispanistka
João Guimarães Rosa: Burití. Přeložila Vlasta Dufková. (Torst)
Had, který se kouše do ocasu. Výbor hispanoamerických fantastických povídek. Uspořádala Eva Lukavská. Přeložili E. Lukavská, J. Machej, D. Nemrava, M. Riebová, E. Spitzová. (Host)
Fernando Pessoa: Nevinnost je nemyslet. Básně Alberta Caeira. Přeložila Pavla Lidmilová, grafická úprava Jiří Voves. (Garamond)
Jiří Hrabal, literární teoretik a překladatel, šéfredaktor Aluze
Karel Šiktanc: Vážná známost (Paseka)
Perla v současné české poezii.
Edward W. Said: Orientalismus (Paseka)
Kontroverzní dílo, které rozhýbalo stojaté vody myšlení nejednoho humanitního oboru.
kol. autorů: Lexikon české literatury 4/I,II S–Ž (Academia)
Tuhle poctivou práci nelze neocenit.
Petr Hrbáč, spisovatel
1. Básnická sbírka Petra Čermáčka Linea nigra, nakladatelství Protis, edice Večernice. Autor je podle mne s každou další knížkou lepší, už předešlé mne velmi zaujaly. Píše o všedních věcech, nevyhýbá se i výjevům z každodenního rodinného života, ale nikdy nesklouzne k banalitě.
2. Novela brazilského autora – žel, již dávno nežijícího – nazvaná Burití. Překlad Vlasta Dufková, nakladatelství Torst. Spisovatelem je geniální João Guimarães Rosa. Nikdy není dost upozornění na dílo tohoto tvůrce, zvláště v době, kdy jsme konjunkturálně zaplavováni rozbředlinami některých jeho mladších krajanů…
Petra Hůlová, spisovatelka
I letos se záměrně omezuji na výběr jen z české literatury.
Nejsilnějším zážitkem byla rozhodně četba Cest na Sibiř od Martina Ryšavého.
Dalších několik knih, které následují, ovšem s velkým odstupem: Let čarodějnice od Emila Hakla, Šternův pokus milovat od Davida Zábranského, Recyklovaný muž od Magdalény Platzové a K moři od Petry Soukupové.
Karel Hvížďala, spisovatel a novinář
Georges-Marc Benamou: Mnichovský přízrak (Paseka)
Bravurně napsaný román, který nám připomíná, že rok 1938 se nás týká víc, než si myslíme i dnes.
Petr Fischer: Veřejné osvětlení (SLON)
Tuto knihu a jejího autora čtu rád proto, že přináší do veřejného prostoru (a médií) jiný jazyk, a tím nás nutí o běžných provozních (politických) událostech jinak přemýšlet. Usvědčuje nás z pohodlnosti, kvůli které jsme se zabydleli v klišé.
Radovan Charvát, překladatel
1. Ádám Bodor: Okrsek Sinistra – krásný překlad, divoká, pochmurná krajina, temné osudy, zadumanost krajiny a zvláštní dialogy mezi realitou a jakýmsi neuchopitelným snem. (Havran)
2. Koráb korálový, tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků, uspořádal Dušan Karpatský a kol. Obdivu hodná antologie. (Fori Prague 2007)
Josef Chuchma, literární a fotografický kritik, redaktor přílohy Kavárna v MF DNES
Josef Koudelka: Invaze 68 (Torst)
Zcela ojedinělé fotografické svědectví o prvních dnech invaze v Praze v srpnu 1968. Vrcholný dokumentační výkon v rámci fotožurnalismu – od tvůrce, který se za fotoreportéra nikdy nepokládal, a také jím jinak nikdy nebyl.
Petr Král: Zpráva o místech (Torst)
Pro autorovu mimořádnou smyslovou i formulační schopnost evokace „ztraceného času“, pro zdrženlivou, přitom však značnou odvahu pobývat v sobě.
Jaroslava Janáčková, literární historička
Josef Kainar: Básně (NLN, Česká knižnice, vročení 2007)
Čím jsem se po léta těšila, mám v jedné knize a s komentářem.
Dalibor Tureček: Fejeton Jana Nerudy (ARSCI 2007)
Konečně nemusíme Nerudu hodnotit jen počtem fejetonů, ale chutnat jejich jakost.
Petra Soukupová: K moři (Host 2007)
Obdivuju vyprávění v přítomném čase a jeho tempo.
Zdeněk Janík, spisovatel a publicista
Jolana Poláková: Smysl dialogu (Vyšehrad)
Autorka, filosofka, vědomá si nejen potřeby, ale i obtížnosti smysluplného dialogu, ukazuje jak na jeho teoretické předpoklady, tak i na praxi.
Ilja Hurník: Fialový notýsek (Akropolis)
Po Zeleném, Modrém a Růžovém notýsku jde o další žeň autorových pohledů na všechny tři rozměry života i to, co je mezi nimi.
Vítězslav Hlouška: Facky, hroty, polemiky (Arsci)
Otevřené, často ostře vyhrocené souboje literátů a kritiků: Havlíčka s Tylem, Šembery se Skrejšovským a Šaldy s jeho odpůrci ukazují při jinak velké otevřenosti jistou noblesu a kultivovanost, kterým by se měli dnešní soupeři často učit.
Vít Janota, básník
Emil Hakl: Let čarodějnice (Argo)
Další tak trochu nesnesitelný hrdina, který nás ale rozhodně nenechá v klidu. Možná proto, že nám připomíná i něco, co bychom si ani připomínat nechtěli. Tentokrát s nožem v ruce, tentokrát na ose Praha – Lisabon.
Josef Moník: Psi bez rodokmenu (Paseka)
Příběhy je třeba stále vyprávět, i ty zdánlivě obnošené o osudové lásce. A když vyprávět tak z gruntu. Od první republiky, od sošného Masaryka na koni, od starých Holešovic, nenávratně smetených z povrchu zemského.
Oldřich Král: Mistr Sun o válečném umění, Jiří Kolář: Mistr Sun o básnickém umění (Dokořán)
Texty nenové, pro někoho možná notoricky známé, byť jeden v novém překladu. Tak stejné a tak jiné, tak jiné a tak stejné. A v zrcadlovém vydání též dvě polokoule uranu sražené rozbuškami k sobě.
Josef Jařab, amerikanista
1. Edward W. Said: Orientalismus: Západní koncepce Orientu (Paseka). Překlad Petra Nagyová.
Kniha pochází už z roku 1979, ale u nás ještě stále může sehrát pozitivní roli pro tolik potřebnou liberalizaci tradičně stereotypního pohledu na svět Východu, i když sama není zcela prosta nedostatečně diferencovaného vnímání Západu. Jde nicméně o klíčovou práci pro pozdější vývoj postkoloniálních teorií v literární vědě a kultuře.
2. Philip Roth: Sabbathovo divadlo (Mladá fronta)
Nejenže člověk sotva stačí číst, aby držel krok s autorovou románovou produkcí posledních let; navíc se nestačí divit literárně silné a výmluvné umíněnosti, která charakterizuje každý nový pokus dobrat se pravdy o člověku v dnešním světě. Tento román v adekvátním překladu Jiřího Hanuše může šokovat otevřeností, ale jeho cena je zejména v tom, jak naši tělesnost (a její zranitelnost a omezenost) posuzuje a dramatizuje jako filozoficky chápanou danost.
3. Dušan Havlíček: Listy v exilu (Burian a Tichák)
Úctyhodný a záslužný ediční čin, který pomůže zachování a vnímání naší moderní historie v potřebném záběru, čemuž už z římského exilu mezi lety 1971 až 1989 napomáhaly právě Listy Jiřího Pelikána.
Václav Jehlička, ministr kultury
Josef Váchal: Šumava umírající a romantická (Paseka)
Arnošt Lustig, Markéta Mališová: O ženách (Nakladatelství Franze Kafky)
Pavel Juřík: Jihočeské dominium (Libri)
Vlastimil Ježek, Národní knihovna
1. Alex Koenigsmark: Siromacha (Mladá Fronta 2007)
Kritiky téměř opomenutý román, který bez patosu a přetvářky precizně vykresluje charaktery typických Čechů v době přizpůsobování se totalitní moci. Po jeho přečtení se člověk zase o něco méně diví naší dnešní realitě hluboko zakořeněné v poválečném Československu druhé poloviny minulého století.
2. Marie Kubátová: Haraburdí aneb Jak se líhnou knížky (Sláfka, 2007)
Sbírka povídka vydaná k 85. narozeninám plodné autorky stojí za přečtení stejně jako většina dalších titulů ze stejné dílny – včetně pohádek publikovaných v tomto a minulém roce. Za pozornost stojí i Kubátové život – včetně důvodů, proč jsme ji přehlíželi před rokem 1989 a proč to děláme dodnes.
3. Petra Hůlová: Stanice Tajga (Torst)
„Je to příběh o chlápkovi, který se z polonaivních důvodů rozhodne odjet z Dánska na Sibiř a už nikdy se nevrátí zpět,“ řekla v rozhovoru pro Aktuálně.cz. o svém románu plném dobrodružství, v němž se propojují různé doby, světadíly, kulturní prostředí i žebříčky hodnot, sama autorka. A řekla tak o svém posledním díle víc, než drtivá většina povrchně žvanivých recenzentů.
Juliana Jirousová, výtvarnice
1. Pavel Reisenauer: 209 kreseb a 33 obrazů (Respekt Publishing a. s. v Respekt Edici)
Že je Pavel Reisenauer obdivuhodný kreslíř, vím dávno, ale jeho demlovské obrazy mě naprosto nadchly. Jsou tak živé, že je při nich slyšet možná i Demlův smích.
2. Elie Wiesel: Paměti 2, Všechny řeky jdou do moře, moře se však nenaplní (Pragma 2007)S vděčností čtu druhý díl Wieselových Pamětí. Elie Wiesel mi pomohl víc pochopit svět, ve kterém žijeme.
3. Petr Mikeš: Starý dům, haiku a jiné básně (Periplum)
Pro mne je Petr Mikeš nejlepší současný básník.
Milan Jungmann, literární kritik
Alexandr Jakovlev: Rusko plné křížů. Od vpádu do pádu bolševismu (Doplněk)
Tuto knížku každý v minirecenzi pochválí, ale nečte, v přesvědčení, že o tématu všechno ví. Je to omyl. Text na dokumentech – mimo jiné – ukazuje, jakými cestami se z V. I. Lenina stal symbol spravedlivého vůdce ruských prostých lidí, ale jak on ve skutečnosti byl krutým samovládcem a příkladným učitelem despotického Stalina. Tento nakladatelský počin je odpovědí dnešním komunistům, kteří se k „světlému“ zjevu Leninovu stále hlásí. Kniha mě zaujala natolik, že jsem se stal jejím spolupřekladatelem.
Lenka Jungmannová, literární teoretička
1. Tereza Boučková: Rok kohouta (Odeon, Euromedia Group k.s.)
Boučkové „vášnivé“ tvarosloví využívá zkratek, rychlých proměn a ironického nadhledu, který příběh o vyrovnávání se s kriminálním chováním dospívajících synů a krizí vlastního sebevědomí podbarvuje typicky ženským smyslem pro paradoxnost. V „románu o románu“ se navíc osobní historie setkává s objektivními dějinami, což podává zprávu i o současné české společnosti.
2. Josef Šafařík: Hrady skutečné a povětrné (Dauphin)
Nevelký a nenápadný, leč nadčasový a intelektuálně pronikavý soubor kulturně-filosofických esejů, které skrze zdánlivě odtažité příležitosti (například divadelní inscenace či hra) postihují povahu současné civilizace a postavení člověka v ní.
3. Jiří Opelík: Čtrnáctero prací o Karlu Čapkovi a ještě jedna o Josefu Čapkovi jako přívažek(Torst)
Sebrané studie (v rozpětí let 1966–2008) našeho předního literárního historika se precizně věnují Čapkově tvorbě a zároveň brilantně formulují myšlení o literárních a společenských fenoménech.
Vladimír Just, literární kritik a teatrolog
1. Jiří S. Kupka: Krvavé jahody (Mladá fronta 2007)
„Ve 20. století je veskrze lživé všechno, co se neopírá o dokumentární fakticitu“, napsal vězeň Gulagu Varlam Šalamov; a tak i román může být záznamem autentické křížové cesty jedné z českých obětí, odvlečených do ruských táborů smrti (1945 – tedy za prezidentování E. Beneše).
2. Jiří Voskovec + Jan Werich: Korespondence III, ed. Ladislav Matějka (Akropolis, Nadace Jana a Medy Mládkových)
Už samo dovršení edičního počinu desetiletí přestavuje jedinečnou hodnotu dokumentární i literární: škoda, že nakladatel prošvihl možnost, aby projekt uzavřela existující errata k botám předchozích dílů.
3. Josef Váchal: Šumava umírající a romantická (Paseka)
Olbřímí ediční úkol – olbřímí rehabilitace nadčasového pojmu „divočina“: zároveň Váchalův časový příspěvek k absurdní kocourkovské debatě, zda v „bezzásahovém“ území „zasahovat“ či „nezasahovat“.
Vladimír Justl, editor a literární historik
1. Georges Bernanos: Velké hřbitovy v měsíčním svitu (Vetus Via / Dauphin). Se sedmdesátiletým opožděním vychází kniha uctívaného autora. Je živá, protože stále varující.
2. Viola Fischerová: Písečné dítě (fra).
Před 15 lety po návratu z exilu vstoupila a záhy vtrhla do české poezie ve věku plné zralosti. Písečné dítě je obnažující, vyžaduje ticho a prosí o srozumění.
3. Jana Štroblová: Lament (Akropolis)
Čtenářsky žiji s Janou Štroblovou od její prvotiny Protěž, vydané před půl stoletím. Lament se mi zdá být novým úhozem, ohlédnutím zpět, které cosi uzavírá, a nápovědou toho, co otevírá.
Václav Kadlec, Pražská imaginace
1. kolektiv: Český hraný film V. (1971–1980) (Národní filmový archiv).
Obrovské množství nesmírně kvalitní, detailní práce v projektu, který nemá ve světě obdoby.
2. Jan Werich, Jiří Voskovec: Korespondence III (Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových). Uspořádal Ladislav Matějka.
Třísvazkový komplet dokresluje a občas upravuje pohled na nezapomenutelnou tvůrčí dvojici a na dobu, která ji na velkou část života rozdělila místem, ne ale myšlením.
3. Český film. Herci a herečky III. díl S–Ž (Libri)
Opravdu velice potřebný slovník, pečlivě připravený a navíc slibující, že se v následujících dílech bude věnovat dalším, méně viditelným filmařům.
Václav Kahuda, spisovatel
Petr Hrbáč: Čekali (Weles 2007)
Podivuhodně tajemná dětská imaginace, plná energie. A přesná.
Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem (Torst)
Po dlouhé době od smrti Ladislava Fukse někdo, kdo má vlastní jazyk. Za tou knihou je něco jako tichý úsměv.
Michio Kaku: Hyperprostor (Argo, Dokořán)
Teprve když se ve fyzikálních vzorcích objeví psychologické pojmy, je v tom cítit závan budoucnosti.
Eva Kantůrková, spisovatelka
Alex Koenigsmark: Siromacha (Mladá fronta)
Nechci být vědmou, ale myslím si, že tato kniha je životním románem Alexe Koenigsmarka. Je to líčení dvou převratů, poválečného a únorového. Líčení nemilosrdné, v postavách i situacích přesné, možná nelíbivé, ale ve výsledném pocitu přesvědčivé. V době tak oblíbeného literárního ohlazování historických a lidských šrámů bylo potřeba dost odvahy vylíčit krutou bezvýchodnost tehdejších lidských osudů a dobový obraz navíc zesílit autorskou ironií.
František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich (Akropolis)
František Cinger nejen doprovází oba časopisy Osvobozených, Vest Pocket Revue a Lokálního patriota, zasvěceným komentářem, samo jejich knižní vydání je obrovskou zásluhou. Dýchne na vás chytrý humor současně s nebývale nadaným divadelním, literárním, výtvarným, filmovým uměním. O dvojknihu se velkou péčí zasloužilo i nakladatelství Akropolis.
Anna Kareninová, překladatelka
Ivan Martin Jirous: Okuje (Gallery 2007)
Čekala jsem „sebrané texty z posledních let“ a četla jednu z nejosobitějších skladeb, co v české literatuře poslední dobou vyšly.
Pavel Zajíček: Roztrhanej film (Pulchra)
Autenticita obrazného jazyka skutého do filmových záběrů bezčasí: to nejsou „básně v próze“, je to ryzí poezie ve formě dokumentárních záznamů.
Alexandr Jakovlev: Rusko plné křížů (přeložili Milan Jungmann a Jana Červenková, Doplněk)
Člověk nomenklatury, který si uvědomil, že sloužil hrůze: otřesný doklad o teroru bolševismu. Pro všechny, kteří se to snaží omlouvat. A pro mě věc osobní.
Vladimír Karfík, literární kritik
Karel Šiktanc: Vážná známost (Karolinum)
JonathanLittell: Laskavé bohyně. Přeložila Michala Marková (Odeon)
Jiří Voskovec, Jan Werich: Korespondence I, II, III. Editor Ladislav Matějka (Jiří Tomáš – nakladatelství Akropolis)
Lenka Karfíková, filosofka a teoložka
1. Rukopisy od Mrtvého moře, hebrejsko-český text, přeložili S. Segert a kol., úvodní studie napsali S. Segert a J. Dušek (Oikúmené 2007, 964 stran)
Kniha přináší první český překlad tajuplné sbírky tzv. kumránských rukopisů starých více než dva tisíce let, které byly předmětem dobrodružného nálezu v jeskyních judské pouště v roce 1947.
(Rukopisy obsahují nejstarší verzi některých starozákonních textů, dále dokumenty židovské „Jednoty“, snad společenství esejců. Strhující není pro laického čtenáře ani tak obsah těchto náboženských spisů, jako pohnutá historie jejich nálezu i nejasnost, která dodnes obestírá jejich původ. Ocenění si zaslouží nejen erudice nedávno zesnulého prof. Segerta a jeho spolupracovníků, ale i velkorysost publikace, zahrnující vedle českého překladu také originál hebrejských textů.)
2. Miroslav Šedina: Bakchantky a včely. Řecký mýtus a filosofie u Klementa Alexandrijského (Oikúmené 2007, 144 stran)
Studie současného českého autora vynikají odbornou úrovní, originalitou zcela neteologického hlediska a téměř beletristickým zpracováním.
(Autor si všímá motivů řecké mytologie a filosofie u raně křesťanského spisovatele Klementa Alexandrijského, který byl jejich dobrým znalcem a který jim zároveň dal nový smysl. Kniha zachycuje genesi nového smyslu v jejím procesu bez jakýchkoli předsudků o jejím výsledku.)
3. Hannah Arendtová: Vita activa neboli O činném životě, přeložil V. Němec (Oikúmené Praha 2007, 432 stran)
Dnes již klasická práce sledující neblahé vítězství člověka udržujícího se prací naživu(animal laborans) nad podnikavým homo faber, kterýzhotovuje statky světa, a zejménanad člověkem skutečně jednajícím jako iniciativní bytost.
Jan Keller, sociolog
Roberto Saviano: Gomora (Paseka)
Existuje více odvážných Italů, kteří popsali činnost mafie (Arlacchi, Gambetta, Lupo, Sciarrone), ale tenhle překlad snad přesvědčí českého čtenáře, že Neapol není zase tak daleko.
Václav Klaus, prezident republiky
1. Cormac McCarthy: Cesta (Argo)
Děsivá výpověď o jedné z možných budoucností. Vážná literatura, žádné prázdné sci-fi.
2. Sándor Márai: Deníky (Academia)
Dva svazky stylizovaných deníků velkého středoevropana za období 1943–1989. Ne náhodou vyšly v edici Paměť.
3. Alan Greenspan: Věk turbulencí (Fragment)
Psaní předmluvy mne přinutilo promýšlet každou řádku této moudré knihy.
Ivan Klíma, spisovatel
Za nejlepší knížku českou, kterou jsem v poslední době četl, považuji Čas hříchů od Ivana Kopeckého (Hejkal) – pro její krásný jazyk a obraz láskyplných vztahů v době plné nenávisti. Ze zahraniční spíše zástupce literatury faktu: Alexandra Jakovleva Rusko plné křížů (Doplněk). Útlá kniha v neobyčejné hutnosti dokumentuje zločinnost bolševismu a všech jeho tvůrců.
Jana Klusáková, ČRo-Radiožurnál
Radek Malý: Malá tma (Host)
Olga Tokarczuková: Běguni (Host)
Rudla Cainer: Žulový Stalin (ARSCI)
Povinná četba před volbami.
Josef Kolmaš, orientalista
1. Vladimír Liščák: Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech (Libri)
Podrobný a čtivý chronologický přehled historického vývoje na území Číny (včetně Tibetu) a na Tchaj-wanu. Registruje též fakta o kulturním a náboženském vývoji.
2. Hans Wolfgang Schumann: Svět buddhistických obrazů. Ikonografická příručka buddhismu mahájány a tantrajány. Z němčiny přeložil Jan Filipský. (Academia)
Encyklopedie buddhistické symboliky na území Indie a Tibetu ve spolehlivém odborném překladu, doložená 420 ilustracemi.
3. Bardo thödol. Tibetská kniha mrtvých (Vysvobození v bardu skrze naslouchání). Z tibetštiny přeložil a komentoval Josef Kolmaš. (Argo)
Nádherně vypravené dvojjazyčné, tibetsko-čínské vydání základního díla tibetské eschatologie a mystické literatury. S předmluvou 14. dalajlamy.
Stanislav Komárek, biolog, filozof a spisovatel
Luboš Merhaut (ed.): Lexikon české literatury 4 I, II (Academia)
Obří a potřebné dílo, z něhož na literáta padá hrůza – tolik jich bylo, tolik toho napsali a po většině z nich pes neštěkl...
Ondřej Konrád, hudebník a publicista
Vladimir Nabokov: Dar (Paseka 2007)
Nejen pro to, jak román přeložil z ruštiny anglista, nabokovovský expert Pavel Dominik. Ale hlavně za druhou kapitolu vyplněnou přebarvitým sněním vypravěče o otcových výpravách do nitra Asie.
Emil Hakl: Let čarodějnice (Argo)
Trochu depresivní, dost zábavné a v mnohém přesné vnímání toho, čemu se kdysi říkalo „současnost“. Plus věrohodnost únikových stavů z ní.
Paul Tingen: Miles Beyond (Billboard Books)
Roku 2001 poprvé vydaná publikace věnovaná „elektrické“ éře dřívějšího ideálu kultivovaného jazzu Milese Davise (tedy letům 1968–1991), pohledem autora, který vzhledem k svému věku u počátku té fantastické a převratné muziky nemohl být. A pro kterého jde stále o zjevení.
Markéta Kořená, literární historička
Pavel Reisenauer: 209 kreseb a 33 obrazů (Respekt Publishing)
Slavomír Kudláček: Svět, který předtím nebyl (Dauphin)
Ondřej Tuček: Kachnička (Dobrý důvod)
Protože je v nich pokaždé nějaké další pěkné překvapení.
Pavel Kosatík, spisovatel
1. Andrej Stankovič: Co dělat, když Kolja vítězí (Triáda)
Prostořeký autor nežije už sedm let, ale jeho tzv. příležitostné texty se jeví stále pravdivější.
2. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955 (Academia 2007)
Nejvíc nově pojmenovaných faktů na malém prostoru.
3. Josef Fulka: Psychoanalýza a francouzské myšlení (Herrmann a synové)
Freud vs. Lacan: nejenže česky, ale i čtivě.
Petr Kotyk, archivář a fotograf
Bohumila Grögerová: Rukopis (Pavel Mervart)
V básních zahlédneme duše slov.
Daniela Hodrová: Spatřené hlavy (Malvern)
Pro propojené „všechny časy“, spatřené skrze hlavy na fasádách
Ludvík Vaculík: Dřevěná mysl (Máj – Jaroslava Jiskrová a Dokořán)
Za věrnost mizejícímu světu zděděného řádu, tak.
František Koukolík, neuropatolog
1. Písně Zlaté bohyně. Staroegyptská milostná poezie. Překlad Renata Landgráfová. Přebásnil Jan Krejčí. (Set out 2007)
Nejkrásnější milostná poezie, s jakou jsem se kdy setkal. Kořeny Písně písní. Mistrovský překlad, skvělé přebásnění, vynikající předmluva, dokonalá dokumentace.
2. Tim Weiner: Legacy of Ashes. The history of CIA (Doubleday, New York 2007)
Tim Weiner, nositel Pulitzerovy ceny, dokládá, kdy, kde a jakým způsobem ovlivňovala CIA světové dějiny. Například na výplatní listině CIA byli nejen italští křesťanští demokraté, neofašisté a předseda italské vlády Giulio Andreotti, je na ní i od 60. let minulého století i dalajlama… Jestliže byl Mailerův Duch děvky vynikajícím románem s touto tematikou, Weinerova kniha přináší fakta. Kniha má 605 stran, prameny, z nichž čerpá, jsou na dalších 172 stranách.
3. Jonathan Littell: Laskavé bohyně (Odeon)
Každý, koho zajímá probíhající vzpoura deprivantů, by měl těchto 855 stran číst znovu a znovu. Nacismus a jeho válka je jen rámec, neboť popsané jevy se děly a dějí na světě všude. Chce-li někdo nahlédnout do mentality vysoce vzdělaného tvůrce a vykonavatele zla, odpovědět si na otázku „Jak může tak vzdělaný člověk dělat tyhle věci?“, najde odpovědi.
Jiří Kratochvil, spisovatel
Richard Osborne, Dan Sturgis, Natalie Turner: Teorie umění (Portál)
Renata Kricnerová, šéfredaktorka časopisu Knižní scéna
1. Lenka Bydžovská a Karel Srp: Jindřich Štyrský (Argo; vyšlo opravdu v posledním prosincovém týdnu 2007)
2. Petra Hůlová: Stanice Tajga (Torst)
3. Murakami Rjú: V polévce miso (Argo)
Luboš Kropáček, orientalista
Edward W. Said: Orientalismus. Západní koncepce Orientu (Paseka)
Světoznámé, trvale diskusní dílo se po 30 letech konečně objevilo v českém překladu.
Národ a náboženství v době globalizace (Karolinum)
Dvojjazyčné vydání šesti přednášek významných francouzských sociálních vědců. Slouží porozumění současnému světu od problematiky národa a evropanství po úsilí o racionalitu v islámu.
Tomáš Halík: Dotkni se ran. Spiritualita nelhostejnosti (Nakladatelství Lidové noviny)
Evangelium a vlastní klinická a kněžská zkušenost dovedly autora k víře čerpající jistotu z Kristových ran a výzev utrpení kolem nás.
Ludvík Kundera, básník, překladatel a literární historik
Jiří Voskovec & Jan Werich: Korespondence III (Akropolis)
Pavla Lidmilová, překladatelka
Cormac McCarthy: Všichni krásní koně (Argo, 2. vydání 2008). Přeložil Tomáš Hrách.
João Guimarães Rosa: Burití (Torst). Přeložila a doprovodnou studii napsala Vlasta Dufková.
Antonín Líman, japanolog
nemám k dispozici celou knižní produkci v ČR, ale v roce 2008 mě zaujaly dvě útlé básnické sbírky:
1. Jiří Dědeček: Haiku haiečku (Galén)
K haiku mám jako japanista blízko a sleduji pozorně českou tvorbu v tomto žánru. Z mnoha českých pokusů se mi Dědečkova haiku líbí jako nejoriginálnější a nejcitlivější. Vybroušená forma je v dokonalém souladu s obsahem.
2. Zdeněk Hron: Škvírou v žaluzii (Dybbuk)
Poslední sbírka Zdeňka Hrona má velkou hloubku, básníkův cit je pročištěn na samu dřeň slov a jeho smutná a nevyhnutelná skepse se prolíná s okouzlenou radostí ze života.
František Listopad, básník
Vladimír Körner: Údolí včel, ze svazku Sebraných spisů č. 4. (Dauphin).
Z hlubin českého jazyka do jiných hlubin. Láska nespí: zařadil jsem Údolí včel blízko Markety Lazarové.
Revue Prostor. Míjím se často s českou kulturou. Teprve nyní jsem objevil podstatné, energické a poeticky veselé čtení a více než pouhé čtení.
Ondřej Liška, ministr školství
Pavel Barša, Ondřej Císař: Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů. (Portál)
Kniha, která hloubkou záběru přesahuje horizont české mainstreamové politické teorie. Poutavé čtení v éře nového zápasu o mezinárodní řád.
Adam Hochschild: Bury the Chains (Macmillan 2005)
Kniha je sice z roku 2005, ale je to mimořádně poučný text o historicky první lidskoprávní kampani vedené několika Brity na konci 18. století s cílem dosáhnout zákazu otroctví. Ukazuje sílu občanské společnosti, velmi posilující pro vědomí, kolik může zmoci jednotlivec.