Milk v podstatě vypadá jako běžná, dobrá biografie, upřímná, uhlazená, pečlivá. Jako obvykle začíná připomínkou tragické smrti hrdiny a pak chronologicky pokračuje po důležitých okamžicích jeho života, dívá se do soukromí i na veřejnost, popíše jeho vzestup a kruh zakončí jeho smrtí, odehranou s odkazem na Pucciniho tragickou Toscu. Jako důležitou tečku přidá odkaz titulní postavy, pro který stálo za to o ní točit film.
Podívejte se na trailer
Všechno to je velmi hezky natočené. Dokumentární záběry jsou umně zakomponovány do těch nahraných, které obdivuhodně rekonstruují ducha i vzhled doby a místa (konkrétně sanfranciské čtvrti Castro).
Obsazení je hvězdné i vynikající a jsou v něm dva adepti na Oscara (Sean Penn a Josh Brolin). Jen to je všechno trochu konvenční. Z běžných životopisů film vyděluje jeho hrdina - Harvey Milk, první otevřeně homosexuální politik, který byl kdy v USA zvolen do veřejného úřadu, konkrétně úřadu radního v San Francisku. V listopadu 1978 jeho a starostu George Mosconeho zastřelil jiný radní, Dan White.
Právě Milk - postava z Milka -filmu dělá i dílo politicko-společenské. Jakkoliv se tomu chtěli producenti vyhnout tím, že premiéru posunuli až za americké prezidentské volby, Milk nese nepřehlédnutelné paralely s dneškem. Nejen že v jednom z jeho projevů o potřebě naděje se ozvou i slogany nového prezidenta Obamy.
| Hodnocení LN | |||
| **** čtyři hvězdičky z pěti | |||
| Milk USA 2008 Režie: Gus Van Sant Scénář: Dustin Lance Black Kamera: Harris Savides Hudba: Danny Elfman Hrají: Sean Penn, Josh Brolin, James Franco, Emile Hirsch, Diego Luna, Alison Pillová a další Distribuce v ČR: HCE Premiéra: 12. 2. 2009 |
|||
Celý Milkův nejslavnější boj proti Návrhu 6, který v roce 1978 chtěl znemožnit homosexuálům učit děti, připomíná obdobnou kampaň z loňského listopadu proti Návrhu 8, zakazujícímu v Kalifornii homosexuální manželství. S tím rozdílem, že v roce 2008 Návrh prošel, a právě to ukazuje, jak kontroverzní může film o postavě, která se za svůj jiný styl života nestydí, dnes pořád být - a taky jak potřebný. Pak se nabízí argument, že podat netradičního politika v klasicky vyprávěném žánru biografie je možná ten nejlepší způsob, jak dostat jej i jeho odkaz do širšího povědomí.
Že o Milkův odkaz jde především, ukáže konec plný dojetí i naděje, v němž desetitisíce pokojně pochodují na počest zavražděného. Film mohl končit procesem s Whitem (Josh Brolin), jenž za dvojnásobnou vraždu dostal směšně nízký trest, což vedlo k pouličním bouřím. Tyhle události se ale jen zmíní v nezbytných závěrečných titulcích, které nám řeknou, jak kdo dopadl i jak kdo doopravdy vypadal.
Film radši než frustraci zdůrazňuje Milkovu inspirativní sílu, přesně jak to hlásá jeho proslulý výrok: „Jestli mi má proletět hlavou kulka, tak ať zničí i dveře všech skrytých komnat.“ On sám byl za dveřmi přetvářky a strachu zavřený až do svých čtyřiceti let. Pak se přestěhoval s novým milencem Scottem Smithem (James Franco) z New Yorku do liberálnějšího San Franciska, kde otevřel obchod s fotografickými potřebami i sám sebe a přirozeně se zapojil do boje za práva menšin.
Možná takový hrdina i takový tradičně zpracovaný příběh nevypadají úplně jako film od Guse Van Santa, režiséra, který v poslední době točil dost specifické, artové kousky o nejistých mladících (Slon, Poslední dny, Paranoid Park). Zrovna v souvislosti s Milkem se ale hodí připomenout, že Van Sant uměl i divácky vstřícnější filmy, např. Dobrého Willa Huntinga, po němž se stali hvězdami Matt Damon a Ben Affleck.
Hunting byl Van Santovým nejúspěšnějším snímkem až do Milka, který získal už několik menších cen a je nominován na osm Oscarů, i v prestižních kategoriích (film, režie, scénář), ačkoliv reálnou šanci na úspěch má asi jen v kategorii nejlepšího herce díky Seanu Pennovi. Ten jako Harvey Milk svou osobní image bouřliváka rozpustil v dokonalé impersonaci zranitelného, optimistického, chybujícího, odhodlaného idealisty, který měl moc získávat přívržence pro svou věc. Přes všechny výhrady k filmu své charisma Milk na plátně získal znovu.