Jak prožíváte tu stovku repríz Českého nebe, která vás právě potkala?
Nechtěli jsme tomu věřit – vždyť je to teprve čtvrtý měsíc od premiéry. To bývá často v divadle po mnoha letech uvádění hry derniéra. A my – skoro se až stydím za tu chloubu – máme požadavků od pořadatelů na řadu let dopředu. Na zájezdu, ze kterého jsme se teď vrátili, bylo všude nabito. A ohlas je ještě o schod výš, než u předchozích her.
Jste nominovaní na Cenu Alfréda Radoka v kategorii inscenace roku a máte dost kvalitní konkurenci: Odcházení a Zítra se bude... U předchozích čtrnácti her žádná porota myslím o takové poctě neuvažovala.
Mám podezření, že pocta možná přichází s naším věkem. Porota si asi řekla: když to nestihneme teď, tak to třeba už nadobro prošvihneme. Druhá možnost je, že se ta hra snad opravdu povedla.
| Celý rozhovor s Ladislavem Smoljakem si přečtěte v úterním vydání deníku |
