Oznámil to publicista Aleš Fuchs, který s legendární Bibinkou, jak jí Haas říkával, před lety napsal knížku Dlouhá svatební cesta. Naposledy vyšla v roce 1997, do konce roku by se mělo objevit její rozšířené vydání.
Haasová žila posledních několik let v městečku Laxenburg nedaleko Vídně. V tamním klášteře stále ještě sídlí Řád milosrdných sester svatého kříže, ovšem jeho prostory slouží převážně jako domov pro staré a dlouhodobě nemocné lidi. "Na Huga stále vzpomínám, mám na něj jen ty nejlepší vzpomínky," řekla Haas loni v listopadu. Těžko hledala slova, ale při zmínce o svém manželovi pookřála. Také její pokoj byl vyzdoben fotografiemi Huga Haase i jeho někdejších hereckých kolegů.
Baletka a herečka
Už tehdy byla upoutána na pojízdné křeslo a dostávala pravidelné infuze. V roce 2007 ji dvakrát za sebou postihl zápal plic, začala ztrácet chuť k životu a přišla o své dva milované pejsky. Uměleckou kariéru započala jako baletka u Maxe Rienhardta, jako herečka se v roce 1945 objevila s Gregory Peckem a svým manželem v americkém filmu Dny slávy. V žádném snímku Huga Haase však nikdy nehrála.
Bibi Haas, vlastním jménem Marie von Bibikoff, byla v Praze naposledy koncem roku 2000, kdy se na Výstavišti zúčastnila otevření výstavy ke 100. výročí narození svého manžela. Autorovi expozice filmovému historikovi Pavlu Jirasovi k ní poskytla řadu unikátních snímků. Byla tu i na jaře 2000, kdy převzala listinu o udělení čestného občanství, kterou město Brno udělilo in memoriam svému rodákovi herci Hugo Haasovi.
Tři roky předtím sem přijela na slavnostní večer k devadesátinám Divadla na Vinohradech a v listopadu 1998 byla hostem večera v pražském Studiu Ypsilon. V účasti na odhalení busty Huga Haase ve foyer u první galerie historické budovy Národního divadla jí však v květnu 2000 zabránily zdravotní problémy.
Plný paradoxů
Hugo Haas (1900 - 1968) byl členem české první scény od roku 1930 do roku 1939, kdy byl z rasových důvodů propuštěn. Zároveň odešel i ze země, emigroval do Francie a pak do USA, kde se prosadil jako herec i režisér. Po válce ho však Národní divadlo k návratu nevyzvalo, a tak Prahu navštívil až v roce 1963, kdy působil v Rakousku. Zemřel v roce 1968 ve Vídni.
Na jevišti Národního divadla nastudoval Haas za deset let na dnešní dobu neuvěřitelný počet 80 rolí. K tomu ještě filmoval, vystupoval v rozhlase, jezdil na pohostinská vystoupení, psal filmové scénáře a režíroval. Jeho klikatou životní cestu vylíčila před čtyřmi lety v knize nazvané Život je pes publicistka Jolana Matějková.
"Jeho život je příběh plný paradoxů. Žil v Paříži, New Yorku, Hollywoodu, Římě, Vídni, ale nikdy nepřestal toužit po návratu domů. Byl člověkem apolitickým, a přitom světová politika byla tím, co určovalo směr jeho cest," řekla tehdy Matějková.