Morrissey si v Berlíně odbyl generálku

Když Morrissey oznámil na začátku roku seznam zastávek svého aktuálního evropského turné na podporu letošní novinky Years of Refusal, nebyl čas na hrdinství. A i když na Prahu nakonec také došlo, zpěvák začal své fanoušky děsit nemocí a hromadným rušením koncertů. Nebyl důvod si výlet do Berlína odpírat.

Podobně to vidělo víc lidí z celé Evropy, a prostor Columbia Hall zněl jako chodba jazykové školy s nepatrnou německou většinou. Těm se ale Morrissey zavděčil přece jen nejvíc – to když se v půlce show nechal slyšet: „Maybe... maybe I am, after all, German.“

Bez gest a bez manýrů
Publikum bavila ještě před začátkem docela originální projekce, aby se v devět ozvalo klavírní intro, do kterého se začala trousit pětice doprovodných muzikantů a – za hlasitého pískotu, potlesku a úlevných a natěšených vzdechů – Morrissey.

Kdo nezjišťoval dopředu pořadí písní a nechal se překvapit, patrně mu „Moz“ hned v úvodu vyrazil dech písní This Charming Man, jedním z největších hitů The Smiths, významné, nenávratně zrušené „kapely před Morrisseym“. Na jejich písničky na jeho sólových koncertech neradno spoléhat, ale v Berlíně se nerozpakoval jich do playlistu zařadit rovnou šest, a to včetně obrovských, legendárních hitů How Soon Is Now? nebo Some Girls Are Bigger Than Others.

I když měl koncert, až na krátké výjimky ve dvou pomalejších baladách, rychlý spád a svižný, rokenrolový nádech, byl dobře slyšet rozdíl mezi „rozpustilou“ náladou starších písní (pokud si lze odmyslet krajně nerozpustilý text) a rockovou přímočarostí skladeb z posledních desek. A i když se to mnohdy nabízelo, třeba při refrénu singlu I’m Throwing My Arms Around Paris, obešel se bez okázalých gest nebo manýrů rockové star.

Morrisseyho zpěv, pohyby i chování byly naopak civilní, soudě podle několika vtípků byl v dobré náladě a skvělé formě. Zachoval záviděníhodné dekorum i ve chvíli, kdy se na něj na pódium vrhali fanoušci nebo když na něj jiní pokřikovali obscénnosti (za což si ale mohl sám, když se jal zbavovat zpocené košile jejím roztržením a zahozením do publika).

S Berlínem marno polemizovat
Show skvěle gradovala, s rytmem refrénu hitovky Irish Blood, English Heart se sžila celá hala, stejně jako se rozdělila o sborový zpěv. Vůbec se zdálo, že nejlépe z celého playlistu vyšla deska You Are the Quarry. Kromě dechberoucí balady Let Me Kiss You zazněla ještě dravá (a v Morrisseyho aktuálním podání zároveň ohromně vtipná) First of the Gang to Die v jediném přídavku, který ukončoval osmdesátiminutovou show.

Čerstvý padesátník Morrissey se představil jako gentleman a totálně odzbrojil sex-appealem i vynikajícím hlasem, i když se vždycky najde někdo, kdo bude o jednom nebo druhém polemizovat. S publikem koncertu v Berlíně marně.

First of the Gang to Die (přídavek)

I'm Throwing My Arms Around Paris

Irish Blood, English Heart

Let Me Kiss You