Film Stáhni mě do pekla má režisér a spoluscenárista Sam Raimi pevně v rukou a ty ruce diváky neustále zatlačují do sedačky. A to hned od úvodního, starého loga Universalu, společnosti, která v 30. letech začala v Hollywoodu s populárními horory.
Příběh sám je prostý a nijak nový. Mladá účetní Chris kvůli tlakům ze strany šéfa odmítne staré cikánské ženě odložit splátky a pomoci jí zachránit její dům. Osoba ji následně napadne a pak prokleje a Chris čekají tři dny hrůzy, než si pro ni zlý duch přijde a stáhne ji do pekla. Jak přímočaré. Až vás některé zvraty mohou napadnout dřív než hrdinku. Ale jde o provedení. Av tom je Sam Raimi opravdu mistr svého žánru.
Tím žánrem nemyslím komiksové adaptace. Mainstreamový film sice zná Raimiho především jako režiséra průměrné série o Spidermanovi, početné fanoušky ale filmař získal už v 80. letech začátky jiné trilogie, kultovních béčkových humorných hororů Evil Dead (u nás překládané jako Smrtelné zlo). Právě tyhle fanoušky muselo o to víc štvát, jak je Spiderman slušný a poučující. Právě tihle fanoušci se teď dočkali návratu svého oblíbence.
Stáhni mě do pekla svou kombinací humoru, nechutnosti a děsu odpovídá poetice Evil Dead. S chutí ukazuje všechno, co si v rodinném Spidermanovi nemohl Raimi dovolit, z čehož mluvící, zlem posedlý kozel je to nejnevinnější. Rozdíl je jen v tom, že Evil Dead byl levný underground s potěchou napadající zavedený vkus a meze slušnosti, a stáhni mě do pekla je studiem štědřeji financovaný snímek, který dělá totéž s větší reklamou a měl slavnostní premiéru na festivalu v Cannes.
Tísnivá hudba, plíživé stíny a zběsilé útoky. Co si přát víc?
Důvodem, proč se od té doby o filmu hodně mluvilo, bude to, že je opravdu velmi efektní. A to ani nemusí Raimi používat nic nového, aspoň co se strašení týká. Stačí umně zkomponovat tísnivou hudbu, pomalé záběry na plíživé stíny, rytmizované střídání zběsilých útoků, v nichž Chris lítá hlavou dolů po pokoji, s pasážemi falešného klidu a subjektivního vnímání Chris, která má různé hnusné vize, a to nejen v temných, odříznutých domech, ale třeba i na večeři u snobských rodičů svého přítele.
Vynalézavější byli bratři Raimiovi (kromě Sama se na scénáři podílel ještě Ivan) v komických částech, podstatně uvolňujících náladu filmu. Zatímco většina soudobých hororů v brutální vážnosti šokuje novými a drastičtějšími způsoby likvidace, Stáhni mě do pekla je ve své zvrácenosti může bez obav trumfnout. Ale jenom proto, že se považuje za zábavnou, ač notně černohumornou hru, v níž není svaté nic. Ani pohřbené mrtvoly, ani roztomilá koťátka, ani sympatická bojující hrdinka, která příliš draze platí za chvilkovou slabost své jinak dobrosrdečné povahy.
Raimiho Peklo je přiznaně béčková podívaná s áčkovým rozpočtem i obsazením. Zatímco dekóduje podprahové signály strachu o přežití v nepřátelském světě podrazáckých kolegů, alibistických šéfů a jiných divných, nevyzpytatelných lidí a po svém propaguje ochotu vždy pomoci druhým, nezapomíná si dosyta užívat sama sebe. Jak se zdá, právě tohle je teď in. Ostatně hororový příběh o pomstě lůzy za to, že nedostala úvěr, si Raimi nemohl lépe načasovat.
Příběh sám je prostý a nijak nový. Mladá účetní Chris kvůli tlakům ze strany šéfa odmítne staré cikánské ženě odložit splátky a pomoci jí zachránit její dům. Osoba ji následně napadne a pak prokleje a Chris čekají tři dny hrůzy, než si pro ni zlý duch přijde a stáhne ji do pekla. Jak přímočaré. Až vás některé zvraty mohou napadnout dřív než hrdinku. Ale jde o provedení. Av tom je Sam Raimi opravdu mistr svého žánru.
Tím žánrem nemyslím komiksové adaptace. Mainstreamový film sice zná Raimiho především jako režiséra průměrné série o Spidermanovi, početné fanoušky ale filmař získal už v 80. letech začátky jiné trilogie, kultovních béčkových humorných hororů Evil Dead (u nás překládané jako Smrtelné zlo). Právě tyhle fanoušky muselo o to víc štvát, jak je Spiderman slušný a poučující. Právě tihle fanoušci se teď dočkali návratu svého oblíbence.
Stáhni mě do pekla svou kombinací humoru, nechutnosti a děsu odpovídá poetice Evil Dead. S chutí ukazuje všechno, co si v rodinném Spidermanovi nemohl Raimi dovolit, z čehož mluvící, zlem posedlý kozel je to nejnevinnější. Rozdíl je jen v tom, že Evil Dead byl levný underground s potěchou napadající zavedený vkus a meze slušnosti, a stáhni mě do pekla je studiem štědřeji financovaný snímek, který dělá totéž s větší reklamou a měl slavnostní premiéru na festivalu v Cannes.
Tísnivá hudba, plíživé stíny a zběsilé útoky. Co si přát víc?
Důvodem, proč se od té doby o filmu hodně mluvilo, bude to, že je opravdu velmi efektní. A to ani nemusí Raimi používat nic nového, aspoň co se strašení týká. Stačí umně zkomponovat tísnivou hudbu, pomalé záběry na plíživé stíny, rytmizované střídání zběsilých útoků, v nichž Chris lítá hlavou dolů po pokoji, s pasážemi falešného klidu a subjektivního vnímání Chris, která má různé hnusné vize, a to nejen v temných, odříznutých domech, ale třeba i na večeři u snobských rodičů svého přítele.
Stáhni mě do peklaHODNOCENÍ LN ***** USA 2009 |
Vynalézavější byli bratři Raimiovi (kromě Sama se na scénáři podílel ještě Ivan) v komických částech, podstatně uvolňujících náladu filmu. Zatímco většina soudobých hororů v brutální vážnosti šokuje novými a drastičtějšími způsoby likvidace, Stáhni mě do pekla je ve své zvrácenosti může bez obav trumfnout. Ale jenom proto, že se považuje za zábavnou, ač notně černohumornou hru, v níž není svaté nic. Ani pohřbené mrtvoly, ani roztomilá koťátka, ani sympatická bojující hrdinka, která příliš draze platí za chvilkovou slabost své jinak dobrosrdečné povahy.
Raimiho Peklo je přiznaně béčková podívaná s áčkovým rozpočtem i obsazením. Zatímco dekóduje podprahové signály strachu o přežití v nepřátelském světě podrazáckých kolegů, alibistických šéfů a jiných divných, nevyzpytatelných lidí a po svém propaguje ochotu vždy pomoci druhým, nezapomíná si dosyta užívat sama sebe. Jak se zdá, právě tohle je teď in. Ostatně hororový příběh o pomstě lůzy za to, že nedostala úvěr, si Raimi nemohl lépe načasovat.