Biografie se nepřestanou točit, dokud nepřestaneme obdivovat slavné lidi. V našich kinech je momentálně další na řadě k seznámení Coco Chanel. Francouzská módní návrhářka, která své příjmení proměnila ve značku trvalé kvality, když pod ním uvedla do světa kostýmky, malé černé šaty či parfém č. 5. O zrodu konkrétně těchto věcí ale film není, jak varuje i překlad původního názvu „Coco před Chanel“. Není ani tím filmem, který zakončoval letošní festival v Cannes a v němž se řešil možný vztah mezi Chanel a skladatelem Igorem Stravinským.
Coco před firmou Chanel a před vztahy s umělci své doby vede o poznání méně vzrušující život – alespoň podle Anne Fontaineové, jež film režírovala a spolu se svou sestrou i napsala. Coco sama by si však snímek takhle nenavrhla. Vypadá totiž útrpně konvenčně, počínaje úvodní scénou na cestě do sirotčince, když bylo Coco dvanáct let, a konče tou závěrečnou na triumfální módní přehlídce v domu Chanel.
Coco ChanelNepřehlédnutelná osobnost v dějinách módy a žena, která vysvobodila ženy z korzetů, se narodila 19. 8. 1883 jako Gabriele Bonheur Chanel. Coby vyučená krejčová se stala průkopnicí moderních, jednoduchých střihů, zřetelně odvozených od pánského stylu.
|
Finále jde navíc časově špatně určit: Coco je tu oblečená jako v 50. letech, modelky vypadají současně a představitelka titulní hrdinky Audrey Tatou vyhlíží skoro stejně jako po celou předchozí stopáž. (Teoreticky by mělo jít o přehlídku roku 1954, kdy se jedenasedmdesátiletá návrhářka vrátila do světa módy.)
Mezi tím se tu děje velmi málo. Chudá Coco pracuje s milovanou sestrou jako švadlena, přivydělává si coby zpěvačka v kabaretu a sní o Paříži. V kabaretu potká bohatého muže a když ji sestra opustí, bez pozvání se k němu přestěhuje. Na jeho zámku stráví skoro celý zbytek filmu. Zamiluje se tam. Osudově. Nešťastně. Jenže filmaři s nedostatkem invence dokázali proměnit životopisný film v žánr s vlastními pravidly a klišé, bez ohledu na to, o které osobnosti pojednávají.
Takže tu máme snímek o ženě usilující o nezávislost, která zprvu prohlásí zamilovanost za trapné bláznovství, podaný přitom ve stylu melodramatické love story ojejí jediné tragické lásce. Film omódní návrhářce, v němž na záběry jejích modelů připadá dost málo času. Film o emancipované rebelce, která ženám pomohla uvolnit pravidla, jenž ji přitom ukazuje jako závislou na mužích, bez nichž by nepřežila. Film o vlivné profesionálce, který její tvorbu odsouvá do pozadí ve prospěch jejího soukromí.
Amélie je na Coco moc sladká
Hodnocení LN2 / 5 |
Většina herců tu jen statuje. Na hvězdu Tatou tak dopadá o to větší pozornost, jenže na to, aby snímek vykoupil podobně strhující výkon, jakým pomohla Marion Cotillardová životopisu Edith Piaf, herečka se sladce roztomilým kukučem Amélie a několika výrazy zarputilosti a odhodlání nestačí.
U takových filmů recenze obvykle končí zmínkou tzv. uměleckých profesí – kamery, kostýmů, výpravy nebo hudby – a pochvalou jejich malebnosti, půvabu a profesionalitě. Z nouze přidávám ještě poznámku o tom, že Audrey Tatou předvádí poměrně obstojné pěvecké schopnosti.
