Prophet napsal nové písně na "jeden zápřah" u otevřeného okna během vlny letních veder v roce 2008 v San Francisku. V přehrávači se mu zrovna točili Dwight Twilley, Iggy, Thin Lizzy a Knack a nakonec vzniklo koncepční album. Písně byly přímočaré a přímo volaly po kytarách... a ještě dalších kytarách. Taky chtěly být nahrané někde v místě syrovém a inspirativním. Pro Propheta je hudba spojená s místopisem - inspiraci čerpá z toho, co je na místech kolem něj zajímavého.
Nakonec přemluvil pár spřízněných hudebníků k cestě do Mexico City - dnes největšího města na světě s 25 miliony obyvatel. Desku nahráli ve studio Estudio 19. Spolu s Prophetem produkoval Greg Leisz (na kontě má spolupráci s Beckem, Emmylou Harris a skupinou Wilco). Během tří dnů od jejich příjezdu vypukla naplno epidemie prasečí chřipky a nošení modrých roušek do
syrové atmosféry nahrávání celkem dobře zapadalo.
Během dalších osmi dnů zúčastnění hudebníci nahráli kompletní základy k desce ¡Let Freedom Ring! - během těch dnů zažili kompletní výpadek elektrického proudu, razii policie, zemětřesení o síle 6.4 Richterovy stupnice a další veselé příhody. Mexico City je sice ze San Franciska jen čtyři hodiny letu, ale jim se to zdálo jako na odvrácené straně Měsíce.
Chuck hrál na svého Fendera, Kelly Stoltz zpívala doprovodné vokály, Rusty Miller (hraje v kapele Jasona Lytea) hrál na basu. Bubnoval Ernest "Boom" Carter. Carter nahrával se Springsteenem Born to Run, ale hned jak dokončili šestiměsíční nahrávání, rychle E Street Band opustil. Výsledkem pilné práce této různorodé směsice hudebníků jsou písně prodchnuté duchem současné Ameriky jako málokteré jiné: od úvodní Sonny Liston's Blues snad inspirované ve zvuku skupinou Clash, přes titulní nasládle popovou (jestli je možné to v případě Chucka Propheta vůbec vyslovit) skladbu Let Freedom Ring až po Eddie Cochranem ovlivněnou Good Time Crowd.