Tyto snahy by nejspíš zůstaly známy jen úzkému okruhu nadšených fanoušků, nebýt filmu Návrat do Cold Mountain, jehož soundtrack získal velkou popularitu -hlavně právě kvůli Timu Eriksenovi, kterého vynesl na pozici respektovaného jména na celosvětové world music scéně.
Otevřená moravská náruč
České publikum uhranul Eriksen již několikrát, velký úspěch sklidil například na festivalu Colours Of Ostrava. Není tak divu, že jeho vystoupení na loňském ročníku Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou sklidilo nejen nadšené reakce přítomných, ale bylo zaznamenáno, a s ročním zpožděním i vydáno v balení nenápadného digipacku. Dá se s úspěchem předpokládat, že by ani studiovým záznamem ony balady a chorály neztratily nic ze své síly, s jakou se rozléhají s průrazností větrných poryvů a zarývají pod nehty i těch nejcyničtějších jedinců, nicméně koncertní záznam je přece jen tím nejpřirozenějším, co je mohlo potkat.
Sacred Harp je ze své podstaty zpěv sborový, ale Tim Eriksen si vystačí sólo. Občas se doprovází na housle, banjo nebo kytaru, ale jeho projev neztrácí na síle ani ve chvílích a capella zpěvu. Snad i proto tu žádný další hudební doprovod nechybí a je patrné, že Eriksen celý koncert bez problémů "utáhne" sám. Nápěvy často připomínají i u nás oblíbené melodie a popěvky z Irska či Walesu, což je pochopitelně dáno jejich kořeny, nicméně vedle určité romantiky nepostrádají ani syrovost a nesmírný energetický náboj.
Hodnocení LN4 / 5 |
Ve spojení s poměrně drsnými tématy (smrtí a hroby se to tu jen hemží), nechává nahrávka svou atmosférou často vzpomenout na moravské lidové balady ze Sušilovy sbírky v neafektovaném podání Jaroslava Hutky či na modernější pojetí alba Murder Ballads Nicka Cavea. Historická patina oduševnělých a nadčasových písní je přitažlivá i tentokrát, navíc ale postrádá jakýkoliv pocit stylizace a o své přirozenosti nemusí nikoho přesvědčovat. Středobodem všeho je ovšem hlas, který je tu na prvním i posledním místě. Je uhrančivý i bojovný zároveň. Působí čistě a krásně. Jakoby zosobňoval dravou a divokou přírodu, kterou se zatím nepodařilo zdevastovat. Přináší naději, nezapře vášeň a zaujetí, strhává i okouzluje. Koncertní album Tima Eriksona je - řečeno s častým klišé - opravdu "živé". Baví i povzbuzuje. A svým obsahem vysvětluje, proč má world music i u nás stále tak početné publikum.