Jádrem heidenheimské sbírky je unikátní kolekce Picassových plakátů, které umělec vytvořil během svého pobytu v jihofrancouzském hrnčířském městě Vallauris. Sbírka pak byla postupně doplňována grafickými listy s podobnými náměty. K plakátům jako jedné z forem výtvarného umění se Picasso dostal až po druhé světové válce právě ve Vallauris. Jelikož navštěvoval býčí zápasy v okolí městečka, začal plakáty malovat pro koridu. První z nich vznikl v roce 1954.
Na plakátu Býci ve Vallauris 59, nás nechá autor nahlížet do koridy skrz jednotlivá písmenka, jako kdyby to byly otvory v ohradě a jako kdyby nám slova otevírala možnost vidění a chápání, zatímco mimo ně je jen nerozlišitelná prkenná plocha. Býčím zápasům je věnována i série 26 akvatint (zvláštní grafická technika leptu) z roku 1959, na kterých Picasso zachytil průběh koridy jako na filmových políčkách.
Začíná volně pasoucími se býky, následuje příchod do arény, dráždění zvířete pláštěnkami, začátek boje, když pikador na koni vrazí kopí býkovi do šíje, vydráždění býka pomocí banderillas až po závěr Estocada, kdy torero zasadí zvířeti smrtící ránu speciálním mečem přímo do srdce.
Prastarý rituál boje a hry
V dalších pracích ovšem Picasso tuto prastarou rituální směs boje a hry převádí nebo rozvádí na zápas mezi mužem a ženou. Na leptu Femme Torero spolu zápasí býk, kůň a žena toreadorka a v Tanci banderillas je zápas mezi člověkem a zvířetem rovnou vyjádřen jako erotický vztah mezi mužem a ženou.
Picasso se navíc sám stylizuje do postavy býka-člověka, přičemž si pomáhá antickým příběhem o Minotaurovi, netvoru s býčí hlavou a lidským tělem, jehož podoba je obrazem jeho povahy, ve které se sváří lidské se zvířecím. Minotaurus na Picassových kresbách vystupuje nejen v pijáckých a erotických scénách nebo jako hlavní aktér při býčích zápasech, ale třeba i jak znásilňuje "Amazonku".
Feministky musí tyto "machistické" Picassovy představy bezpochyby popuzovat, ale Picasso v nich nehodnotí, neříká, kdo nebo co je lepší, žena je součástí jeho samého a při "býčích zápasech" Picasso bojuje především sám se sebou. Koneckonců můžeme v tom vidět i prastarý kult síly a plodnosti nebo mýtus o Diovi, který převtělen za býka unesl na svém hřbetě dceru tyrského krále Europu, nebo třeba býka pravěkých lidí z jeskyní v Lascaux či bronzovou sošku tura z Mikulčic.
I v této "bejkárně" ale Picasso najednou ztiší svůj hlas a nakreslí introvertní scénu, jako je lept Slepý Minotaurus vedený děvčátkem z roku 1934: netvor je na něm vydán na milost a nemilost malému děvčátku (ovšem s tváří Picassovy tehdejší milenky), které ho vede nebezpečným labyrintem světa na cestu, po které chodí lidé…
Která práce se mně líbila nejvíc? Litografie z roku 1946 jednoduše nazvaná Býk (viz box). Zvíře je načrtnuto jakoby jedním tahem, jakoby ve zlomku vteřiny. Je to úžasně jednoduché a přitom koncentrované a ne spekulativní – a kresba navozuje tisíce nejrůznějších otázek a asociací. Zkuste to sami a uvidíte, že to dopadne hloupě. Hloupé je i psát, že Picasso byl génius, když to o něm tvrdí i děti školou povinné. Ačkoli ty – na rozdíl od dospělých – aspoň vědí, o čem mluví.