Lidovky.cz

Electroma: Hypnotická vize Daft Punk

Kultura

  9:00
Slavné duo elektronické hudby Daft Punk si natočilo celovečerák. Jejich Electroma je vynikající - a je vším jiným, než hudebním filmem, který by od nich jeden čekal.

Electroma (2006) foto: AtlantisReprofoto

I ten, kdo nezná Daft Punk ze sluchátek nebo diskoték, nejspíš zaregistroval podivnou dvojici mužských postav s motorkářsko-robotickými helmami na hlavách. Francouz i Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo s nimi pod hlavičkou Daft Punk vystupují už nějakých patnáct let. Na scéně taneční hudby, kde se na image sází nepoměrně méně než v popu a rocku, si tak vytvořili vizuál, jenž mohou v okamžité rozpoznatelnosti trumfnout snad jen Prodigy nebo Aphex Twin.

Daft Punk viditelnou stránku své tvorby dále rozvíjeli médiem nejvíc na ráně - videoklipy. K debutovému albu Homework vydali v­roce 1999 kolekci videí od prestižních klipových režisérů Spikea Jonze, Michela Gondryho či Romana Coppoly nazvanou D.A.F.T.: A­ Story About Dogs, Androids, Firemen and Tomatoes. Druhou řadovku Discovery přetvořili o čtyři roky později do dlouhometrážního animovaného filmu Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem.

Minimální dějová kostra
Když Daft Punk vydali třetí desku Human After All, plány pro natáčení klipu k titulnímu tracku vzaly zajímavý obrat: duo Pařížanů se nakonec rozhodlo natočit celovečerák. Přestože za sebou Bangalter s de Homem-Christo už měli režii tří videí, tohle pro ně byl krok na úplně novou půdu. Děj výsledného snímku Electroma, který je teď k vidění i v naší kinodistribuci, by se sice do formátu tříminutového videoklipu možná vešel, zpracováním však do říše celovečerních filmů patří bezpečně.

Dvojice postav s vizáží Daft Punk přijede do idylického kalifornského městečka, které obývají další robotické figury všech "věků" a sociálních skupin. Fiktivní Bangalter a de Homem-Christo se na klinice podrobí operaci, která na jejich masky nanese groteskně deformované lidské tváře. Místní však toto vykročení proti zavedeným pořádkům odmítnou a oběma hrdinům se "obličeje" v kalifornské výhni navíc brzy roztečou. Daft Punk proto utečou do pouště, kde se vytoužené lidskosti domůžou gestem, kterého je schopen jedině člověk.

Daft Punk své podobenství o společnosti a identitě neprezentují jako myšlenkové veledílo. Nad minimální dějovou kostrou už se žádné další metafory nebo symboly neklenou a ve filmu nepadne jediné slovo. Příběh tu slouží pouze jako základ pro fascinující výjevy, jež často trvají celé minuty. Za kamerou stál sám Bangalter, který si kvůli tomu prostudoval dvě stě čísel prestižního kameramanského magazínu American Cinematographer.

Není proto náhoda, že mnohé obrazy připomínají konkrétní filmy nebo žánry. Archetypální idylické městečko s bílými plaňkovými ploty zkarikoval Lynch v Modrém sametu. Němé jízdy po dvouproudé asfaltce jako by vypadly z­ existenciálních amerických road movies přelomu 60. a 70. let. Lucasovu THX 1138 a jiné dystopické sci-fi připomíná výtvarně vskutku výjimečná sekvence "operace" s extrémně vyběleným separovaným obrazem.

Dlouhé výjevy chození v pustině pak odkazují na Gallova The Brown Bunny a některé Antonioniho filmy - například Zabriskie Point, s nímž má Electroma navíc společnou scénu zpomalené a opakované exploze. A zatímco Antonioni natáčel v Údolí smrti, Daft Punk si vybrali lokace hned vedle, v překrásném okrese Inyo vmáčknutém pod Sierru Nevadu.

Hodnocení LN

4 / 5
Electroma
(Electroma)
Francie/USA 2006
Scénář a režie: Thomas Bangalter, Guy-Manuel de Homem-Christo
Kamera: Thomas Bangalter
Hudba: Steven Baker
Hrají: Peter Hurteau, Michael Reich, Helena Stoddard, Vance Hartwell, Lilo Tauvau, Ritche Lago Bautista a další
Distribuce v ČR: Atlantis
Premiéra: 8. 10. 2009

Výtvarně čisté obrazy
Bangalter s de Homem-Christo svůj film podávají jako sekvenci velkorysých, krásných a výtvarně čistých obrazů, které nezřídka připomínají tvorbu grafického studia Hipgnosis, jež je podepsané pod řadou slavných obalů desek (Pink Floyd, UFO, Audioslave a další). Že jim šlo především o vizuální stránku věci podtrhuje fakt, že v Electromě nepoužili žádnou svoji hudbu.

Místo vlastní tvorby sáhli po skladbách ze širokého spektra stylů, sahajícího od progresivního rocku (Todd Rundgren) přes R&B (Curtis Mayfield) a ambient (Brian Eno) až po klasiku (Haydn, Chopin). Výsledek je výjimečný hypnotický zážitek. I ten, kdo od Daft Punk nečeká nic po hudební stránce, by tedy měl špicovat oči na jejich další filmové počiny.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.