Black Heart Procession: Dnes v noci je ďábel v úplňku

Většina hudebních skupin doufá, že je originální, zajímavá a výjimečná, že má své nezaměnitelné kouzlo a její nahrávky unikátní atmosféru, že je jiná než ostatní. Pak se ale obvykle ukáže, že všechno, co kdy udělala, natočili už dávno před ní Beatles a po nich další tisíce kapel.

Když v roce 1998 debutovali Black Heart Procession deskou One, znělo to jinak. Originálně, zajímavě a výjimečně, deska měla neuvěřitelné kouzlo a fantastickou atmosféru. Ke "standardu Beatles" se postupem času sice dopracovali; s aktuálním albem Six ale zařadili brutální zpátečku a připomněli důvod, proč si je s první deskou fanoušci tolik zamilovali.¨

Mrtvých, černých, nešťastných
Black Heart Procesion jsou dítětem Palla Jenkinse a Tobiase Nathaniela, kterým se nahromadily nápady v době umírání jejich předchozí kapely Three Mile Pilot. "Přičemž ani jeden nedokázal říct tomu druhému na cokoliv ne," vzpomíná Jenkins. Jejich sbírka melancholických, podivně "smířených" balad byla plná srdcí: zlomených, opuštěných, vyhaslých, mrtvých, černých, nešťastných, zmrzlých.

Neobvyklý hudební koncept se opíral o zasněné tóny klavíru a zvuky netradičních nástrojů, třeba pily nebo tzv. waterphonu. Temný, zasmušilý Jenkinsův vokál provázely strašidelné ozvěny, tísnivá pachuť deprese a všudypřítomného, leč nevystopovatelného smutku.

Nebo úplně sám?
Podobná charakteristika dobře pasuje i na desku Six, jež si lepší načasování než do náhle chladného, ponurého podzimu nemohla přát. Jen kolovrátkový motiv srdcí vyměnili tvůrci za mnohem konkrétnější kulisy: strach, smrt, sebevražda, láska (ztracená), samota.

"Jsem naživu? Jsem mrtvý?/ Jsem vzhůru? Nebo ve snách?/ Jsem s tebou? Nebo úplně sám?/ Mám kůži? Své kosti?/ Objevím se? Nebo navždy zmizím?/ Vsadím? Nebo tuhle hru ukončím?" Iri Sulu je jedním z návratů; ne každá skladba na Six je ale šerým pohřebním maršem. Pilotní Rats nebo Witching Stone působí takřka sebejistě, tedy nebýt krys a vlčích máků, o kterých se vesele psát ani zpívat nedá.

"Dnes v noci neusnu, ďábel je v úplňku/ Procházím se ulicemi města/ Tři kroky do nikam/ Sleduju světla/ Nic, co bych mohl následovat/ Na nebi nevidím jedinou hvězdu/ Baráky v ulicích sahají příliš vysoko..." Rats, vůbec první, více než dva roky očekávaná vlaštovka byla svými rozmáchlými aranžemi a tenkou, překračovanou hranicí mezi opravdovým a umělým nasamplovaným zvukem trochu zklamáním, ale až pojetí celé desky ukázalo, jak silná a přesně zamířená skladba je. A jak silné a přesně zamířené jsou ty ostatní.

Co vám přinesl podzim? Trpíte depresemi? Vyhodili vás z práce? Opustil vás partner? Zemřel vám někdo blízký? Cítíte se na dně? Chcete se zabít? Potřebujete se opít? Ztratil váš život nějak smysl? Black Heart Procession neporadí ani nepomůžou, ale budete mít pocit, že vám někdo rozumí.