Lidovky.cz

Andreas Dresen, režisér Whisky s vodkou: Dederóny nepodceňovat!

Kultura

  7:00
Andreas Dresen si za svou hořkou komedii Whisky s vodkou odvezl cenu za režii z letošního festivalu v Karlových Varech. Teď jeho film nastupuje do běžné distribuce.

44. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, režisér Andreas Dresen, cena za režii, film Whisky s vodkou. foto:  František Vlček, Lidové noviny

Whisky s vodkou mělo v Německu premiéru v září. Jak váš film přijali diváci?
Naštěstí velmi dobře. Bál jsem se, že ho lidé vezmou jen jako film o filmu; producenti tvrdí, že tenhle žánr na diváky nezabírá, ale tentokrát se to povedlo. Publikum navíc pochopilo, že Whisky s vodkou není jen o filmování, ale o otázkách důležitých pro každého – o stárnutí, o nahraditelnosti, o všech těch malých lžích, které si s sebou nosíme.

O stárnutí bylo už vaše loňské Sedmé nebe. Vy přitom ještě starý nejste; proč se věnujete zrovna tomuhle tématu?
Možná už taky stárnu... Je mi šestačtyřicet. V určitém životním momentu o stáří prostě začnete přemýšlet. Samozřejmě to ale není jediné téma, které mě zajímá. Ty dva filmy jsem takhle po sobě natočil náhodou, samotného mě to překvapilo. Scénář od Wolfganga Kohlhaase jsem četl poprvé před třemi roky, kdy jsem ještě nevěděl, že budu točit Sedmé nebe. Měl jsem možnost udělat dva různé filmy s různými pohledy na stárnutí během krátkého času a užil jsem si to.

Mezi filmy o filmu je hodně opravdu slavných kousků, třeba Truffautova Americká noc. Nebál jste se, že s nimi budou diváci Whisky s vodkou srovnávat? Nebo jste se jimi naopak inspiroval?
Samozřejmě, že jsem se jimi inspiroval, Americkou noc i 8 1/2 miluju. A pochopitelně jsem se bál i toho srovnání. Ale jak říkám, můj film není jen o filmování. To, jak se lidé perou se svými životy a zklamáními, mě zajímá víc než jejich problémy s kreativitou.

U tohohle žánru je vždy nasnadě otázka, nakolik je výsledek autobiografický...
Naštěstí jsem se nikdy nedostal do takových potíží jako režisér ve Whisky s vodkou. Mít dva herce na jednu roli je fakt strašná situace. Proces natáčení znám velmi dobře a vím, do jakých situací se při něm člověk může dostat, ale nikdy jsem nezažil tak drsné jako hrdinové mého filmu.

Pocházíte z bývalé NDR, ve filmu je několik narážek na východní Němce. To byl váš nápad?
To byl takový interní vtip scenáristy. Z východního Německa je herec Arno, který má image naprostého zoufalce – a takhle lidé z NDR opravdu působili. Ale nakonec se ukáže, že Arno má hodně vnitřní síly a že se se svojí situací dokáže porvat. "Dederóny" není dobré podceňovat! Ironií je, že představitel Arna byl ve skutečnosti jediný západní Němec z celého obsazení. Trochu jsme to otočili.

Whisky s vodkou letos vyhrálo cenu za režii na festivalu v Karlových Varech. Sledoval jste při promítání reakce českého publika?
Jistě, byla to fantastická projekce! Přišlo úžasné publikum, studenti, mladí lidé, ale i staří profíci. Smáli se a tleskali i během filmu, moc jsem si to užil. Nečekal jsem to: vyvážet německý humor do zahraničí většinou není jednoduché, Němci nemají pověst srandistů. Ale nakonec Whisky s vodkou zabralo perfektně, měl jsem pocit, že s publikem máme stejný smysl pro humor. A že jsme dostali tu cenu je pro mě velká čest. "Áčkové" festivaly do soutěže většinou berou jen dramata a tragédie, proniknout na ně s komedií je skoro zázrak – a když se to povede, člověk ani nečeká, že by mohl něco vyhrát. Protože jsem z Východního bloku, mám k Varům vztah a o to víc jsem na tu cenu pyšný.

Whisky s vodkou má zvláštní hořkosladkou atmosféru, která se vystupňuje ve scénách konce natáčení. Jak se s návratem z placu do normálního života vyrovnáváte vy?
Na jednu stranu bývám rád, že už to mám za sebou, ale zase vím, že budu smutný, až se s lidmi ze štábu nebudu každý den potkávat a tvořit s nimi. Natáčení je jako procházet se cizími životy: díváte se dovnitř různých postav a snažíte se převést text scénáře do skutečnosti. A společná práce s dalšími členy štábu vás s nimi velmi stmelí. Člověk se na těch vztazích může stát závislý. Když to skončí, cítíte se trochu osamělý a prázdný. Je těžké přiznat si, že se musíte vrátit do nudné reality. Někdy má člověk pocit, jako by žil dvakrát.

Otto, hlavní hrdina vašeho filmu, je alkoholik. Byl jste vy sám na place někdy opilý?
Já? Nikdy. V tomhle jsem typický Němec. Jsem disciplinovaný, nerad piju při práci. Ale moc si užívám večírky po natáčení. V Německu máme tradici takzvaných "schnapsklappe": když se na klapce objeví nějaké speciální číslo záběru, třeba 33/3 nebo 100, je to příležitost pro rundu pro všechny. Příležitost večer si spolu popít se nakonec najde skoro každý natáčecí den. Takže radši piju po práci než při ní, jednoho to na place zpomaluje a není to zkrátka dobrý nápad.

Recenzi filmu Whisky s vodkou najdete v pondělním vydání deníku

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.