Lidovky.cz

Vychází knížka o chlastu, ženských, samotě a o nepochopení fotbalu

Kultura

  9:01
PRAHA - UVNITŘ UKÁZKA. V úterý 1. prosince se v kavárně divadla Na Prádle uskuteční křest elektronické knížky "o chlastu, ženských, mužské samotě a o nepochopení fotbalu" Ženy na inzerát. Autor Tom Odpad aspiruje na nejprodávanějšího autora e-knih v Česku.

Ženy na inzerát (e-book) foto: Reprofoto

"Někdo sbírá známky, někdo onanuje. Jedno i druhý je relax, kde na konci je uspokojení a pro druhej případ ještě srdíčkový toaleťák. Koho svede dohromady perverzní erotická seznamka? No a hlavně se nenechat ovlivnit zhrzeným nábytkem..."

Jedenáct originálních povídek nové e-knihy Toma Odpada s názvem Ženy na inzerát, jejichž hrdina vtáhne a provede svými příběhy pitoreskních situací, které vznikají na první pohled, na obyčejných pěšinkách běžného žití. Jejich pojítkem je úžasný nenucený a jakoby samozřejmý humor, který sem tam vybafne ze zatáčky, za kterou by ho nikdo nečekal. Kniha Ženy na inzerát je ke stažení na www.trendtank.cz.

Křest, nebo spíše první rande pro Ženy na inzerát (neboť šampus se lít do notebooku opravdu nebude) se uskuteční 1. prosince od 19.00 v Kavárně Na prádle (Praha 1 ulice Besední 3). Na programu "prvního rande" bude autorské čtení, autogramiáda a atmosféru dokouzlí nevidomý harmonikář Stanislav Gaňa. "Knížka je věnována všem, kdo jsou inzerenty v podivné seznamce života. Všem kdo hledají to či ono, věnováno Ženám na inzerát," doplňuje autor.

Ty krabice mě zabijou (ukázka z knihy)

Za boha jsem nemohl tu prokletou věc dostat do krabice. Kterej idiot vymyslel tyhle kartóny! Představte si, jak se asi dá třicetikilový válec třičtvrtě metru v průměru narvat do krabice od bot a bude vám jasný, proč jsem nenáviděl svoji práci. Nad východem začínalo svítat a už to vypadalo, že se mi konečně podaří ten obludnej předmět strčit dovnitř. Jenže těžko věřit romantickejm kecům. Vyjel mi na jedné straně z ruky a jak padal tak mi ji stihl ještě pořádně odřít.
„Do prdele!!“
Krev začala pomalu prýštit.
„Zkurvená práce, já se na to vyseru!“
Prokletý zaměstnání a prokletý krabice. Moje mysl je jedna krabice, která se má strčit do jiné krabice a přelepit páskou. Asi se do jedné krabice zabalím a pak ještě do jedné a ještě do jedné a pak počkám až mě uloží do skladu a budu sedět v krabici a zbaven krabic. Navždy. Jistě jsou i jednodušší způsoby jak přežít – třeba vyměnit zaměstnání že?
Vztekle jsem odešel na záchod, musel jsem něco udělat s tou rukou. Pořádně jsem vymyl ránu. Sice to přestávalo krvácet, ale pekelně to pálilo. Nechal jsem na ránu týct studenou vodu. Pomalu to ustupovalo. Vážně už brzy pošlu všechny krabice ať se jdou napást a já hrdě odkráčím ven z bran pekelných. Nestojí to za to. Zasraný krabice.
Odešel jsem do kabinky a zamknul za sebou. Rozepnul jsem kalhoty a vytáhnul ptáka ven. Potěžkal jsem ho v dlani a pustil se do toho. Zavřel jsem oči a představoval si prsatou blondýnu. Za tři minuty bylo hotovo. Utřel jsem se srdíčkovaným toaletním papírem a spláchnul miliony potenciálních životů do odpadu. (Sakra kdo kupuje do skladu srdíčkovanej hajzlpapír? – že by nějaký výprodej?)
Když jsem došel zpátky čekalo tam na mně ještě asi dvacet odpornejch krabic. Co se dá dělat. Naštěstí mě vysvobodil oběd. Klidná chvilka, kdy můžu nechat plavat všechny krabice a jiné. Zatímco jsem do sebe soukal brambory, nabýval jsem přesvědčení, že než aby mě to dennodenně takhle připravovalo o nervy, tak to nemá cenu.

Autoři:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.