Desku produkoval Alexander Hacke (Einstürzende Neubauten) a kromě zpěváka Samira Hausera a skladatelů Miroslava Papeže a Daniela Rodného se na něm podíleli také bubeník Jaroslav Stuchlý a producent Jakub Horák. "Dneska hrajem mainstream, jsou to takový příjemný písničky pro lidi našeho věku, kteří s námi vyrůstali, i pro ty mladší," říká o albu Rodný. "Pokud se o sobě lidé něco chtějí dozvědět a odhalit temnou stranu, která je v každém z nás, deska Ave Agony jim to umožní," dodává Samir.
Tvorba pro kapelu představovala vždycky hlavně psychoterapii. "Mám rád horrory a tohle pro mě byla dobrá příležitost, jak si v jednom takovém zahrát," říká Papež. Takovým horrorem byl i dřívější divoký život Rodného, který Vanessu opustil před patnácti lety. "Šplhal jsem na různý výškový budovy a odhodlával se ke skoku. Ani v koutku duše jsem si nemyslel, že to období přežiju, natož že budu zase někdy vést relativně normální pozemský život. Ale stalo se - a do věcí na Ave Agony jsem vyřval právě něco ze svých zážitků z těch posledních patnácti let," vzpomíná Rodný. "Jsme rádi, že dejcháme a jestli je na týto desce něco opravdu hodnotnýho, pak to, že je pravdivá a jsou na ní věci, hudba i texty, které jsou přímo z nás," doplňuje Samir.
Začali jsme chodit na kung-fu
Na křest alba Ave Agony, který se koná 17. prosince v KC Vltavská v Praze, Vanessa připravuje neobvyklý artefakt. Bude jím elektrické křeslo od Pablo de Saxe, které je dokonalou kopií smrtícího nástroje, na němž byl před dvaceti lety na Floridě popraven sériový vrah Ted Bundy. Jako speciální host vystoupí brněnská Insania a after party obstarají CZ Sanctuary DJs a KAY & TVZEX DJs (Sunshine).
Svůj návrat bere Vanessa velmi vážně, dají se proto očekávat také další překvapení. "Skoro všichni z kapely jsme začali chodit na kung-fu, abychom byli ve formě a na podiu nás neklepla pepka," říká o novém životním stylu kapely Samir. Masochistickou přitažlivost měly koncerty Vanessy vždycky. V 90. letech byli diváci od skupiny odděleni pletivem a oslněni tehdy naprosto futuristickou projekcí, ve které se jakoby mimochodem potkávaly útržky porna, tváře masových vrahů a optimistické počítačové animace, zažívali něco, co většina z nich předtím ani potom už nezažila...