Soudce Petr Šimek uvedl, že za vlastníka uměleckého díla považuje Běhunčíka, který žalobu podal. Nikdo mu podle něj vlastnické právo neodňal, i když ho může zpochybňovat. Podle Běhunčíkova obhájce může mít originál obrazu autorskou kopii.
Podle soudce nebyl dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k obrazu, a žaloba je proto předčasná a nedůvodná. Důkazy, které účastníci řízení navrhli, zamítl.
Možnost autorské kopie
Běhunčník se soudu nezúčastnil. Jeho právní zástupce Jiří Peške uvedl, že klient obraz koupil od antikváře v roce 1996 na základě smlouvy, v níž je zdůrazněno, že obraz nemá právní vady. Doma potom prý dílo ukazoval kamarádům a přátelům a netajil se jím. "Obraz nemusí být v jedné verzi, může to být autorská kopie," uvedl. O tom, zda se proti rozsudku odvolá, se Běhunčík rozhodne až po doručení písemného odůvodnění.
Severní krajinaToyen, vlastním jménem Marie Čermínová, patří k nejvýznamnějším českým malířkám. Obraz Severní krajina namalovala v roce 1931. Hodnotu díla znalci vyčíslili na minimálně šest milionů korun. Tržní hodnota však bude podle některých odhadů pravděpodobně mnohem vyšší. Nyní je dílo v péči Národní galerie. |
"S rozsudkem jsme po stránce výsledku spokojeni, ale vůbec nebyla řešena věcně otázka vlastnického práva žalobce, takže v tomto směru nám soud v této záležitosti nepomohl," říká právní zástupce žalované Mlady Filípkové Jiří Juříček. "Táhne se to od roku 1992 a ať děláme, co děláme, takhle to dopadá. Mám dojem, že zloděj má právo lidské a občanské, ale já, které to bylo ukradeno, musím dokazovat, že to bylo moje," stěžuje si Filípková.
Cesta kradeného obrazu
Poprvé se majitelem obrazu stal advokát a politik Ivan Sekanina, který ho daroval jako svatební dar své sestře. Rodina dílo vlastnila 60 let. V roce 1992 ho ale ukradl mladík z jejího sousedství. Byl za to odsouzen k pěti letům, polovina trestu mu ale byla za dobré chování odpuštěna.
Mladík obraz stačil prodat. Přes několik překupníků se údajně dostal až k pražskému galeristovi Josefu Antošovi, který ho prodal za 3,5 milionu korun Běhunčíkovi. Ten prý později potřeboval peníze, a požádal proto prostředníky, aby obraz prodali. Zadržela je při tom policie. Oba muže i Běhunčíka nyní trestně stíhá, protože umělecké dílo podle ní mohlo být předmětem legalizace výnosů z trestné činnosti.
Právo k prodeji
Žalobu na určení vlastnictví Běhunčík podle svého advokáta podal kvůli výše uvedenému trestnímu stíhání. "Tvrdili jsme, že máme naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno, že dotyčný obraz je vlastnictvím klienta," dodal.
Pak podle něj bude logické, že Běhunčík obraz mohl prodat. Soud mu ale tuto ochranu odepřel, protože o Běhunčíkových vlastnických právech nepochybuje. Do budoucna se ale podle něj bude muset vyřešit, jestli je Běhunčíkův obraz totožný s tím, který byl ukraden.
Běhunčík policii obraz vydal a ta ho dala do úschovy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Posléze skončil v Národní galerii.
