Evropský choreograf Vàmos přetvořil pohádkový námět o Šípkové Růžence v taneční drama o šťastném životě a tragickém zániku carské rodiny. Choreograf je známý právě pro své originální adaptace klasických baletů. Skutečná Anastasie se narodila jako nejmladší z dcer cara Mikuláše II. a jeho ženy Alexandry Fjodorovny 18. června 1901. Během ruské revoluce byla spolu s rodiči a sourozenci 16. července 1918 ve věznici v Jekatěrinburgu zastřelena.
Poprvé mohli diváci Spící krasavici spatřit v roce 1890 v Mariinském divadle v Sankt Petěrburgu v choreografii Maria Petipy. Úspěšný balet se stal symbolem celé zlaté éry baletní školy carského ruska.
Vàmosovo pojetí baletu vypráví o hledání vlastní identity a touze po identitě jiné, o pocitu člověka ztraceného ve vlastním světě a o věčné lidské touze po idealizovaných zašlých časech. Choreograf v tandemu s jevištním výtvarníkem Michaelem Scottem zachycuje život a zánik poslední carské rodiny. Příběh sleduje život Anny Andersonové-Anastasie, která žila dlouhá léta v utkvělých představách, že je poslední carskou dcerou. Původní pohádková předloha se tak protíná s historickým dobovým rámcem, v němž se Čajkovského balet zrodil.
Kdo byla Anastasie
O devatenáct měsíců později se objevila v Berlíně zpráva o jakési Anně Andersonové, která prý jediná z vyvražděné carské rodiny přežila. Německý spolkový soud se ještě roku 1970 na základě četných důkazů a protidůkazů zabýval totožností Anny Andersonové, příbuzenství však nepotvrdil. Teprve roku 1994 bylo možno genetickými testy (podle některých teorií ovšem zmanipulovanými) prokázat, že Anna Andersonová s carskou rodinou nijak spřízněna nebyla. Přesto zůstává mnoho nezodpovězených otázek.
