Hranice mezi chytrostí a stupiditou je tak tenká," poznamenal kdysi moudře David St. Hubbins ve filmu Hraje vám skupina Spinal Tap. A skutečně je, vyplatí se proto být ostražitý. Existují ale situace, kdy je nejrozumnější přestat řešit otázku, na jaké straně té hranice se člověk právě pohybuje.
Špatnej polda(USA, 2009) |
Tímhle způsobem je možné si vychutnat film Wernera Herzoga Špatnej polda. Ledacos v mozku povypínat nebo alespoň ztlumit a poddat se mu, nechat sebou smýkat jeho nepředvídatelnými impulzy. Odměnou bude dostatek příležitostí k zírání a chechtání, případně kombinaci obojího.
Anglický název Špatného poldy The Bad Lieutenant: Port of Call New Orleans odkazuje k filmu The Bad Lieutenant režiséra Abela Ferrary z roku 1991. S tím uznávaným snímkem, v němž podal Harvey Keitel výkon snad až životní, má Špatnej polda skutečně společných pár dějových elementů - hrdinou je skrz naskrz zkažený policista, který má pořádnou "honičku".
Tím se ale podobnost vyčerpává. Ferrara natočil film surově vážný, jehož odpudivý hrdina dospěje vlastně proti své vůli k nějaké tragické transcedenci.
Herzog na plátně předvádí jakousi impulzivní chmurnou legraci, jeho film se podobá tanci nějakého múzického opilce, nebo, méně vznosně řečeno: Špatnej polda vypadá jako díl seriálu Zákon a pořádek, který napsal někdo v hodně těžké kocovině a látku pak natočil režisér na lysohlávkové dietě.
Terrence McDonagh pracuje u policie v New Orleansu a během záplav po hurikánu Katrina najde spolu s kolegou v opuštěné věznici topícího se vězně. Nejdřív dělá fóry, protože si nechce špinit svoje padesátidolarové spoďáry, nakonec ale do vody skočí a - pro dobrotu na žebrotu.
Vážně si zraní záda, o půl roku později je už závislý na prášcích proti bolesti, respektive bere, šňupe a kouří všechno, co mu přijde pod ruku (vzhledem k tomu, že má přístup do skladiště zabavených drog, toho není málo).
Problémy se ale vrší jeden na druhý - s tím mankem ve skladišti to asi praskne, mafiánský sázkař s dlužným Terrencem ztrácí trpělivost, zákazník jeho přítelkyně prostitutky Frankie (Eva Mendesová), jehož hrdina seřezal, se ukáže být nepříjemně mocnou figurou, do toho je potřeba vyšetřit několikanásobnou vraždu a pohlídat tátova psa v době, kdy je majitel na setkání Anonymních alkoholiků (jeho alkoholická manželka to zvíře prostě nesnáší). Je toho hodně, a proto se není co divit, že mu občas nervy vypovědí službu a že vídá leguány na nečekaných místech.
Jediná instrukce, kterou Herzog dal představiteli hlavní role, prý byla "vypusť svou vnitřní svini". Soudě dle výsledku je řečené zvíře v Cageově případě docela macek. Je bezpředmětné řešit, zda hlavní představitel podává nejlepší výkon za poslední léta nebo nejhorší ze svých špatných výkonů posledních let.
Od nějaké spektakulární nehody jeden taky neodtrhne oči. A Cage publikum magnetizuje. Působí jak neřízená střela, vycukaný Quasimodo, pajdá všemi směry, nervózně se směje, vybuchuje, štká, koulí očima jak přiškrcený Hurvínek. Na to se nezapomíná.
Komplementární jeho výkonu je Herzogova režie, na jednu stranu jednoduchá, zároveň ale překvapující a udivující. Herzogovi jako kdyby se (v jeho kariéře ne poprvé) podařilo přebít organizovanou a zdlouhavou podstatu filmařiny a vytvořit snímek, který působí jako sled uskutečnění momentálních impulzů, někdy podivně geniálních, jindy jenom podivných.
Kamera se zhusta dívá tam, kam by se dívat neměla, kopíruje tak mysl protagonisty, jíž činí problém vybrat z kanonády vjemů ten podstatný. Na konci filmu se tak divák může dostat do podobného stavu mysli jako ten neworleánský poručík. Přesně neví, co to vlastně viděl. Na rozdíl od Terrence McDonagha si to ale bude pamatovat.
