Soutěž zatím nepřinesla opravdu silný titul, ale spíše řemeslně dobře odvedené snímky na známá témata (odcizení vztahů, nefunkční rodiny) a dvě autorské hvězdy, které nezklamaly, ale ani ničím nepřekvapily: nový film Woodyho Allena uvedený mimo soutěž, Potkáš vysokého tmavého cizince, a poslední film Mike Leigha Další rok, jež jsou plně v intencích jejich předchozí tvorby.
Čtěte také: |
Krize jako by se tak dotkla nejen filmového průmyslu, který ještě pořád nabírá dech oproti minulým letům, ale i nakonec i autorské tvorby samotné. Po slabém Berlíně, na což už si tak všichni trochu zvykli, tak zdá se poprvé přichází i slabé Cannes, kde se zajímavé filmy musí hledat všude, v jiných kategoriích než v nejprestižnější hlavní soutěži.
Podívejte se: Filmové hvězdy na festivalu v Cannes
Zatímco v předchozích letech se Vám těžko mohlo stát, že byste narazili na špatný film, a soutěž přinášela kontroverzní objevné tituly, které rozdělovaly publikum a vyvolávaly bouřlivé reakce, jako například loňský Antikrist, kde se na projekci bučelo, pískalo i tleskalo, letos se na podobné tituly stále čeká. Na filmech se dá zatím spíš v klidu lehce prospat a pak nedotčeně vyklouznout zpátky do reality.
Soutěž zahájil film francouzského herce a už i čtyřnásobného režiséra Matthieu Amalrica, Turné, vyprávějící o vyžilém pařížském televizním producentovi, který se vrací z Ameriky s osobitou striptérskou show postarších silnějšch amerických žen, jež si svou show dělají věru po svém. Film se ale brzy rozpadá a nakonec vlastně nevypovídá pořádně o ničem, není ani portrétem producenta, žen nebo showbusinessu jako takového, a čerpá jen z několika silných dokumentárních momentů.
Amalricův film vlastně vystihuje podobu mnohých dalších filmů, které se vyznačují podobnou strukturou, totiž základní absencí velkého příběhu. Filmy jako by na něj rezignovaly a narativně se rozpadávaly do různých epizodických, anekdotických mozaik, které se napájejí z vedlejších zdrojů, z různých stylistických už osvědčených metod, ať už autentického dokumentárního stylu nebo naopak přísně formálního vybroušeného autorského rukopisu. U filmů tak má člověk velmi často pocit už viděného, předvídatelného, filmů, které ničím nepřekvapí.
Další podrobnosti o filmovém festivalu v Cannes si přečtěte v úterním deníku
