Lidovky.cz

Zelená zóna: neobjevná a zbytečná popcornová podívaná

Kultura

  7:00
Akční thriller Zelená zóna konstatuje, že v Iráku nikdy žádné zbraně hromadného ničení nebyly. Stejně neobjevný a zbytečný je film Paula Greengrasse celý.

Scéna z filmu Zelená zóna foto: Reprofoto

Po deseti patnácti minutách Zelené zóny nastoupí v lepším případě nuda, v horším zoufalství plynoucí z toho, že po zbývající hodinu a tři čtvrtě už člověka nic nepřekvapí a on se bude muset brodit idiotskými replikami a roztřesenými obrázky z těkavé kamery.

Tenhle akční thriller s ambicemi vypovídat o současných geopolitických problémech přináší jen dvě informace. Že epileptický režijní styl režiséra Paula Greengrasse nemá opodstatnění – a že při psaní scénáře by jeho autor měl být alespoň vzhůru. Obojí navíc není žádná novinka.

O filmu

Zelená zóna
USA/UK 2010
Režie:Paul Greengrass
Hrají: Matt Damon, Greg Kinnear, Amy Ryan, Jason Isaacs, Brendan Gleeson a další

Zelená zóna je bezpečná oblast v centru Bagdádu pod kontrolou americké armády, jež si v ní zřídila svůj hlavní stan. Píše se červenec 2003 a je čtyři měsíce po invazi USA a jejich spojenců do Iráku. Jedním z nasazených amerických vojáků je Roy Miller: vede jednotku, která má na starosti pátrání po zbraních hromadného ničení, takto hlavní zámince pro invazi. Roy však začíná být frustrovaný, protože na lokacích určených "spolehlivými zdroji" nikdy nic nenajde. Ztropí proto na setkání s velením menší virvál. Dostane se tak na stopu mamutí konspiraci, ve které tak či onak figuruje zejména agent CIA Martin Brown, novinářka Lawrie Dayne, vysoce postavený úředník Pentagonu Clark Poundstone a přátelský domorodec s přezdívkou Freddy.

Jednoduché, stereotypní figurky
Na banální popcornovou podívanou trvá trochu dlouho, než jeden pochopí, o čem to vlastně celé je. Jakmile se na to přijde (Zelená zóna je o zmíněné konspiraci v pozadí invaze do Iráku, což znamená téměř o ničem), tím bolestněji vynikne, jak beznadějně papundeklový celý ten film je a jak jsme všechno, ale opravdu všechno v něm už tolikrát viděli.

Začněme třeba postavami: každá z nich je politováníhodně jednoduchá, stereotypní figurka. Máme tu věci oddaného vojáka, který chce jen dobře dělat svou práci, tajemného muže v pozadí, čipernou žurnalistku, bubákovitě zlého padoucha, vstřícného "místňáka"... Další na řadě jsou otřesně plytké dialogy. Jistě, na mnoha místech chtěl scenárista Brian Helgeland ukázat bezobsažnost armádního "newspeaku" a slovního kličkování oficiálních tiskových zpráv. Problém je, že i postavy, které mají mít co říct, z úst vypouštějí samé banality.

Otravuje i způsob, jakým se prostřednictvím jednotlivých situací komunikují dílčí "poselství" filmu. Uprostřed zelené zóny je luxusní bazén, kolem kterého se na lehátkách opalují vyprsené blondýny v bikinách, zatímco mezinárodní kontingent popíjí u barů: přímočařeji by tamní poměry Helgeland kritizoval, jen kdyby praštil kladivem každého diváka zvlášť do obličeje. Freddy je Royem dopaden po honičce Bagdádem, načež mu upadne protéza (přišel o nohu ve válce s Íránem) a vystresovaný chlapík pronese spatra vášnivý vlastenecký proslov: Ano, chápeme, že ne všichni Iráčané jsou zlí a že někteří z nich sdílejí i naše euroamerické hodnoty, ale opravdu se nám to musí dávkovat předtrávené?!

Vinna je předloha
Dalo by se pokračovat dál, ale spokojme se s tím, že těmihle prohřešky může být vinna už předloha z literatury faktu – kniha Imperial Life in the Emerald City. (Chce se tomu věřit už jen proto, že Helgeland jindy nebývá takhle líný.) Jinou věcí je ale způsob, jakým Greengrass scénář přenáší na plátno. Jeho zmíněný epileptický styl byl v souvislosti s jeho předchozími filmy (hlavně druhý a třetí díl trilogie o agentu Bourneovi a rekonstrukce části událostí 11. září Let číslo 93) vynášen do nebe jako nový realismus.

Tvrdilo se, že podobně fragmentárně a zkratkovitě dění vnímá i přímý účastník daného dění; to je však jen fanouškovská výmluva pro vizuální manýru podobně samoúčelnou jako videoklipy z MTV. Když Greengrass do rádobydokumentaristicky snímané akční scény pustí bombastickou hudbu Johna Powella, nemůže být o realismu řeč.

Zelená zóna chtěla být novým "Bournem": Roye Millera hraje představitel zmíněného agenta Matt Damon a nedá se říct, že špatně. Místo toho se snímek jen marně pokouší posunout konec slepé uličky o dva metry dál. Film to není úplně špatný: třeba noční honička v Bagdádu, v níž proti sobě stojí hned tři strany, má adrenalinový potenciál. Je to však film úplně zbytečný.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.