O Romanovi Polanském se v posledních dnech píše především v jiných souvislostech, než jsou ty filmové. Svým posledním snímkem Muž ve stínu ovšem připomněl, že ať už je Polanského morální profil jakýkoliv, filmař je to schopný mimořádně. Když dostane příležitost.
V kontextu Polanského nepříliš výrazné pozdní tvorby Muž ve stínu jednoznačně vyniká, formální brilanci toho snímku ale sráží předvídatelnost předlohy – stejnojmenné knihy Roberta Harrise, který ji pro film sám adaptoval.
O filmuMuž ve stínu |
Práce na Muži ve stínu začala dávno předtím, než se Polanski dostal do známých problémů s justicí. V době, kdy mu soud nařídil domácí vězení, už byl snímek natočený. Těžko si ale nevšimnout analogie osudů tvůrce a jednoho z jeho hrdinů. Režisér tráví svůj čas v luxusní chatě ve Švýcarsku a hrozí mu vydání do Spojených států. Fiktivní britský expremiér Adam Lang (Pierce Brosnan) se v jeho filmu zase před světem skrývá v americkém letovisku – mimo území USA může být zatčen a souzen za válečné zločiny.
Na ostrov Martha’s Vineyard (ve filmu ho "hraje" severní Německo) za Langem přijíždí nájemný spisovatel (Ewan McGregor), který má v šibeničním termínu dokončit Langovy paměti, protože původní autor nečekaně zemřel. Octne se ve stísněném a paranoidním světě, kde se vše odehrává pod dohledem ochranky, nic není vyřčeno naplno, za plotem jsou zástupy rozhněvaných demonstrantů, napětí mezi Langem a jeho inteligentní manželkou Ruth (Olivia Williamsová) by se dalo krájet – důvodem je možná oddaná tajemnice Amelia (Kim Catrallová). Nemluvě o tom, že pořád prší. Hrdina postupně zjišťuje, že jeho dobře placená práce nemusí být zrovna ta nejbezpečnější a že v rukopisu memoáru jsou informace podstatnější a explozivnější, než by se na první pohled zdálo.
Žánr versus politika
Polanski v Muži ve stínu navazuje na tradici paranoidního thrilleru sedmdesátých let (např. Pohled společnosti Parallax), metodou vyprávění je jeho nový film příbuzný jeho Čínské čtvrti. S výjimkou krátkého prologu je hlavní hrdina ve všech scénách, divák před ním nikdy nemá informační náskok, režisér velmi umně dávkuje sdělení v obrazových náznacích i útržcích dialogů. Tíseň a paranoia jsou navíc odjakživa Polanského parketa, motiv vězně ve vlastním domě se jeho dílem táhne už od šedesátých let.
V Muži ve stínu se mu daří vyprávět velmi úsporně a přitom přehledně, divák může mít pocit, že na něj autor neshlíží jako na troubu, jemuž je vše nutno do poslední mrtě vysvětlit. Se stejnou účelností a přesností režisér buduje i atmosféru, kdy vše prostupující chmuru čas od času prosvětlí pro Polanského charakteristická a velmi středoevropská potměšilost.
I postavy, které se na plátně jenom mihnou, nějakým způsobem utkví, naznačují hrozbu nebo tajemství (zvlášť potěší pětadevadesátiletý Eli "Calvera" Walach v drobné roličce). Nakonec i ten tzv. product placement Polanski zvládne velmi elegantně... Tak v čem je tedy problém?
Požadavky žánru se tlučou s potřebou autora předlohy vyřídit si to s politikem, jenž ho zklamal. Filmu nepomáhá ani nesoulad mezi pomalu pracujícím odvětvím a překotně uhánějícím mediálním světem, kde včerejším témata vášnivých sporů jsou rychle zapomínána a nahrazována jinými. Existuje jasná analogie mezi filmovým Langem a skutečným Tonym Blairem (Skot, kritizovaný za showmanskou politiku, který zemi dostal do nepopulární války a podléhal vlivu USA). Reálné předobrazy (Cherie Blairová, Robin Cook) mají i další aktéři.
Může to působit pikantně, film tak ale ztrácí tajemství. Je evidentní, kdo bude hrát roli padoucha v pozadí. Harrisovi občas drhne i mechanismus odhalování, nevyhne se takovým klišé, jako je situace, kdy si hrdina bleskově vygoogluje informaci, po níž jiní dlouho pátrají.
Závěrečný zvrat se do filmu dostal asi z povinnosti a při bližším zkoumání nedává smysl – stejně jako poslední scéna, elegantně natočená, ale prakticky neuskutečnitelná. Snad bude mít Polanski ještě šanci natočit látku, která by mu umožnila víc než předvést řadu nesporných dílčích kvalit.
