Bricolage erotique lze volně přeložit jako Erotické kutění, což docela dobře vystihuje ironický nátisk celé produkce. Lefeuvre a André kutí ostošest, docela jako Pat a Mat. Ale na svém těle, přičemž když to jednomu vyjde, tak to druhý pokazí. Hlavně jsou to klauni podle vzoru Bustera Keatona, své neuvěřitelné gagy, vzájemné souboje a komické schválnosti realizují s nehnutou tváří a ublíženým výrazem toho, komu právě ulétly včely. Hrají sice o komické rozdílnosti pohlaví, kterou objevují s velkou dávkou humoru, ale jejich sváry jsou zcela abstraktní, co je jejich předmětem, je nedůležité, hlavní radostí je vynalézání co nejoriginálnější konfliktní situace.
Mezi skvělým akrobatem JeanemPaulem a žonglující komikem Didierem se rozjíždí kolotoč tahanic, naschválů, pitomin všeho druhu. Jeden je hubený, šlachovitý, stále v pohybu a akci a "ten druhý" je pěkně zakulacený, paťatý a působí flegmaticky a žoviálně. A svému kolegovi pořád něco svou neohrabaností kazí. Svádějí půtky, zlobí se a pak se zase usmiřují. Je to ověřený princip klaunské dvojice, tím spíš, že Lefeuvre si jej přinesl notně vyladěný z působení v akrobatickohereckém triu známém jako Que-cir-que, které jsme také několikrát v Česku přivítali.
Oběma k tomu stačí pojízdný železný rám s oponkou – co jenom gagů se navymýšlejí s obyčejnou šňůrkou, která oponku vytahuje a zatahuje. Mezi jejich rekvizity ovšem patří i obyčejné spodky, které si v šapitó svléknou, aniž by oko zahlédlo byť jen proužek toho, co se nemá ukazovat. Nahatý Lefeuvre dokonce pozadu po rukou dojde k desce, která mu sahá do pasu, skočí za ní a s nonšalantně nezúčastněným výrazem se postaví vedle svého kolegy.
Nic obscénního, jen hravost a ironie
Ať dělají striptýz, tahají provázky z poklopce, dávají ruku do rozkroku či si přisávají gumové zvony na těla, jejich vtípky a gagy nejsou ani trochu nevkusné či snad obscénní, jen hravé a zábavné. V dnešní době posedlé sexualitou se na ni dívají s ironií a nadhledem. Neomylně vyhodnocují, co je na sexu směšné, a své gagy staví právě na tomto zjištění. Asi nejvíc se vyjančí s gumovým zvonem, když ho třeba bouchnou na desku, jeho rukověť se výmluvně napřímí, pak zase klesne...
Lefeuvre předvádí dvě technicky brilantní čísla, nejprve s velkým červeným míčem, s nímž zachází skoro jako s živým partnerem. Mazlí se s ním, metá přes něj salta, břichem hraje něco jako vybíjenou. Když skončí, nechá míč osaměle stát v šapitó, což je příležitost pro Andrého, který se zvědavě přiblíží a objekt zkoumá tak důkladně, až z něj vyrazí uzávěr. Pak se rozehraje pohybová klauniáda, ovšem její závěr je chytře odsunut na pozdější dobu. Rozhrne se oponka a uprostřed stojí klaun jako zosobnění vyfouklého míče, který drží v ruce.
Další Lefeuvrovo číslo – s gumovou duší od bicyklu – ohromí svou fyzickou dokonalostí, zaplétá své šlachovité tělo do duše v nejroztodivnějších polohách na hranici vlastního uškrcení. Naproti tomu Didier André dokáže vcelku obyčejnému žonglování vtisknout parametry originální klauniády.
Produkce sice má pár hluchých míst, kdy se vtip natahuje víc, než může unést, ale taková křeč je skutečně miniaturní, "ucpaná céva" se rychle zprůchodní. Lefeuvre a André se svým erotickým kutěním evidentně objíždějí nejenom Francii, ale i celou Evropu, a i když loni jako zahradníci možná byli o malinko svižnější, jejich další účast na Letní Letné je víc než příjemná.
