Zřejmě největší pozornost skupině Pode Bal přinesl hned jeden z prvních projektů, nazvaný Malík urvi. Ve Špálově galerii tehdy vystavili 26 portrétů prominentů tehdejší politické scény, kteří v minulosti spolupracovali s StB. Výstava vyvolala výhrůžky soudními spory a relativně živou veřejnou debatu. Ta byla ovšem více o umělecké etice než o setrvávání komunistických špiček u moci. Pro Špálovu galerii znamenala v krátkodobém horizontu radikální zvýšení návštěvnosti a v perspektivě dlouhodobé fatální ztrátu klíčového sponzora.
Jiné projekty Pode Balu mají charakter jednoduché vizuální glosy: T. G. Masaryk zakomponovaný do loga řetězce fastfoodu KFC, culící se Jan Werich v cheguevarovském baretu, islámská burka s logem NIKE místo průzoru na oči. Když se debatovalo o Benešových dekretech, Pode Bal odhalil Benešovi pomník. Ať už s jejich projekty či tvůrčími metodami souhlasíme, nebo ne, Pode Bal zůstává jedním z mála sdružení, jež v Čechách systematicky provozují něco, co by šlo nazvat politickým uměním.
Zatím poslední výstava Pode Balu byla otevřena ve středu v Domě umění v Českých Budějovicích. Provokatéři tentokrát sáhli po tématu, které je – alespoň v Čechách – stále vnímáno jako nedotknutelné tabu: po smrti. Odchod člověka z tohoto světa u nás není zdrojem velkých veřejných emocionálních výlevů. O umírání se ve slušné společnosti spíše taktně mlčí. Což ale neplatí o bulvárních médiích, pro která je smrt, drastická, nesmyslná nebo postihující slavné a úspěšné, zdrojem denního chleba.
Inzerát na urny
Podstatnou součástí výstavy nazvané Bohdanka bude o Vánocích bez tatínka jsou titulky z bulváru oznamující něčí smrt. Titulky vytržené z kontextu barevných obrázkových stránek mají příchuť absurdních sdělení, která si s jejich obsahem často spojíme až v souvislosti s tématem výstavy. Tehdy nás samozřejmě zarazí jejich neuvěřitelná surovost, kterou ani nelze nijak komentovat. Další součásti výstavy jsou už pak až příliš ilustrativní: počítadlo, na kterém sledujeme počet úmrtí v České republice po dobu trvání výstavy, a pytle s 250 páry bot, což je prý zhruba množství, které za svůj život průměrný jedinec spotřebuje. Možná by úplně stačilo, kdyby zůstalo jen u nápisů.
Pode Bal současně v Českých Budějovicích zorganizoval akci ve veřejném prostoru. Po městě rozvěsil plakátky inzerující výkup uren za 500,- Kč kus. Inzerát v podobném duchu nechal otisknout i v Jihočeském deníku, který na jejich projekt přistoupil. Na nehoráznou výzvu se nikdo nepřihlásil.
Máme Pode Balu věřit, že jim smrt neslouží jen jako způsob vlastního zviditelnění, a že naopak kritizují podobnou praxi bulvárních médií a dalších obchodníků se smrtí? Kdo ví. Tak jako u jiných projektů Pode Balu si nemůžeme být jisti. Přicházejí se silným tématem, ovšem poučení či pointu jako obvykle nechávají na divákovi.
